VÁNOČNÍ ČTENÍ:

Betlém

24. 12. 2015 / Ivan Jemelka


Skoro celá třída 3. A se řehtá. Jenom první tři řady u vokna a soudružka učitelka Křepelová nevědí čemu, protože to neviděj. Rejhon s Kratochvílem ale už vylejzaj z levice a vostatní taky, a soudružka je vokřikuje, ať se vrátěj na místo.

Koukaj mu prsty. Soudružka ráno přivedla novýho žáka a teď nařídila „ruce za záda“ a von si je dal tak, že mu přes vokraj lavice, vo kterej se vopírá, čumej prsty. Novotná, která sedím za ním, na ně ukazuje a dělá, že se poblije. Ten novej se jmenuje Balík a přišel opravdu z nějakýho balíkova. Divně voblečenej, divně vostříhanej a hrozně snaživej. Furt se hlásí, až je to Křepelový blbý, protože nechce vyvolávat jenom jeho.

„Sníííh! Sníííh“ křičí Kratochvíl před hlavní přestávkou a vokazuje ven a za vysokejma voknama se opravdu chumelí a všichni na to koukaj a holky vzdychaj: „ jééé, sníh“. I soudružka chvíli pozoruje vločky, velký jako peříčka, ale pak je vokřikuje, aby byli zticha. Do voběda je chodník před školou zapadanej a Rejhon s Kratochvílem berou schody po dvou, aby si připravili koule.

Když holky vycházej, schvávaj se jedna za druhou a ječej a utíkaj. Kluci vodrážej koule taškama a snažej se voplácet. „Počkejte, ten novej ještě nevyšel!“ Křičí Rejhon, když už je každej, kam nedohodí. „Ale mír,“ ječí Adamová a krčí s vostatníma holkama se za sanitkou u masňáku. „Mír!“ křičí Žaloudek, zalezlej s klukama ve vchodu do průmky.

„Máme čas, má na botách uzle,“ šklebí se Rejhon a všichni dělaj koule a koukaj na vrata vod školy. Pak se ty vrata votvíraj a Balík vychází a dvě se rozplácnou vedle a třetí dostane do čela a von stojí a čumí, takže chytá jednu za druhou, jako na pouti ty panáci s kloboukama. Vrata se votvíraj znovu a vychází soudružka a jednu dostává taky. Všichni zdrhaj, jen ten novej tam stojí a bulí. Křepelová ho pucuje a ptá se, jestli ho má dovíst domů a von, že jo, a chytne se jí za ruku. Soudružka je trochu překvapená, ale nechá se víst Rybnou až do ulice U Prašný brány 3, ale tam se Balík nezastaví, vede Křepelovou dál, do baráku a vona se nejdřív zarazí, ale pak s ním nastoupí do výtahu a vyjede do druhýho a myslí si, že si alespoň promluví s někým, kdo bude doma. Jenže tam nikdo není a než jí to dojde, Balík ji zatáhne do pokoje a ukazuje jí hračky. Soudružka se zatím rozhlíží a vidí Betlém, jakej jaktěživo neviděla. Teprve pak se vzpamatuje a rychle vodchází, aby byla z toho baráku pryč, co nejdřív.

Balík sedí s Žaloudkem v druhý lavic u dveří. Ten novej má v panálu malinký letadlo vodlitý z hliníku. Žaloudek to nemůže vydržet a ptá se Balíka, jestli by s ním to letadlo vyměnil. Ale ten novej, že u nich doma. Takže po škole Rybnou, k Prašný bráně jde tentokrát Žaloudek. Zase sněží, na chodníku se dělá hnědá břečka a v některejch vejkladech jsou už všelijaký ty řetězy, protože za tři tři tejdny budou Vánoce.

„Pěknej kvartýr,“ rozhlíží se Žaloudek trochu zaraženej. „To máma…“ říká Balík a vytahuje z lednice tác s chlebičkama.

„To se nedivím, že nechodíš na vobědy,“ cpe do sebe Žaloudek chlebíčky. „To máma…“ vopakuje Balík. Votevře ještě dvě limošky a vede Žaloudka k sobě.

„Hele, to je dalekohled?“ Balík kejve, že jo a vokazuje, jak se zavostřuje a Žaloudek hned šmíruje vokna vobecňáku naproti a je zvědavej, kde k tomu ten novej přišel.

„To děda…,“ a Žaloudek se dovídá, že děda umí všechno.

„Co třeba?“

Balík vytahuje parní stroj a malou cirkulárku. „Páni!“ Žasne Žaloudek, a když nad kostkou pevnýho lihu udělaj páru, přeřezávaj vařečku.

„Tohle je taky vod dědy,“ vede ten novej Žaloudka do obýváku a Žaloudek stojí a zírá: „Co to je?“

„Betlém.“

Žaloudek neví a Balík vodvypráví kousek Bible. Žaloudek prohlašuje že to jsou pobožný kecy, ale chce, aby mu ten novej řekl, kdo je která figurka. Vyměnil by za něco krále, ale nakonec usmlouvá vosla. Prej za něj zejtra přinese něco do školy.

Druhej den ráno má Žaloudek na lavici vosla a všichni se tlačej, by si ho prohlídli. Soudružka ho taky vidí, když vejde a podívá se na toho novýho, protože toho vosla poznává, ale jde k Žaloudkovi a nařizuje mu, aby toho vosla schoval a von ho dá do tašky, ale jenom do přestávky.

Po škole jde Rybnou k Prašný bráně Adamová. Poskakuje vedle Balíka a dělá na něj cukrbliky a ten novej se motá jako vomámenej, protože Adamová se mu líbí, jako každýmu. Adamová vypadá jako Indiánka, ale krásná. Teď kolem něj skoro tancuje a tahá z toho novýho, co jako jeho táta a máma dělaj a von, že máma chodí na slavnosti.

„To je jako práce?“ Pochybuje Adamová a ptá se, jestli má máma hodně šatů. Takže Balík, když je doma, jí vokazuje máminu skříň a vona žasne. Pak jdou k Betlému a Adamová si vybírá vovci a druhuhe den ráno ji má na lavici.

Takže to další vodpoledne jde s Balíkem Rejhon. Nesněží, ale mrzne, ve vzduchu je plno kouře a domovníci sypou chodníky škvárou. „Hele, to se musíš furt hlásit?“ ptá se Rejhon. A ten novej, že jo. „Ale proč?“ chce vědět Rejhon.

„Chci bejt jako James Watt nebo Nikolaus Otto… nebo Nikola Tesla“.

Chvíli jdou potichu. „ A kdo to jako byli, no, ty jak si říkal?“ zeptá se pak Rejhon.

„Vynálezci.“

„Táta je vynálezec?“ napadá Rejhona.

„Ne…, to děda. Děda chce, abych byl vynálezce…,“ vysvětluje Balík.

„Jenže ve škole učej blbosti,“poučuje Rejhon. Balík neřiká nic a vede Rejhona do U Prašný brány 3. Když vystupujou z výtahu, Rejhon chce vědět, jestli je někdo doma a Balík, že jo, že máma, ale spí.

„Spí?!“ žasne Rejhon….“a táta?“

„Táta s náma není.“

„A děda?“

„Děda přijede až na Vánoce.“

Uklidněnej Rejhon se nechává pohostit z lednice, chvíli šmíruje dalekohledem ulici, parní cirkulárkou přeřízne další vařečku a z Betléma si bere Melichara.

Další je na řadě Kratochvíl. Cestou k Balíkovi domů se svěřuje, že von má taky jen mámu a máma moc není doma, protože je letuška. Balík úplně neví, co je letuška a Kratochvíl vobjasňuje, že je to číšník, ale ne v restauraci, ale v letadle. Ptá se, jestli Balíkova máma dělá taky v restauraci a Balík říká, že chodí na slavnosti.

„Takže je číšník,“ říká Kratochvíl a Balík myslí, že asi je. Kratochvíl ví od Rejhona i vo dědovi. S ním, s Kratochvílem, je doma babička. Proč s Balíkem není doma děda?

„Byl, ale teď jsme se přestěhovali sem, protože jsem už dost velkej,“ vysvětluje Balík.

Jedou výtahem, Balík vodemyká, vcházej dovnitř, Kratochvíl se rozhlíží a myslí, že Balíkova máma je fakt číšník. Kromě dalekohledu a parního stroje se zajímá i vo knihy v Balíkově pokoji.

„Tahle je třeba vo kosmu,“ vytahuje jednu Balík.

„Hm,“ Kratochvíl votáčí pár listů.

„Vobrázky jsou na konci,“ napovídá Balík, ale Kratochvíl už dává knížku zpátky do regálu a jde k Betlému a vybirá si Baltazara.

Takže u Balíka se do Vánoc vystřídá skoro celá třída. Tak nějak to samo vyplyne, že holky maj na lavicích zvířata a kluci panáky. Kromě Žaloudka. Ten má vosla. Jesličky s Ježíškem má Crkalová, protože na ní zbyly. Nikdo je nechtěl. Ani u Balíka nebyla. Sám je přines. A rád. Co rozdal dědův Betlém, je se všema kamarád.

Dva dny před vánočníma prázdninami, o hlavního přestávce, vejde do třídy soudružka. Všichni ztichnou a Křepelová voznamuje, že potřebuje dva dobrovolníky, aby jí pomohli s nástěnkou a přitom kouká na ty lavice s figurkami z Betléma.

Poslední hodinu je kreslení. Kreslej dědu mráze. Když je konec a soudružka vybírá výkresy, říká potichu Rejhonovi, Kratochvílovi a Adamový, aby zůstali.

Tak seděj teda dál v lavici. Rejhon a Kratochvíl v tý první u vokna a Adamová v první u dveří a soudružka u svýho stolu a dívaj se, jak Červenka zavírá dveře. Pak se Křepelová skoro zamilovaně podívá na Adamavou a řekne jí hezkým hlasem, aby si sedla k nim, protože první lavice u okna, kde seděj Rejhon a Kratochvíl, je pře jejím stolem. Adamová teda jde a sedne si do druhý lavice za Kratochvíla.

„Ukažte mi ty vaše figurky od Balíka,“ vybízí je mírně soudružka. A Adamová teda vytahuje z tašky a dává na lavici vovci a Rejhon Melichara a Kratochvíl Baltazara.

„Hm,“ Křepelová si prohlíží figurky a pak vypráví, jak to bylo s církví, jak bránila lidem, aby věděli, proč je bouřka, a proto se lidi bouřky báli a církev mohla lidi votročit. Církev taky lidem nakukala, že je nebe a votamtud že všechno řídí Bůh, kterej není člověk, ale má člověka syna, kterej ho měl na Zemi zastupovat, ale lidi to nepochopili, a proto ho zabili. Církev pak lidi nutila, aby tu její báchorku brali vážně a stavěli kostely, aby se tam mohli furt vomlouvat a platit církvi za tu vraždu.

„Dneska děti,“ soudružka zvedá ruce, jakoby je chtěla obejmout a i tak se na ně dívá, “dneska vítězí rozum a vědomosti. Církev už nad nikým nemá moc, ale…,“ a Křepelová dělá važnej vobličej, „pořád se o to ještě snaží. A tyhle figurky, co máte tady na lavici, to jsou vlastně takový malí diverzanti, který mají proniknout k vaším srdcím a otrávit je lží, kterou církev po staletí ohlupovala prosté a poctivé lidi.“

Soudružka už mlčí a dívá se z jednoho na druhého. Rejhon, Kratochvíl i Adamová zase koukaj na ni. Křepelová na něco čeká, ale oni nevěděj na co. A tak je soudružka vyzývá, aby Melichara, Baltazara a vovci vrátili Balíkovi, že takový nesmysly nemaj v moderní socialistické škole co dělat. „Jste Jiskry, bežte příkladem,“ povzbuzuje je Křepelová.

Další den ráno maj všichni zase Betlém na lavicích, ale když přijde Balík, Rejhon vezme svýho Melichara, strčí ho tomu novým do ruky a řekne: „ Na, tady to máš, a už s tebou nemusím kamarádit a můžu ti dát facku.“ A dá Balíkovu facku. Pak de Kratochvíl a po něm Adamová. A když vejde soudružka, klečí Balík u umyvadla, bulí a je málem samá krev a kolem se válí skoro celej jeho dědy Betlém.

0
Vytisknout
1392

Diskuse

Obsah vydání | 31. 12. 2015