Jak agenturní ubytovny ničí život prekariátních zaměstnanců v ČR

12. 3. 2019

 Karl Marx poukázal na to, že při procesu vytváření hodnoty se proměňuje konkrétní práce v abstraktní práci, krystalizovanou formou zboží. To zakrývá sociální vztahy, jichž je zapotřebí pro výrobu tohoto zboží. V České republice se "jednoúčelová" pracovní síla zaměstnávaných migrantů zajišťuje částečně prostřednictvím sítě dělnických ubytoven a zprostředkovatelen práce. Podobně argumentují feminističtí autoři, že genderová konstrukce práce znamená, že se tato práce objevuje jako "život", mimo "práci", avšak přitom je neoddělitelná od kapitalistické výroby hodnoty, píše Hannah Schling ve vědeckém časopise Society and Space.
 

V českém výrobním sektoru jsou zaměstnanci jak ze zemí EU, i ze zemí mimo EU zaměstnáváni na základě různých prekariátních smluv, často prostřednictvím zprostředkovatelen práce, a ubytováváni v dělnických ubytovnách.

Výše popsaný způsob proměny reálné práce ve zboží činí životy zaměstnanců-migrantů v ČR neviditelnými. Proměna práce ve zboží, kterou provádějí tito zaměstnanci, je zajišťována systémem ubytoven, které tvoří infrastrukturu "pokleslé reprodukce", podřízené nadvládě zaměstnavatelů a klíčové pro vznikl "zaměstnanců na jedno použití".

Časový rozvrh pro subdodavatele v elektronickém sektoru většinou určují čelné firmy, jako jsou Apple, HP nebo Dell. Ty jim poskytují smlouvy na výrobu jejich značkové elektroniky. Krátké výrobní cykly, rychle klesající hodnota součástek i konečných výrobků a intenzivní konkurence mezi značkami a výrobci usilující o získání subdodavatelských kontraktů snižují výrobní náklady, vytvářejí vysokou míru fluktuace výrobních hladin, a tedy v poptávce po zaměstnancích, a vytvářejí nutnost rychlé výroby po celém výrobním řetězci. Využívá se k tomu systém dočasných zaměstnanců-migrantů, které je možno na hodinu vyhodit a kteří jsou umísťování v ubytovnách.

Běžný pracovní režim dvou rumunských zaměsdtnanců, Juliana a Marie, tvoří dvanáctihodinové směny v rotačním třísměnném systému, v němž se každý týden mísí denní a noční směny: dvě dvanáctihodinové směny (6-18 hodin), dvě dvanáctihodinové noční směny (18-6 hodin) a dva dny volna. Avšak volný den je zničen chaosem tělesných hodin, vyhozených z provozu systémem směn, takže musejí oznámit, že jsou další den nemocní. To znamená, že ubytovna jim odečte z jejich platu za den, kdy nebyli v práci, 114 Kč. "Stojí to za to," vysvětluje Julian:

"Stres je všude, víte, všude, kde pracujete, všichni jsou ve stresu. Každý den, 'dělejte, dělejte' - každý den stejná hrůza, je to děsné. Bolest - nohy, ruce, rozpadáte se. Nevydržíte to dlouho. Já jsem tu 8 měsíců, ale mám pocit, že jsem zestárl o 10 let."

Dělníci stojící 12 hodin u výrobních pásů si často stěžují na tělesnou bolest, ale také na to, že v ubytovnách se nedá spát, protože je tam "chaos", jsou "špinavé" a "hlučné".

Ubytovny, bývalá armádní kasárna, nyní soukromě vlastněná a provozovaná s kapacitou pro asi 600 lidí, ubytovávají až pět lidí na pokoji. Ubytovaní sdílejí kuchyně a koupelny. Zaměstnanecká agentura poskytuje toto ubytování svým dělníkům "zadarmo", dováží je především ze Slovenska, z Bulharska a z Rumunska. Ubytování je k dispozici jen zaměstnancům agentury. Ztráta práce automaticky znamená ztrátu ubytování. To znamená, že prekarita práce je násobena bezprostřední existenční hrozbou bezdomovectví. Nechat se zaměstnat agenturou lidé často používají jako přístup do ubytovny. Každá národnostní skupina je spravována konkrétním koordinátorem od agentury, který hovoří jejich jazykem. Místnosti jsou také rozdělovány na základě národnostní příslušnosti. Tato struktura posiluje národní příslušnost zaměstnanců i "klientské" vztahy mezi dělníky a jejich koordinátorem.

Autorka byla svědkem příchodu koordinátora, který zlobně vyžadoval vysvětlení, proč zaměstnanec nebyl v práci, a po zjištění, že se v ložnici kouřilo, dal jejím obyvatelům pokutu 1000 Kč. Opakované případy domácího násilí vedou ubytované osoby k výhrůžkám, že to udají koordinátorovi a pachatel bude vyhozen. Ubytovaní dělníci používají zaměstnavatele jako soudce a prekarita ubytování je využívána k výhrůžkám nekooperativním ubytovaným.

Ubytovna obsahuje množství vztahů mezi "domovem a prací", které způsobují, že je dělník v podstatě vyhoditelný. Ubytovna v tom funguje jako klíčová infrastruktura při prekarizaci zaměstnanců.

Kompletní článek v angličtině ZDE

https://societyandspace.org/2017/11/07/reproduction-everyday-life-in-the-workers-dormitory/
0
Vytisknout
1127

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2019