11. 4. 2018
V Radě bezpečnosti OSN v pondělí určitě nepanovala nuda, když ruský velvyslanec Vasilij Nebenzja čelil americkému a britskému protějšku, Nikki Haleyové a Karen Pierceové, stejně jako zástupcům Švédska, Nizozemska a Polska. Během sobotní diskuse o podezření z chemického útoku syrských vládních sil v Dúmě došlo k překvapivé výměně rolí: Spojené státy a spojenci z EU se trefovali do Nebenzji s rétorickou uvolněností, která vždy bývala značkou ruské diplomacie.
Drama v OSN se odvíjelo několik hodin po kolapsu na moskevské burze. Akcie ruských státních podniků a finančních institucí jako Sberbank, stejně jako aktiva vlastněná miliardářem Olegem Děripaskou nakloněným Kremlu, zamířily k zemi. Podle různých odhadů kapitalizace společností patřících ruským oligarchům poklesla za několik hodin o 12 - 16 miliard dolarů. Rubl rovněž prodělal pokles a ztratil kolem 10 % své hodnoty.
Byl to výsledek pátečního rozhodnutí amerického ministerstva financí zveřejnit nový seznam ruských jednotlivců a společností, kteří mají být potrestáni podle zákona Countering America´s Adversaries Through Sanctions Act. Nové sankce dopadly na vnitřní okruh spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina mnohem tvrději než ty předchozí. Kromě Děripasky a šéfa Gazpromu Alexeje Millera jedinci na seznamu zahrnují bývalého Putinova poradce Alexeje Ďumina (který je v Moskvě považován za stoupající politickou hvězdu a kandidáta na ministra obrany), stejně jako dalšího miliardáře Kyrila Šamalova, o němž se povídá, že měl být Putinovým zetěm. Miller na veřejnosti předvedl statečnou grimasu. Sankce znamenají, že "děláme vše dobře," prohlásil. To je standardní stranická linie očekávatelná u nejvýše postavených loajalistů Kremlu.
Za falešnou odvahou však najdete dezorientaci - odtud Putinovo mlčení v den, kdy ruské akcie padaly spolu s kurzem národní měny a osud klíčového zahraničního klienta Moskvy, Sýrie, visí na vlásku. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov řekl jen dvě věci: Že ruský stát najde způsoby, jak podpořit postižené oligarchy, a že americký prezident Donald Trump udělal chybu, když syrského diktátora označil za "zvíře". Vzhledem k situaci toho mnoho neřekl.
Kreml má jen málo možností čelit masivní diplomatické a ekonomické ofenzívě Washingtonu a jeho spojenců. Před pouhými dvěma měsíci se ruští ministři, Putinovy loutky v Dumě a kapesní propagandisté "Kremelskému seznamu" odhalenému v lednu americkým ministerstvem financí vysmívali. Tihle hloupí Američané pouze zkopírovali moskevský telefonní seznam, plácali. Ukázalo se, že smáli předčasně.
Seznam se ukázal být na úrovni seznamu odložených poprav. "Odsouzení" jsou vylosováni podle pravidel známých pouze Bílému domu. Ve Washingtonu se dnes najde jen málo těch, kdo by Rusko hájili. A co více, Trumpovy skutečné city vůči Putinovi, jakkoliv jsou snad vřelé, zůstávají v takové atmosféře zcela nepodstatné.
Američané, Britové a jejich spojenci začali nasazovat stejné zbraně, jaké Kreml tak úspěšně nasazoval proti nim: Všechno popírat, veřejně být neuctivý a tvrdě útočit tam, kde to bolí. V případě ruské vládnoucí třídy jsou to aktiva a svoboda pohybu. Spolu s rublem se zhroutil i poslední kousek důvěry mezi Moskvou a klíčovými západními hlavními městy. Až Emmanuel Macron pojede na výroční mezinárodní ekonomické fórum v Petrohradě, přicestuje nikoliv proto, aby podpořil ruské vedení, ale aby zjistil, zda je ochotno změnit své mezinárodní chování.
Jsem si jist, že francouzský prezident uslyší jasné "ne". Putin neustoupí. Jeden z ideologických guruů Kremlu, Putinův asistent Vladislav Surkov, už publikoval časopisecký článek nazvaný "Osamělost míšence". Jeho hlavní teze je jednoduchá: "Geopolitická osamělost je pro Rusko normální stav." Země nepotřebuje spojence. Když v roce 2014 Moskva anektovala Krym, ukončila více než 300 let pokusů o westernizaci. A to je podle autorova názoru normální, dokonce dobré. Rusko se konečně stalo samo sebou: Ani Západem, ani Východem - prostě "míšencem".
Je to ale prázdné fanfarónství na úrovni rétoriky použité Millerem, ředitelem Gazpromu. Ani struktura ruské ekonomiky, ani nálada vládnoucí elity nebyly nikdy tak úzce spojeny se Západem. A nikdy od konce 2. světové války nebylo mezinárodní postavení ruského vedení tak špatné. Lidé, kteří vládnou Rusku a kteří ho vlastní na to nejsou připraveni. Vladimir Putin zřejmě dokončí své čtvrté funkční období v Kremlu. Ale triumf jeho "znovuzvolení" 18. března je nyní beznadějně otráven událostmi posledních týdnů.
Celý text v angličtině: ZDE
Diskuse