Koněvova socha by měla stát u pitevny na Albertově

10. 6. 2020 / Karel Dolejší

Kvůli nerudovské otázce spojené s odstraněnou pražskou Koněvovou sochou se v poslední době objevuje řada návrhů - včetně toho například, že pokud by se Rusko konečně začalo chovat jakžtakž slušně, mohlo by si ji odvézt. - Já se však přece jen domnívám, že optimální umístění pro monument Ivana Stěpanoviče by rozhodně představoval parčík po pravé straně pitevny Ústavu soudního lékařství na Albertově.

Taková instalace sochy ambiciózního sovětského maršála by totiž skvěle symbolizovala jeho skutečnou roli i osobní vlastnosti, jimiž se především vyznačoval. A to nejen během 2. světové války, kdy se proslavil i na sovětské poměry neobvyklou bezohledností k životům svých vojáků, ale ještě dlouho po ní.

Na jaře 1959, během příprav na vynětí čs. armády z podřízenosti sovětskému Karpatskému frontu a zřízení samostatné československé frontové organizační struktury (žádná jiná satelitní armáda SSSR nikdy nedostala vlastní front, což více než výmluvně symbolizuje důvěru sovětských velitelů v odhodlané řiťolezectví Čechoslováků), Koněv řídil cvičení, které mělo prověřit schopnost ČSLA samostatně útočit via Plzeň směrem do jižní SRN. Kriticky tehdy prohlásil, že se českoslovenští soudruzi chovají příliš defenzívně. - O rok později už začaly postupně vznikat plány čs. útoku, který měl v několika dnech s pomocí sovětských jaderných zbraní dosáhnout francouzských hranic. Přitom se ovšem očekávalo naprosté vykrvácení útočníka a u jednotek druhého útočného sledu se předpokládaly až 50 % ztráty. Čs. vojáci z povolání se pro své budoucí úkoly školili na mimořádně krvavé Karpatsko-dukelské operaci z roku 1944 - v níž byly samozřejmě tehdejší čs. jednotky organizačně podřízeny hádejte komu... (Podrobnosti ohledně Koněvovy kritiky pasivity československých plánovačů jsou obsaženy v dobovém dokumentu Доклад маршала И. С. Конева на разрборе военной игры в марте-апреле 1959 г., který cituje historik Petr Luňák ve své studii Plánování nemyslitelného.)

Bezohlednost vůči životům vlastních vojáků nebývá u generálů zpravidla hodnocena kladně. Ukazují to třeba postoje Koněvova protivníka Mansteina, který právě tuto chybu kolektivně vytýkal fanatickým velitelům jednotek SS.

Koněvova socha u pitevny by tedy výmluvně symbolizovala osud podstatné části těch, kterým kdy tento řezník velel.

Ale pokud by měl snad jednou na významném veřejném místě v Praze stát vážně míněný, přiměřený pomník osvoboditelům, rozhodně doporučuji postavu nějakého jiného sovětského velitele.

0
Vytisknout
3552

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2020