Ano, naučí se Češi spolu znovu mluvit, navzdory vzniklým kmenovým bariérám?

13. 1. 2016 / Jan Čulík

Jinak velmi rozumnému článku Karla Dolejšího o nynější politické situaci v České republice musím vytknout jednoho "slaměného panáka", tedy jev, který si autor uměle vytvořil a pak ho kritizuje. Neznám nikoho, kdo by se v ČR rozčiloval, že "partneři v diskusi migrační vlnu nadšeně nevítají". Samozřejmě, vyskytly se argumenty, které jsou do značné míry nosné, že příchod uprchlíků bude znamenat pro Evropu ekonomické i demografické oživení. Avšak ideologicky vyžadovaná "povinnost nadšeného vítání" uprchlíků přece nebyla v českém prostředí nikdy skutečností.

Vždycky šlo o to, že státy, včetně České republiky, mají podle Ženevských dohod právní POVINNOST poskytnout uprchlíkům prchajícím před válkou a pronásledováním útočiště. To je naprosto bez diskuse. Obscénní v českém prostředí je neustálé obsesivní zkoumání, "jaký z toho budeme mít my osobně prospěch" a "proč bychom měli nějakým cizákům pomáhat". A ano, důvodem toho hysterického nepřátelství vůči lidem s tmavší pletí je v ČR hluboce zakořeněný rasismus. Až druhotným důvodem je, zdá se mi, strach z neznámého a obava z možné destabilizace. Tu západní společnosti nepociťují, protože s lidmi ze třetího světa, včetně muslimů, žijí víceméně bez problémů desítky let.

Kriminalita, která se mezi přistěhovalci vyskytuje ve Velké Británii či ve Francii, není o nic vyšší než v jiných vrstvách společnosti. Přitom přistěhovalci a muslimové, například v Británii zastávají v této relativně otevřené společnosti vysoké postavení v podnikatelské sféře i v politice. Jak na to poukazují mnozí, například spisovatelka Iva Pekárková, Britové mají s muslimy naproto normální přátelské styky. Pokud někomu nedůvěřují, jsou to Středoevropané, Češi a Slováci, které bigotnější Angličané občas považují za primitivy, a většině britského národa se nelíbí právě onen hluboce zakořeněný středoevropský rasismus.

Nikdo dosud neví, jaké procento silvestrovských sexuálních útočníků v evropských městech pochází z vlny nynějších uprchlíků. Vyskytly se spekulace, že do určité míry se na silvestrovských sexuálních útocích podílely zločinecké gangy, často lidé, kteří přišli před časem do Německa a jiných zemí ilegálně a že nemají s nynější vlnou uprchlíků mnoho společného. Jak to přesně je a jakou část uprchlické populace sexuální útočníci tvořili, se neví a dosud to nebylo zjištěno. 

Dosud také vůbec není jasné, co bylo motivací těchto útoků. Mnozí tvrdí, že útoky byly zorganizované. Co to znamená? Snažil se snad někdo uprchlíky zdiskreditovat a mladí nadržení muži mu na to skočili? Projevovali se silvestrovští opilci (pozoruhodné, že, když to mají být muslimové, jimž je alkohol zakázán) prostě jen tak, jak by se chovali ve své domovině? Anebo se projevil komplex méněcennosti a kriminální haurovství, něco v tomu smyslu, že "my to těm nemorálním děvkám ze Západu ukážeme"? Zrovna v úterý večer o tom diskutovali v Channel Four News a muslimská aktivistka, která silně bojuje za práva žen, prostě odmítla představu, že je nějak u muslimských mužů zakořeněno, že se chovají vůči ženám brutálně a sprostě. Třeba byla obětí politické korektnosti, pikantní ovšem je, že právě ona politickou korektnost odmítla a hovořila o neférově podřízeném postavení žen v mnoha arabských společnostech.  Je samozřejmě také pravda, že během celé uprchlické cesty do Evropy byly mnohé ženy a dívky podrobovány sexuálnímu násilí nejen od některých darebáků mezi uprchlíky, ale i mezi policisty v jednotlivých zemích, jimiž procházely, a z místní populace.

Velká část uprchlíků ze Sýrie a z Iránu je ze středostavovského zázemí a má vysokoškolské vzdělání. Je tedy otázkou, z kterých vrstev se útočníci rekrutovali. Jinou otázkou je, do jaké míry je ponižování a terorizování žen v zemích, z nichž přišli normou.

Další důležitou otázkou je, zda uprchlíci, kteří utíkají ze zemí s utlačitelskou kulturou a režimem, se budou této kultury přidržovat i v nových zemích. Je tomu tak trochu, jako byste očekávali, že někdejší uprchlíci z komunistického Československa začnou po emigraci na Západě zakládat pouliční buňky komunistické strany. Dost nepravděpodobné, že?

Silvestrovské sexuální útoky mi připomněly jednu pozoruhodnou věc. Po roce 2004, kdy středoevropské země vstoupily do Evropské unie a do Británie se rázem přistěhovaly statisíce Poláků za prací, vznikly v prvním roce po jejich příjezdu značné problémy. Asi o tisíc procent stoupl počet dopravních přestupků, protože Poláci, kteří přišli do Británie rovnou z Polska, prostě jezdili na britských silnicích jak prasata. Jiné problémy vznikly s postkomunistickým podváděním v byznysu, na nějž byli někteří Poláci z Polska prostě zvyklí.

Situace se normalizovala do roka - Poláci si uvědomili, že v Británii prostě nemohou jezdit na silnicích tak, jak jezdí v Polsku, a že budou-li při podnikání nebo v zaměstnání podvádět a krást, zkrachují a zaměstnavatel je vyhodí. Kriminalita a počet dopravních přestupků po roce zase radikálně poklesly. Poláci se v Británii kulturně asimilovali. Nestane se totéž s uprchlíky z Blízkého východu? Znovu opakuji, že miliony muslimů v Británii jsou integrální součástí britské společnosti, která je na to hrdá.

Vážným problémem, jak na to poukazuje Karel Dolejší, je kmenové rozdělení české společnosti. Často se děje, když napíšeme v Britských listech jedno slovo, někteří čtenáří nás identifikují jako příslušníky určitého konkrétního českého politického kmene a docela absurdně nás pak obviňují z různých ideologických stereotypů, které zastává ten kmen. Kdo chce pomáhat uprchlíkům, musí být havlovec a pravdoláskař. Čtenáři by byli asi překvapeni, kdyby četli v Britských listech víc, že BL se vždy stavěly k Václavu Havlovi s realistickou kritičností. Skutečnost je vždy složitější a nedá se zredukovat na soubor jednoduchých floskulí, jimiž jsou charakterizovány ony čtyři kmeny v nynější české společnosti.

Závažným problémem, který samozřejmě prohlubuje Facebook, je, že lidi se vzájemně neposlouchají. Žijí si ve své kmenové bublině a jen si navzájem potvrzují a stvrzují svou víru. Toto skálopevné opevnění vůči jinakosti se Britské listy vždycky snažily bourat. Bohužel asi ne příliš úspěšně, protože to předsudečné opevnění je dnes silnější a hysteričtější než kdy předtím.

Přesto asi, jak má Karel Dolejší pravdu, nezbývá jiná možnost, než se snažit s lidmi mluvit a rozptylovat jejich obavy poukazem na racionální fakta a skutečnosti. Hodně by pomohlo, kdyby lidi, kteří se uprchlíků bojí, měli možnost je ve vlivných sdělovacích prostředcích poznat. Jestliže dokáže česká společnost přijmout Raye Korantenga nebo Dominika Feriho, nemohli by se v českých televizích víc vyskytnout uprchlíci, aby lidi viděli, že jsou to většinou zcela normální bytosti? Nebo snad "cizinci" musejí umět česky, aby jim Češi přiznali hodnost "člověk"?

Nejdůležitější ovšem je snažit se bourat kmenové bariéry v české společnosti. Nemyslím však, že to je možné tím, že ustoupíme a slevíme ze základních evropských civilizačních principů, které utvářejí evropskou politickou kulturu od osvícenství. Nikdo od nikoho nečeká, že bude nadšeně vítat či lákat do země uprchlíky. Avšak svou lidskou a právní povinnost vůči lidem v nouzi splnit musíme. Na tom je nutno trvat.

0
Vytisknout
2327

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2016