Populistický cyklus: Proč má pracovní síla bez budoucnosti hodnotu pro populisty

15. 6. 2020 / Albín Sybera


Početné rodiny a jedinci prožívají životy uvězněné mezi vysokými životními náklady a kupícími se exekučními řízeními. Přísliby změnit systém soukromých exekutorů a učinit exekuce majetku spravedlivějšími, anebo takový systém úplně ukončit, jsou zneužívány populisty.

Populistické politické proudy v zemích Visegrádu využívají protestního hlasování, deziluze s mírou korupce a selhání států V4 zajistit slušné životní podmínky pro své obyvatelstvo.

Práce načerno a pracovní nejistota obecně nejsou jenom překážkou pro životaschopnější rozvoj společností a hospodářství napříč regionem. Tyto palčivé společenské problémy představují také překážku pro myšlenku demokratické a sjednocené Evropské unie.

 

Ceněná česká novinářka Saša Uhlová je autorkou množství reportáží o rodinách i jednotlivcích, kteří prožívají životy uvězněné v placení základních potřeb, zatímco přicházejí o veškerý majetek prostřednictvím exekučních řízení.

V jedné z reportáží píše Uhlová o bývalém vojákovi, rotmistrovi, jehož bankovní účet byl ze dne na den obstaven poté, co proti němu bylo vedeno několik exekucí za jízdu načerno ve veřejné dopravě. Ty se vázaly k nezaplaceným částkám někdy i deset let starým a po připočtení úroků a odměn exekutorovi se vyšplhaly až na 120 000 korun (přibližně 4,500 eur).

Když jsem přísahal, tak jsem měl skoro slzy v očích – já debil tomu tehdy věřil. A teď tam jdeš a na týhle instituci vidíš ten státní znak“ – na exekučním úřadě.

Soubor zákonů, které umožňují věřitelům de facto řídit celý proces a angažování exekutorů motivovaných odměnami za hodnotu navráceného dluhu dělá z exekučních řízení systematický byznys pro jedny a nekonečnou noční můru pro druhé.

Z desetimilionové české populace je téměř milion dospělých přímo zasažených exekucemi.

Spirála dluhů

Zakladatel a ředitel pražského Institutu prevence a řešení předlužení Radek Hábl vidí největší nepatřičnost celého systému v tom, že umožňuje vymáhat majetek dlužníků soukromým exekutorům. Hábl vysvětluje, proč je to praxe problematická:

Soukromí exekutoři, kteří si konkurují ve volnotržním prostředí, to je ve všech ohledech špatně. A když už jsou soukromí, nesmí si konkurovat a soutěžit o zakázky. Pak to dopadá tak, že lidi, kteří mají exekuce, se jako první octnou na dlažbě, tím pak nemohou splácet a propadají se hlouběji. Nikdo nic nedostane, společnost trpí, kruh se uzavírá.“

Jeho slova nacházejí odezvu v průzkumu vyhotoveném předními českými sociology Danielem Prokopem a Michalem Kuncem pro Alarm, kde je Uhlová redaktorkou, a který je trefně prezentován jako „černé svědomí Česka“. Výzkum z prosince 2018 je prvním systematickým sběrem dat o životech lidí v exekučních řízeních.

Jedna z nejkřiklavějších skutečností spočívá v tom, „jak obrovsky častý jev je přechod do nelegální práce, práce načerno. To jsme sice čekali, ale ne v takové míře,“ poukazuje Kunc v komentáři pro Alarm.

Možná toto zjištění ani není překvapující v situaci, kdy dobrá polovina dlužníků nemá perspektivu návratu do normálního života a namísto toho se před nimi hromadí exekuce, které výrazně převyšují jejich dluhy.

Navíc v městských podmínkách Česka je příjem, který nemůže být předmětem exekuce, prostě příliš nízký, aby z něho lidé mohli vyjít (až donedávna 6-12 000 korun (220-440 eur) podle počtu dětí v domácnosti plus třetina výplaty, ale ne více jak 3 000 korun, tedy 110 eur).

Ilegální práce, jejíž odměna jednoduše nemůže být konfiskována, je tak často pro lidi v exekucích jedinou zbývající možností. Jak poznamenává Prokop, překvapující je nedostatek zájmu pravicových a středo-pravicových politických stran o tento segment populace.

Je poměrně těžké načrtnout jasnou paralelu k českému systému exekucí na regionální, anebo evropské úrovni. Samotný termín „exekuce“, neboli „enforcement“, užívaný unijním portálem e-justice, neodráží specifickou českou realitu, kde jsou soukromí exekutoři v praxi spíše podnikateli v honbě za ziskem než představiteli zákona.

Slovensko ukončilo praxi soukromých exekutorů v r. 2017 a zavedlo teritorialitu, která umožňuje soudem určeným exekutorům pracovat pouze na určitém teritoriu, a ne kdekoliv, kde jim věřitel zadá „práci“.

Prezident Slovenské komory exekutorů Miroslav Paller upozorňuje, že tato opatření výrazně omezují korupci a předcházejí porušování zákona ze strany exekutorů ve snaze navýšit své příjmy.

Silnější a schopnější přežívají

Paralely se zeměmi Visegrádu jsou ale mnohem zřetelnější, pokud se podíváme na zapojení pravicového politického diskursu ostrakizujícího slabší a znevýhodněné části obyvatelstva.

Při hodnocení své série „Mezitím v Absurdistánu“, o událostech v polské společnosti a politice za vlády strany PiS, aplikoval autor Tomasz Oryński aplikoval čtrnáct rysů fašismu, jak je definoval Lawrence W. Britt, na současné Polsko.

Desátá vlastnost, „moc odborů potlačena nebo eliminována“, dobře zapadá do „patologicky vysoké míry falešné práce na volné noze a pracovních smluv, které na polském pracovním trhu nezaručují žádné pracovní hodiny“. Navíc největší odborová organizace, Solidarność, stála během nedávných protestů učitelů na straně vlády proti svým vlastním členům, zdůrazňuje Oryński.

Obviňování lidí v exekucích za jejich situaci je běžnou podívanou. V některých případech jsou viněni z nízké finanční gramotnosti - jak poznamenává Uhlová - „když se mluví o chudobě, často se automaticky předjímá, že se týká zejména romské populace“.

Oproti tomu úspěch, bohatství a společenský status je často vykreslován společně s tvrdou prací, intelektem či umem, a implicitně jsou tyto vlastnosti vyobrazovány jako něco, čím prostě každý nedisponuje.

Většinový vlastník Home Creditu ze skupiny PPF, tedy společnosti která kontroverzní praxi vymáhání neplatných exekucí ukončila až letos v květnu, si v loňské výroční zprávě PPF postěžoval, že hodnoty, díky kterým jeho generace vybudovala své podniky, jsou v ohrožení.

Podle nejbohatšího Čecha Petra Kellnera jsou „svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím“ ohroženy „ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot“. Taková „ideologie“ se podle něho zmocnila západních společností a zejména Evropy.

Takováto interpretace světa jako místa, které se odvděčuje těm, kteří pracují a tvrdě se snaží, a ve kterém ti, kdo nepracují, prostě a jednoduše nemají, doprovázela v zemích Visegrádu neoliberální posun doprava v letech po pádu režimů před rokem 1989 podporovaných Sovětským svazem.

Západní liberalismus se stal oním „velkým eschatologickým metanarativem,“ píše Josef Švéda ve svém „Mašínovském mýtu“. Tento metanarativ v praxi oslabil levici tím, že ji zdiskreditoval nálepkou komunismu sovětského typu, a tak zároveň zdiskreditoval autentickou agendu ochrany slabých a znevýhodněných, tedy tradiční doménu levicové politiky, tím, že v ní spatřoval nebezpečnou totalitní hrozbu.

Deziluze a dezinformace

V českém kontextu poukazuje Kuncův a Prokopův výzkum také na široce rozšířenou pasivitu a neangažovanost v politických záležitostech mezi lidmi v exekučních řízeních. Výsledek je, že tito lidé jsou pak snadno „mobilizovatelní nějakým kulturním konfliktem vyvolaným v rámci jediné televizní debaty – o uprchlících, o zákazu kouření v hostincích a podobně“, upozorňuje Prokop a přidává varování:

Tito lidé jsou při případném hlasování o vystoupení z EU a dalších podobných sporech ‚divokou kartou‘ populistů. Držení takřka milionu lidí v situaci, kdy nejsou zainteresováni na demokratickém a prozápadním směřováním Česka, je možná větší problém než samotné fake news nebo ruská propaganda“.

Prokopova varovná slova byla v březnu letošního roku podložena jedním výmluvným příkladem. Tým reportérů z České televize a časopisu Respekt zjistili totožnost a místo, kde přebývá člověk, která stojí za obsahem jednoho z notorických dezinformačních webů – AE News, známého jako Aeronet.

Vyšlo najevo, že osoba jménem Marek Pešl žije na okraji Trenčína na západním Slovensku. Když byl na kameru osloven novináři, tak Pešl nepopřel své vazby na Aeronet a zároveň zmínil tajemnou „skupinu lidí z vlasteneckých kruhů“, kteří s ním spolupracují ve snaze produkovat „vyváženější“ zpravodajství o konfliktu na východní Ukrajině.

Aeronet je podle reportů Českých elfů jedním z uzlů česky psaných prokremelských narativů. Zajímavé je, že samotný Pešl se v Česku nachází v několika exekučních řízeních. Jeho rodinný dům v Branišově v jižních Čechách byl prodán v jednom exekučním řízení a další se týkají dluhů z nezaplacených účtů za elektřinu a dalších spotřebitelských dluhů.

Analytik Roman Máca uvádí dále příklady Srbo-Čecha Žarka Jovanoviče, provozujícího dezinformační Raptor TV, anebo pro-ruského aktivisty Jiřího Černohorského, kteří také čelí několika exekučním řízením a osobní insolvenci. Bylo by samozřejmě přitažené za vlasy tvrdit, že exekuční zákony jsou přímo zodpovědné za dezinformační obsahy Aeronetu, anebo Raptor TV.

Příběhy lidí, kteří stojí za těmito platformami, patří ale k lépe zdokumentovaným příkladům toho, jak dezinformační aktivity nejsou jenom výsledkem zákeřné aktivity spředené za notorickými zdmi Kremlu. Tyto příběhy vystihují, jak dezinformační aktivita využívá naprosto konkrétních společenských problémů vyprodukovaných českou legislativou.

To je ostatně dobře vidět i na dezinformačním obsahu vyprodukovaným ve vztahu k budoucnosti práce a digitalizaci světa Aeronetem, řetězovými emaily či na Kreml vázaným Sputnikem a dalšími dezinformačními platformami v březnu během pandemie Covid-19.

Jak si mj. všímá monitoring Českých elfů, tak dezinformační narativy vyobrazují post-pandemický svět jako ráj globalistů, ve kterém bude světové obyvatelstvo kontrolováno digitálně. Omezení pohybu v důsledku diagnózy Covid-19 má být vítanou výmluvou k redukování pracovních sil a pro náhradu lidské práce umělou inteligencí.

Je alarmující vidět jak tyto narativy rezonují s částmi Prokopova komentáře o dopadech exekucí na volební preference.

Ve větších městech a obcích exekuce výskyt protisystémové volby zvyšují. […] Když zároveň víme, že extremisty nevolí přímo lidé s exekučním zatížením, vypovídá to i o postojích lidí kolem nich.“

Stačí se jenom podívat na „závažnou krizi bydlení“ napříč visegrádskými zeměmi, aby byla zřejmá toxická kombinace nedostatečných platů a nedostatku dostupného bydlení.

Podle údajů Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek je česká minimální mzda za rok 2019 (519 eur) téměř totožná, anebo srovnatelná s minimální mzdou na Slovensku (520 eur), v Maďarsku (464 eur) a v Polsku (523 eur).

V případě Maďarska je zajímavé, že je zde nejnižší nejenom minimální mzda v porovnání se zeměmi V4, ale, jak upozorňují analytici, je zde i nejmarkantnější „nedostupnost bydlení“. Opatření v souvislosti s Covid-19 situaci zhorší napříč Unií.

Recyklování prázdných slibů

Volební sliby učinit systém exekucí spravedlivějším, anebo takový systém úplně ukončit, jsou často k vidění u populistických a národoveckých stran.

Předseda strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura, který se často dostává do titulků mezinárodních médií díky účastem Marine Le Pen či Geerta Wilderse na jeho czexitových shromážděních a stranických kongresech, loví v exekuční tematice pro některé z klíčových sloganů politické agendy SPD.

Ve stejné době do voličského potenciálu problematiky exekucí investoval politický kapitál Patrik Nacher, jedna z nejvýraznějších tváří ANO Andreje Babiše a muž, který se vyprofiloval mj. na kampani za snížení bankovních poplatků.

Nemělo by proto být překvapující, že některé grafy, které se objevily po posledních parlamentních volbách r. 2017 ukazují vzestup hlasů ve prospěch ANO a SPD v regionech s vysokou mírou exekučních řízeních a nezaměstnanosti.

V dubnu letošního roku schválila Poslanecká sněmovna pozastavení exekučních řízení a některá další opatření zmírňující dopad exekucí ve světle vládních opatření v souvislosti s Covidem-19, čímž tak přijala některá doporučení, po kterých dlouho volá Háblův institut.

Poslanci Babišem vedeného ANO tyto změny umožnili, ale Nacher také argumentoval pro finanční kompenzace exekutorům dotčeným přijatou novelizací.

Ačkoliv takový argument úplně obchází problematiku praxe exekutorů jako podnikatelů, kolem které se točí česká dluhová krize, nijak Nacherovi nepřekáží v tom, aby se prezentoval jako bojovník proti nespravedlnostem současného systému exekucí.

Navíc poslanci ANO a ODS následně podpořili odsun hlasování o dalších změnách, které by současnou praxi více přiblížily EU standardům, na září letošního roku.

V mnoha ohledech poukazuje tato ironie na větší problém populismu v Čechách a podobně i v dalších středoevropských zemích.

Prohlubující se propast

Ve své známé práci „On Populist Reason“, která analyzuje možnosti definování populismu, píše politický teoretik a filozof Ernesto Laclau o „společenské poptávce“ vytvořené konkrétními palčivými společenskými problémy jako například nedostatek bydlení v průmyslových městech.

V situaci kdy se palčivá „poptávka“ dostatečně dlouho nemění, dochází k „akumulaci nenaplněných poptávek a ke zvyšující se nemožnosti institucionalizovaného systému tyto poptávky absorbovat. […] Výsledkem tak může lehce být prohlubující se propast oddělující institucionalizovaný systém od lidí“.

Zdá se, že situace s exekučním systémem v Česku je právě takovým příkladem propasti, a nadto příkladem, který je navíc umně zneužíván populistickými politiky.

Lidé v exekučních řízeních se stávají nejenom zbožím, ale jejich volební potenciál je přitom ještě oprašován politiky stojících u kormidla systému, který vytvořil podmínky, v jakých se nachází.

Jedna palčivá otázka, na kterou je třeba odpovědět, je životnost tohoto začarovaného kruhu, tedy recyklování politického potenciálu Čechů v exekučních řízeních a jejich okolí.

Polovina těchto lidí má nulové vyhlídky na to, že bude opět mít normální práci, anebo že bude opět žít normální život. Ačkoliv by to pro populistickou vlnu mělo představovat varování, tak namísto toho zůstává u sběru nenaplněných poptávek.


Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE.

Anglická verze tohoto článku: https://visegradinsight.eu/work-force-czechia-populist-cycle/

0
Vytisknout
4705

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2020