Kde jsou a kde by měly být hranice svobody slova?

30. 5. 2016



Timothy Garton Ash, známý oxfordský historik a odborník na někdejší NDR a Polsko, se v minulých letech stal ohniskem kontroverze ohledně islámu v souvislosti s případem Ayaan Hirsi Ali, muslimské imigrantky ze Somálska do Holandska. Timothy Garton Ash nyní vydal novou, záslužnou encyklopedii s názvem Free Speech: Ten Principles for a Connected World (Svoboda projevu: Deset zásad pro propojený svět), Atlantic Books, Londýn, 2016.

Západní společnosti neustále zápolí s tím, kde vlastně jsou hranice svobody projevu. Komentátor Guardianu Nick Cohen novou Ashovu knihu chválí za to, že v ní Ash byl nucen nově definovat zásady svobody projevu pro dnešní multikulturní svět, poukazuje ale zajímavě na to, že Ash byl donucen k nové definici těchto zásad tím, že se sám octl uprostřed globální kontroverze v souvislosti s přípaem Ayaan Hirsi Ali, v němž - podle Cohena - Ash stejně jako mnozí západní levicoví intelektuálové sehrál poněkud ostudnou roli.

Ayaan Hirsi Ali byla v roce 2002 donucena uprchnout ze Somálska do Holandska, protože jí tam hrozila smrt. Je to černošská feministka, která veřejně vystupovala proti ženské obřízce a proti "Bohem schválenému" náboženskému útlaku žen. Jejími nepřáteli byli nepřátelé všech liberálů: ozbrojení reakcionáři, kteří zavraždili jejího přítele, holandského režiséra Thea van Gogha za to, že zkoumal misogynii obsaženou v koránu. Západní liberálové včetně Ashe se však proti ní postavili a zahnali ji do náruče amerických neokonzervativců. Vadilo jim, že Ayaan Hirsi Ali vyjadřovala názor, že islám jako celek je neslučitelný s moderní postosvíceneckou civilizací. Západní liberálové ji odmítli jako antiislámskou fundamentalistku, obdobnou islamistickým fundamentalistům.

Ve své nové knize o svobodě projevu se Timothy Garton Ash vrací k zásadám Johna Stuarta Milla. Ten argumentoval, že pokud stát nedokáže prokázat, že hate speech úmyslně vyvolává zločinnost, stát nemá právo ji zakázat. Tato stará myšlenka však potřebuje občerstvit, protože v jednadvacátém století je myšlenka státu, který zosobňuje jednolité občanstvo, už zastaralá.

Když vydal v roce 1989 Írán fatwu proti spisovateli Salmanu Rushdiemu, vznikla tím nová éra cenzury. Kdysi existoval svobodný a nesvobodný svět. Bylo možno agitovat pro svobodu disidentů uvězněných v sovětském impériu a přitom žít na bezpečném Západě. V roce 1989 se prokázalo íránskou fatwou proti Rushdiemu, že už neexistuje pojem "bezpečného Západu".

O další generaci později začínají vypadat absurdně i klasická liberální omezení, že nelze kriminalizovat verbální projevy, které nevyvolávají úmyslně zločinnost. Masová migrace přivádí desítky nových menšin do západních zemí. V nich využívají lidé liberálních svobod k vytváření stále menších uzavřených skupinek. Měli bychom mít zákony, které toto hájí? Timothy Garton Ash argumentuje, že jediným způsobem, jak může fungovat moderní diverzita, je trvat na tom, abychom všichni byli daleko méně citliví vůči urážkám.

Nick Cohen však Ashe kritizuje za jeho neschopnost říci otevřeně, že je třeba bojovat proti náboženským předsudkům. Ash v knize tvrdí, že "musíme respektovat věřícího, nikoliv však nutně to, v co věří". Je to obdoba jezuitského přikázání "milujte hříšníka, ale nenáviďte hřích". Cohen argumentuje, že to je falešná představa. Jestliže nějaká náboženská víra požaduje popravu odpadlíků, jako je Hirsi Ali, není možné respektovat ani věřícího, ani jeho víru.

Nicméně, argumentuje Cohen, Timothy Garton Ash vydal důležité, nesmírně aktuální a encyklopedické dílo: cenný příspěvek do kánonu - co jiného? "osvíceneckého fundamentalismu".

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1569

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2016