Protiterorističtí experti Evropského parlamentu něco přehlédli?

30. 12. 2015 / Karel Dolejší


Nejčerstvější zpráva EP o trendech v globálním terorismu vydaná ještě před posledními pařížskými útoky ZDE (pdf) se zaměřuje na období let 2014 - 2015. To je samozřejmě logické, protože aktuální trendy nelze identifikovat v rámci časových řad táhnoucích se dekády nazpět.


Uvedu zde několik základních závěrů zprávy: Počet teroristických útoků ve světě se mezi lety 2004 - 2014 zdvojnásobil. Většina nárůstu připadá na vrub vzestupu počtu útoků ve čtyřech regionech: Subsaharské Africe, Severní Africe, na Blízkém východě a v Jižní Asii. Kdo si dá práci dohledat teroristické organizace, které ve zmíněných regionech působí, těžko může dospět k jinému závěru, než že nárůst je především důsledkem terorismu, který sám sebe chápe jako "islámský". To nevylučuje jiné spolupůsobící motivy (podobně jako v dějinách evropských náboženských válek), ani fakt, že mnozí muslimové odmítnou považovat teroristy za muslimy, protože vyznávají jiné pojetí islámu.

Země v posledních letech zvlášť zasažené terorismem nebo zapojené do jeho podpory reprezentují podle zprávy především Kamerun (Boko Haram z Nigérie), Demokratická republika Kongo ("puritánská" ugandská islamistická organizace Spojené demokratické síly působící v Severním Kivu), Irák (netřeba rozebírat), Keňa (somálské islamistické milice Aš-Šabáb), Libanon (především útoky islamistů z území Sýrie), Libye (netřeba rozebírat), Nigérie, Somálsko, Súdán (Hamas), Sýrie a Jemen (Al-Káida Arabského polostrova, proíránští Húsiové).

Zajisté ani zdaleka není pravda, že "všichni teroristé jsou muslimové", nicméně vzestup islámského terorismu je celosvětově velice významný a vysvětluje velkou část nárůstu teroristických útoků zaznamenaných právě v posledních letech. K tomu je třeba doplnit, že u velké většiny globálně spáchaných teroristických útoků se tradičně nedaří zjistit, kdo je spáchal, tedy ani skutečnou motivaci anonymního pachatele. Ačkoliv vůbec není možné tvrdit, že by "většina" anonymních útoků byla spáchána z náboženských důvodů, nelze současně ani věrohodně tvrdit, že "většina" z náboženských důvodů spáchána nebyla. Jestliže něco nevíme, tak to nevíme. Neznámému subjektu nelze svévolně predikovat nějaké atributy.

Mezi nejvýznamnějšími teroristickými organizacemi zmiňovaná zpráva uvádí na prvním místě "islámský stát" (1 241 útoků), pobočku al-Káidy v Somálsku Aš-Šabáb (864 útoků), Al-Káidu Arabského polostrova (283 útoků) a An-Nusru, tj. pobočku Al-Káidy působící v Sýrii (72 útoků). Další dvě důležité organizace, pákistánský Talibán (166 útoků) a Boko Haram (493 útoků) jsou rovněž lokálními pobočkami Al-Káidy.

Za hlavní události roku 2015 označuje zpráva útoky na Charlie Hebdo a útok v rychlíku z Amsterdamu do Paříže. (Jak jsem uvedl v úvodu, dokument byl vypracován ještě před nejtragičtějšími pařížskými útoky.) Podle zprávy to zdůraznilo problém s radikalizací a potřebu "čelit kapacitě teroristických skupin rekrutovat nové adepty". K dalším důležitým událostem patří přechod některých frakcí Al-Káidy na stranu IS. Posledně jmenovaná organizace se nově šíří nejen do Střední Asie a Afriky, ale také na Západní Balkán.

V reakci na letošní události se protiteroristické úsilí v rámci EU zaměřuje především na hrozbu ze strany zahraničních teroristických útoků a radikalizace. Pilíře evropské strategie tvoří zajištění bezpečnosti občanů, prevence radikalizace a mezinárodní spolupráce. Speciální protiteroristické oddělení Europolu začne pracovat v lednu 2016.

Pochopili evropští protiterorističtí experti události posledních dvou let nějak špatně, přehlédli něco, mýlí se v něčem?

***

Dlouho by bylo možno debatovat o tom, že mnohem více Evropanů než teroristé přinejmenším do této chvíle každoročně zabíjí například kouření, alkoholismus, dopravní nehody. Tato témata ovšem nejsou nijak zvlášť politicky citlivá a žádné extrémní strany na nich nesbírají body. To znamená, že by zřejmě bylo ještě dnes možno zachránit mnohem více lidských životů v Evropě důkladnějšími a promyšlenějšími opatřeními, která by omezila úplně jiná bezpečnostní rizika, než terorismus.

Na druhé straně nelze jen proto tvrdit, že je rychle rostoucí globální terorismus vůbec nebo islámský terorismus nevýznamný, že nepředstavuje hrozbu, nebo že nekontrolovaná migrace z muslimských zemí momentálně bezpečnostní hrozby nezvyšuje (ačkoliv naprostá většina uprchlíků za to nenese žádnou odpovědnost).

Věci nejsou jednoduché. Evropa by měla nesporně dál přijímat lidi v nouzi, pokud jde skutečně o uprchlíky z válečných oblastí, v rozumné míře povolovat i ekonomickou migraci - ale současně s tím pracovat na omezení hrozeb spojených s terorismem. Musí dělat obojí, ne jen polovinu z toho.

Obojí jde ale částečně proti sobě. Každý odborník na bezpečnost by byl nejraději, kdyby už žádní další uprchlíci nepřicházeli, a každý lidskoprávní aktivista by byl nejraději, kdyby bylo přijímáno co nejvíce lidí prchajících před bídou a útlakem.

Je věcí politiků, aby hledali způsob, jak tato dvě hlediska navzájem vyvážit, a měli by to dělat v seriózním dialogu s veřejností, pokud je to ještě v současné atmosféře vůbec možné. Řešení není předem dáno, a pro mě osobně jsou některé návrhy, které již zazněly (jako účelově revidovat mezinárodní azylové právo), naprosto nepřijatelné. Nicméně jisté je aktuálně pouze to, že ignorováním jednoho z hledisek, jeho soustavnou bagatelizací a vylučováním z diskuse, není možno ani krátkodobě dosáhnout žádného prakticky použitelného kompromisu.

0
Vytisknout
1804

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2015