Ušatý traktorista pátrá, radí, informuje

17. 6. 2020 / Karel Dolejší

Poláci bývali za minulého režimu podstatně úspěšnější ve snahách odvolat nepopulární a zkompromitované komunistické představitele než Češi. Problémem jejich úspěchů však bylo to, že soustředění se na personální výměny jim nakonec přineslo především rozmělnění hospodářské politiky, masivní zadlužení se na Západě a těžkou ekonomickou krizi. Změnu "poměrů", nikoliv prostou výměnu osob, se odvážilo požadovat teprve odborové hnutí Solidarita v roce 1980.

Iluze přístupu vyjádřeného heslem, podle nějž "celé Polsko čeká na svého Dubčeka" spočívala ve faktu, že výměna tajemníků nepřinášela změnu toho, co lidem skutečně vadilo - tedy politického útlaku a ekonomického nedostatku. Několikaleté "štědřejší" období umožněné žitím na dluh se následně tvrdě promítlo do životní úrovně spíše dvou než jedné další generace Poláků.

Neschopnost rozlišit výměnu osob od změny poměrů však nebyla samozřejmě výsadou polské protikomunistické opozice. V České republice jsme před pouhými šesti lety zaznamenali prakticky totéž. Občanstvo chvíli jásalo nad koncem zkompromitovaného premiéra Nečase, který bleskovou rychlostí prošustroval reputaci "slušného ódéesáka". Ale většinou si přitom vůbec neuvědomilo, že český populismus, jemuž se (v osobách Zemana a Babiše) touto čistě personální čistkou otevřely dveře dokořán, reprezentuje všechny podstatné nectnosti polistopadové politiky - jenomže umocněné na třetí.

Symbolem zjevné neschopnosti rozlišit politickou objednávku odstřelu jednoho konkrétního politika od společenského požadavku systémové nápravy se stal především policista Robert Šlachta, který nyní vydal knihu a dere se na politickou scénu.

Přirozeně že člověk, který prokázal tak málo politické prozíravosti a v roce 2020 si stěžuje na Babiše, místo aby ho v roce 2014 prokoukl, nemůže do české politiky vnést nic jiného, než náramně se vytahující pocit vlastní důležitosti. Kdepak, žádný inspektor Cattani bojující s mafií na život a na smrt - Šlachta je prostě člověk, který se proti jednomu "mafiánskému" ňoumovi (Nečasovi) spojil s mafiány mnohem nebezpečnějšími - a pak mu ještě mnoho let trvalo, než si svůj zásadní omyl dokázal alespoň zčásti uvědomit.

Což všechno dohromady ovšem naprosto neznamená, že se Šlachtovi v politice nemůže po určitý čas dařit získávat podporu naivních voličů, jimž opět slíbí skutečnou změnu (o níž však ani netuší, jak by měla vypadat). Rozhodující je, zda dokáže postupovat tak, aby si do něj lidé promítli zoufalé (a zcela marné) naděje na nápravu.

V rámci volební kampaně ušatého traktoristy Šlachty by pak mohlo dojít použití kdejaké klišé zvyšující především pocit intimity - což, jak se zdá, představuje hlavní tajemství úspěchu českých populistů všech barev.

Jeden návrh bych s dovolením už měl, i když původním autorem je prasymbol českých fiktivních prvenství, imaginárních úspěchů a zmařených dobrých úmyslů Jára da Cimrman. Jako slogan na billboardech je to dlouhé, ale do letáků a na web to lze šoupnout zcela bez problémů. Posuďte sami:

Na větvi byl, lišák jeden!
Nu, ten si to odpyká!
Důmyslem a psem svým veden
již ho Šlachta zatýká!

0
Vytisknout
5615

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2020