Vždy se najde hlupák, který hledá hlubší dno
6. 9. 2018 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně pojmenovat ten politický, společenský proces, v němž dochází k permanentnímu prolamování dna blbosti, malosti a nevkusu. Nemohl jsem na to přijít, napadala mě pouze pojmenování, která dostatečně nepostihovala skutečnost, pojmenování z éry, kdy se dno zdálo pevné. Když dnes řeknete, že je něco skandální, je to takřka synonymem banálního. Záleží pouze na tom, zda se propadáte společně s každým dalším dnem a jak se tím pádem prohlubuje vaše apatie. Když řeknete, že něco je evidentní lež a manipulace, je to jako když ráno konstatujete, ze vyšlo slunce. No a co? Kde je v době progresivního populismu (haha, jaký krásný politologický novotvar), v době politického marketingu nad politickým programem, v době alternativních sociálních realit, nějaké překvapení, nebo snad pohoršení? Kdo je nevinný, ať hodí šutrem do zrcadla. Objeví pravdu. Nicméně já to pojmenování našel. Je to bastardizace.
V dnešním vydání najdete několik zajímavých příkladů.
Tento termín použil ve vyjádření pro The Guardian Franklin Foer, autor knihy World Without Mind: the Existential Threat of Big Tech (Svět bez mysli: existenciální nebezpečí velkých technologických korporací), když hodnotí nedávné Trumpovy útoky vůči Googlu (podle Trumpa Google záměrně manipuluje s výsledky vyhledávání o událostech týkajících se Trumpa ve prospěch “fake news”, což jsou dle Trumpa globální seriózní média). Foer je jinak velkým kritikem vlivu Big Tech (Facebook, Google, Twitter atp.) na šíření informací a tím pádem na ovlivňování globálního dění. Jak ale výstižně konstatuje, když začne podobných argumentů užívat Donald Trump, nepopírá tím jejich skutečnou relevanci. On je prostě bastardizuje. Foerovi se podařilo vyhmátnout skutečně definiční klenot, který lze dobře aplikovat na mnoho dalších projevů současné propagandy a manipulace, odehrávající se v prostředí liberálně demokratického světa, jehož původní hranice mezi svobodu slova a jeho zneužitím se rozostřily v digitální dimenzi. Když jsem nedávno psal na Facebooku o tom, jak špatné ovzduší drasticky dopadá na kognici a jak ČR, postižená špatným ovzduším, místo skutečných problémů řeší migraci, nějaký troll (neidentifikovatelný profil) pod to napsal, že každý člověk vyprodukuje mnohonásobně více emisí než každé auto a tím pádem bychom si zničili vzduch, kdybychom přijali imigranty. Bez jakéhokoliv zdroje, logiku i samotnou lidskou existenci popírající argumentační bastard, jakých se na tématiku imigrace lepí tuny. Bastardizujeme fest. Migrace je pochopitelně globální problém a může být ještě horší, naplní-li se pesimistická očekávání stran klimatických změn. Totální bastardizací argumentace týkající se migrace jsme se dokonale připravili o možnost smysluplného řešení. Místo řešení problému musí Evropa vyjednávat o zástupném tématu kvót, přičemž vnitřní diskuse a hledání řešení je blokována argumentačními degeneráty, které adoptovali političtí populisté napříč Evropou. Z bastardizace veřejné diskuse se stal vážný problém. Skutečné problémy jsou buď úplně překryty populistickým řvaním, případně jsou mrzačeny do podoby, které jejich řešení znesnadňuje a oddaluje. Díky možnosti vytvářet v digitální dimenzi pomyslné sály s křivými zrcadly, do nichž je možné díky psychografickým technikám vtahovat velkou část populace a nabízet totálně zmršený obraz světa, dochází nutně k pokřivení reality samotné. Masivnost tohoto jevu následně způsobuje, že lidé jako Trump si následně dělají nárok na to, aby byl jejich “nový pořádek” věcí veřejných uznáván za platný, jakkoliv je vůči skutečnosti takřka inverzní. Chtějí, aby se z bastardizované reality stala obecně platná konstanta. Co je, nejhorší, v některých společnostech může taková situace skutečně nastat, přímý přenos sledujeme v Maďarsku či Polsku, jak poukazuje Paul Krugman. Česká společnost si už bastardizací veřejné debaty prošla a přijala zmršenou konstrukci sociální skutečnosti za svou. Místo zabývání se reálnými problémy a snahou hledat ty, kdo jsou schopni takové problémy na expertní a politické úrovni řešit, Češi většinově důvěřují hochštaplerům (zážitek z nádraží v Ústí nad Labem: opakovaně zdiskreditovaný hochštapler Tomio Okamura slibuje z plakátu, že pomůže lidem s řešením dluhů, problém palčivý, ovšem Okamurou bastardizovaný). Opakuji, že jediné štěstí Čechů spočívá v tom, že strach populistů překročit kritickou hranici liberální demokracie, zejména s ohledem na mezinárodní závazky. Není to ale žádná záruka. Vždy se najde nějaký hlupák, který se rozhodne, že dno ještě není dost hluboko...
Diskuse