O medvědí službě toleranci

30. 12. 2015 / Karel Dolejší

"Accepting all the good and bad about someone. It`s great think to aspire to. The hard part is actually doing it."

"Přijmout někoho se vším dobrým a špatným. Je to velká věc, o niž bychom se měli snažit. Avšak konkrétně to dělat, to je těžké."

Americká spisovatelka Sarah Dessen o toleranci

Po útocích z 11. září 2001 se na Západě rozmohly obavy z teroristické organizace al-Káida. Tato organizace byla v době útoků právě hostem afghánského Talibanu, který sám s útoky neměl nic společného, a léta předtím byli její představitelé podporováni z různých zdrojů, například i amerických, saúdských, pákistánských či íránských. Pravděpodobně zcela falešně byla spojena s režimem Saddáma Husajna v Iráku.

Někteří se rozhodli vyvrátit přehnané obavy veřejnosti radikálním způsobem. Například dokumentarista Adam Curtis v Moci nočních můr vynaložil velké úsilí na výrobu intelektuální konstrukce, která měla dokázat, že al-Káida neexistuje.

Al-Káida je ovšem aktivní od roku 1988 dodnes a zúčastnila se přinejmenším konfliktů v Afghánistánu, Čečně, Iráku, Jemenu, Maghrebu, Mali, Nigérii, Pákistánu, Somálsku, Sýrii a Tádžikistánu. Tvrzením, že tato organizace "neexistuje", se věci tolerance vůči slušným muslimům na Západě zasadila významná rána, protože příznivci tolerance začali být vnímáni jako sektářští vyznavači   ideologie neschopné testovat své předpoklady konfrontací s prostými empirickými fakty.

Podobně nesmyslné, kontraproduktivní a vyloženě škodlivé je v době, kdy se právě zatýkají osoby plánující teroristické útoky ve třech evropských hlavních městech (Sarajevu, Vídni, Bruselu), a jen několik týdnů poté, co v Paříži provedly podobný útok osoby přinejmenším z části přicestovavší do Evropy v přestrojení za uprchlíky, předkládat generální ideologické teze, že "muslimové a islám nejsou hrozbou", nebo že "uprchlíci nejsou hrozbou", jak se tvrdí mimo jiné například ZDE.

Je vysoce pravděpodobné, že řekněme 99 % muslimů žijících v Evropě a 99 % uprchlíků jsou slušní lidé, se kterými bychom se měli naučit žít. Jen naprostá menšina vůči Evropě chová nepřátelské úmysly. Problém je ovšem v tom, že v danou chvíli dosud nemáme žádnou efektivní proceduru, jak jednoduše odlišit, kdo je kdo. A zároveň nelze popírat, že plánování teroristických útoků v Evropě ze strany radikálů pokračuje, mimo jiné s cílem izolovat většinu muslimů od možnosti s ostatními obyvateli Evropy normálně vycházet - a to tím, že vůči nim vznikne všeobecné podezření.

Útoky v Paříži zasadily obrovskou ránu mnoha lidem, zejména samozřejmě rodinám přímých obětí. Ale neméně jimi utrpěla věrohodnost osob, které stále dokola opakují, že "nám přece nic nehrozí".

Když stejnou empiricky neobhajitelnou a nesmyslnou tezi opakují i poté, dokonce i v době, kdy jsou zatýkáni strůjci dalších teroristických útoků, i v době, kdy německá policie informuje kancléřku, že nemůže ručit za bezpečnost v zemi v situaci, když neví, kdo do ní přichází, diskreditují tito lidé myšlenku tolerance ještě fatálněji a důkladněji.

Jak píše Sarah Dessen, tolerance znamená přijmout druhého "se vším dobrým i špatným". To je velmi důležité a nikdy to nepřestala být pravda. Než Evropané vyvinuli schopnost dohodnout se mezi sebou na základních východiscích pro vzájemné soužití, svedli řadu válek, včetně mnoha alespoň zčásti nábožensky motivovaných. A náboženská tolerance nevznikla jako osvícený ideový projekt na zelené louce, ale jako výsledek úvahy, že "je to sice pekelný kacíř, ale nakonec lépe žít s ním, než umírat v boji proti němu". Nevraživost mezi katolíky a protestanty přitom mnohde pokračovala hluboko do 19., ale i do 20. století. Tolerance byl faktický stav, kdy se příslušníci různých křesťanských sekt již navzájem nezabíjeli. Ne stav, kdy se podařilo všem podsunout nějakou zfalšovanou ideologickou tezi.

Ani tentokrát nedosáhneme v Evropě funkčního stavu tolerance přikrašlováním skutečnosti a zalháváním jejích nepříjemných aspektů. Buď budou muslimové v Evropě přijímáni i se vším problematickým, co přinášejí, nebo nebudou přijati vůbec. Buď nalezneme postupně způsob, jak včas zjistit a zneškodnit teroristy, kteří se mezi nimi pohybují, nebo skutečně převládne všeobecné podezření vůči celé skupině.

Možná dobře míněné podvody, ať už z dílny Adama Curtise, nebo kohokoliv jiného, nakonec způsobují leda zuřivý hněv těch, kdo jsou vyděšeni 1 % reálných událostí a 99 % svých vlastních či politickými manipulátory podsunutých představ a fóbií, protože popírání tohoto skutečného 1 % považují - do jisté míry právem - za popírání nosu mezi očima. Příznivci tolerance jsou pak pro ně jednoduše sedmilháři, lidé, kteří nesnesou skutečnost. A na druhé straně deklamace článků víry pouze přesvědčují již přesvědčené, "šedá zóna" na takový laciný špek neskočí.

Myslet znamená rozlišovat. Prosím, mysleme, nedeklamujme paušální ideologické teze. Ani takové, ani makové.

Je třeba rozlišovat mezi slušnými muslimy a slušnými uprchlíky na jedné a mezi teroristy na druhé straně. Není to vůbec triviální výkon a nelze se mu vyhnout podvody a falešnými generalizacemi.

0
Vytisknout
1705

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2015