Proč premiérka Mayová stále dokola opakuje to samé
14. 3. 2019
/
Boris Cvek
čas čtení
4 minuty
Referendum o brexitu bylo důsledkem boje o moc uvnitř
Konzervativní strany. A vymklo se bojujícím z rukou. Místo, aby byl
konflikt vyřešen, Konzervativní strana je stále hluboce rozdělena.
Po zpackaných volbách má premiérka Mayová ve Sněmovně
jen křehkou většinu, udržovanou severoirskými unionisty. Jednotný názor vládní
většiny na brexit neexistuje a zároveň premiérka nechce rozbít vlastní stranu.
To je podle mne hlavní důvod, proč stále dokola trvá na návrhu dohody, kterou
domluvila s Unií.
Jakou má jinou možnost? V poslaneckém klubu
Konzervativní strany je několik desítek poslanců, kteří jsou fanatičtí
brexitáři. Už tím je možnost dosažení vládní většiny zmařena. S těmito
fanatiky se nemůže na brexitu zbytek strany shodnout. Zároveň tito poslanci
jsou jen malou frakcí mezi více než 300 poslanci Konzervativní strany. Je
možné, že kdyby měl Mayová většinu, kterou zdědila po Cameronovi, tak si dnes
ve Sněmovně prohlasuje své. Ale tuhle většinu ztratila, když svévolně vyhlásila
s vidinou velkého náskoku konzervativců před labouristy, volby v roce
2017. A v těch zkazila, co mohla. Ztratila 13 mandátů, zatímco labouristi
získali 30 mandátů.
Pokud premiérka zůstává na půdorysu vládní většiny,
tak se musí stále dokola snažit o nemožné. Zároveň nemůže v otázce brexitu
jednat o kompromisu s opozicí za celou svou stranu, protože brexitáři se
k žádnému kompromisu nikdy nepřipojí. Jediná možná většina ve Sněmovně je
tak jakýsi průnik mezi větší částí toryů a labouristů, ale tento průnik nemá
žádného lídra, není politicky zformován a sám se rozpadá do spektra různých
postojů. Není nikdo, kdo by uvnitř této nezformované většiny hledal společný
kompromis, proto zatím stále nevíme, co vlastně Británie chce.
Jenže v případě, že by se vytvořila nějaká
většina na základě průniku labouristů a toryů, může to znamenat rozklad obou
těchto stran. Na úrovni Sněmovny by odchod brexitářů z Konzervativní
strany nebyl asi velkou tragédií, jinou otázkou je, jak by kompromis přijali
voliči, a to obou stran. Kdyby se měla britská politika redefinovat podle
postoje k brexitu, musel by vzniknout úplně nový systém dvou stran: jedné
pro brexit, druhé proti brexitu. V té druhé by byla většina těch, které
lze považovat za současný establishment obou stran.
Ale ten hlavní, reálný problém je, že „umírněná
většina“ ve Sněmovně nemá nic, co by mohla nabídnout, nemá žádného vůdce, nemá
žádný program. Proto máme přesvědčivá negativní hlasování, proto máme
nejsnadnější shodu na odkladu brexitu, ale nemáme nic, co by mohlo být jasným
řešením. On ani ten návrh dohody s Unií, na němž Mayová trvá, není vůbec
nic jasného a podobá se spíše odkladu brexitu na dobu neurčitou. De facto říká:
na ničem jasném jsme se nedohodli a doufáme, že se časem dohodneme. Do té doby,
která nemusí nikdy nastat, budeme „vazalem“ EU podobně jako Norsko nebo
Švýcarsko. A tohle, není divu, Sněmovna nechce.
Hlavní problém je samozřejmě v tom, že brexit je
nemožný, že všechny naděje s ním spojené byly vylhané. A jestliže chcete
stále dokola nemožné, narážíte stále dokola do té samé zdi. Chcete tvrdý
brexit? Ne! Chcete skončit jako Norsko nebo Švýcarsko? Ne! Chcete zůstat
v Unii? Ne! Co vlastně chcete? Jaké by v takové situaci mělo být
reálné východisko pro umírněnou většinu ve Sněmovně? Prozření bude tak jako tak
bolestné. Někdo bude muset dříve či později vysvětlit voličům, kteří věří
v brexit, že byli obelháni.
9843
Diskuse