Vidina tří set (korun)

30. 12. 2015 / Štěpán Steiger

Včera jsem dostal Oznámení České správy sociálního zabezpečení podepsané Ing. Marií Novákovou, ředitelkou odboru rozhodování o dávkách důchodového pojištění. Sděluje mi, že základní výměra mého vypláceného důchodu od lednové splátky 2016 se zvyšuje o 40 Kč. To je ono zvýšení, o němž se diskutovalo od října tohoto roku. Proto se po třech měsících „uvažování“ ptám, zda poslancům ve Sněmovně „úvahy“ stály vůbec zato – proč rozhodnutí radši neodložili na svatého Dyndy a nevěnovali se debatám o elektronické evidenci tržeb. Pro srovnání: můj skromný dárek k Vánocům, čtyři keramické květiny, stál 100 (jedno sto) Kč, čili předplatil jsem si na dva a půl měsíce zvýšenou dávku. A zůstal i po zvýšení o 200 (dvě stě) Kč pod průměrným důchodem, který v této zemi činí 11. 343 Kč.

 

Přeji každému, co jeho jest. Takže zprávy o zvyšování platů, jež ČT opakovaně přinášela v Událostech v posledních dvou týdnech (možná k povzbuzení předvánoční nákupní horečky?), zvyšovaly můj optimismus, že nedůchodcům, dobře zaměstnaným a politikům se v této zemi daří lépe. Jako na závěr pak v neděli (27. tm.) Události shrnuly, kdo všechno od 1. ledna může se zvýšením počítat: policisté, hasiči, lékaři, zdravotní sestry, soudci, státní zaměstnanci – a přirozeně poslanci, senátoři, ministři, prezident. Kratší by patrně byl pouze seznam těch, jimž přidáno nebylo (k čemuž nutno dodat, že vynecháni byli bepozpochyby mnozí, kdo si to i více zaslouží a ti, kdo to více potřebují).

Tu je však na místě konstatovat, že zrovna v tuto chvíli je nabízena vize. V Česku se sice nejčastěji hovoří o vizi, když se jí nedostává – je velice pohodlné vytýkat např. politickému protivníkovi, že ji nenabízí. (Podle mého soudu ji teď nemá vůbec žádný český politik.) Nepřekvapilo tedy, že tuto výtku přednesli různí političtí předáci (nebo komentátoři) i vůči Miloši Zemanovi a jeho vánočnímu projevu. Zcela přehlédli, že se vize v prezidentově řeči přece jenom vyskytla. To když uchlácholil důchodce, že po nadneseně řečeno hubeném čtyřicetikorunovém přídavku v roce 2016 je v roce dalším čeká každý měsíc tři sta korun navíc.

Tři stovky – to je vidina. V českých poměrech (zvláště v poměrech důchodcovských) by se skoro dalo říci vidina velkorysá. Miloš Zeman je však příliš zkušený politik než aby si nebyl vědom, že zvýšení – přednesené ovšem tónem jistoty – není v tuto chvíli nic než vidina. Jak v realitě tak v politice (tj. v rovině slibů, snů a nedodržovaných dohod) je rok doba příliš dlouhá k tomu, aby vyhlídka/slib z prosince 2015 mohla být o celý rok později považována za něco nutně splnitelného. Prezident nemá pravomoc zvyšovat (kromě napětí) cokoli reálného. Ať mu kdokoli vypočítal, že je zvýšení důchodů možné – právě o tuto cifru – nenastane-li, byť i proto, že diskuse na jiná témata zabrala Sněmovně tolik času, že na zvýšení prostě „nedošlo“, vždycky lze najít „skutečného“ viníka. Pro Miloše Zemana není problém poukázat v danou chvíli na toho, koho chce takto označit. Obecně je také pravděpodobné, že při očekávané nižší míře hospodářského růstu budou shledány důvody pro zvýšení mnohem nižší než dnes vyhlášené.

Tolik pokud jde o vidinu – nikoli vizi. Nepochybuji, že český prezident aspoň jednu má: je to vize jeho znovuzvolení. Že o ní nemluví - hlava státu ji zatím pouze v tichu připravuje. To je jeden z hlavních důvodů, proč opětovně koaluje s odpůrci uprchlíků, které znovu a znovu maluje na zeď strachu. Jak to v Právu napsal sociolog (!) Antonín Rašek: Zeman tak sjednocuje národ. (K mému údivu to Rašek mínil kladně.) Další spojenci bezpochyby přibudou v průběhu času, který do voleb zbývá. Nelze vyloučit, že i důchodci – s prezidentskou vidinou třísetkorunového zvýšení – se postaví za kandidaturu téhož prezidenta. Zejména když se nerýsuje žádná vidina protikandidáta. Vize Miloše Zemana se pak snadno může realizovat.

0
Vytisknout
6024

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2015