Plošná karanténa "jen ve Španělsku možná zachránila 450 000 životů". - Použitý model je však sporný

10. 6. 2020

Před sto lety mnohá evropská a americká města zažívala nejhorší pandemii nedávné historie. Když se v roce 1918 začaly objevovat první případy španělské chřipky, úřady v Saint Louis nařídily uzavření škol a kostelů, zakázaly pouliční demonstrace a průvody a doporučily, aby se lidé izolovali doma.

Naproti tomu ve Philadelphii nebylo po několik týdnů po objevení prvních případů uděláno nic. Úmrtnost na chřipku zde byla osmkrát vyšší. Nebo v opačném pohledu, lídři v Saint Louis dokázali díky rychlé a rozhodné akci zachránit tisíce životů.

Studie publikovaná v časopise Nature spočítala, kolik životů bylo zachráněno v 11 evropských zemích během pandemie díky plošné karanténě. Výzkumníci odhadují, že opatření zavedená nejprve v Itálii, pak ve Španělsku a později v dalších analyzovaných zemích mohla zachránit přes 3 000 000 životů - včetně asi 450 000 ve Španělsku.

Článek nazvaný "Estimating the effects of non-pharmaceutical interventions on Covid-19 in Europe" ZDE (pdf) shrnuje výsledky studie provedené Imperial College v Londýně, která se soustředila na Španělsko, Rakousko, Belgii, Dánsko, Francii, Německo, Itálii, Norsko, Švédsko, Švýcarsko a Velkou Británii.

Použitý typ modelu je však kontroverzní, protože věrně nereprodukuje složitost vyvíjející se pandemie v jednotlivých zemích, s rozdíly, jimiž se vyznačují. Například koncem března stejný tým predikoval, že 15 % obyvatel Španělska bude infikováno koronavirem. Nedávný rozsáhlý průzkum přítomnosti protilátek však stanoví tento údaj na 5,2 %.

Tentokrát tým tvrdí, že virem bylo infikováno 5,5 % Španělů, což staví zemi až za Belgii, kde podíl dosáhl 8 %. Zeměmi s nejnižší prevalencí jsou Norsko (0,46 %) a Německo (0,85 %).

"Na tyto údaje by mělo být nahlíženo skepticky: Jsou patrně přehnané," varuje biostatistik z univerzity ve Valencii Miguel Ángel Martínez-Beneito, hlavní autor Národního atlasu úmrtnosti ve Španělsku, který zkoumá různá rizika úmrtí na 74 příčin v závislosti na místě, v němž lidé žijí.

"Pokud smrtnost infekce v naší zemi je asi 1 %, to znamená, že model Imperial College nám dává takřka 47 milionů infikovaných lidí, což je celé španělská populace," dodává. "To je nemožné, protože stádní imunita by byla dosažena na promořenosti 60 %."

Autoři připouštějí, že jedním z hlavních omezení je fakt, že spoléhají na oficiální údaje o úmrtích, které nemusejí spolehlivě odrážet skutečný počet úmrtí spojených s koronavirem.

"Autoři zdůrazňují, že jejich odhad zachráněných životů předpokládá, že ke snížení reprodukčního čísla přispěly jen oficiální zásahy," vysvětluje Saúl Ares, výzkumník Národního biotechnologického centra Vyšší vědecké výzkumné rady (CSIC). "Tak tomu zjevně není; i kdyby nebyla podniknuta oficiální opatření, v určitém okamžiku by se lidé doma zavřeli sami i bez nich. Ve skutečnosti už k tomu docházelo: V naší analýze dat jsme viděli od počátku, že epidemie se šířila stále pomaleji, ještě než byla zavedena opatření, a to proto, že lidé začali být opatrnější."

Podrobnosti ve španělštině: ZDE