Deník Guardian žádá Romy, aby se s jeho čtenáři podělili s historkami o jejich životě

13. 11. 2013

ZDE.

Proč to neudělají žádné české či slovenské noviny?

Zde jsou dvě ukázky:

Jsem Rom, který se narodil v bývalé Jugoslávii. Vystudoval jsem politologii a italštinu na universitě v Utahu. Moje manželka pochází z jižní Kalifornie. Má strašně ráda mou romskou kulturu. Vyrobila romskou vlajkovou mozaiku. Máme dvě děti, které se učí romsky. Jsem velmi hrdý na to, že jsem Rom.

Naše rodina je romská rodina ze Slovenska, přijela do Anglie někdy před druhou světovou válkou, i když mnoho našich příbuzných zahynulo v holocaustu. Když moje rodina přijela do Anglie, změnila si jméno na Cooper (Kolář), což byla její profese. Žiju nyní v USA a nedávno jsem získala magisterský univerzitní titul.

Nejvíce nás v naší rodině terorizovala sestřenka Reni. Dělala, jako že je stařena a bila nás do hlavy, když jsme jí odmlouvali. Byla ale menší než my všichni, tak jí to moc nešlo. Můj strýc mě vždycky rozesmával. Přezdivali jsme mu Bajusiči, knírek, a pořád vykládal vtípky a dělal legraci. Babička se rozčilovala, ale myslím, že to jen tak hrála. Mé tetě Lemiji všichni nadávali, že je nepořádná. Naše kultura si strašně cení čistoty a určité věci prostě nemáme dělat. Teta ale vždycky vařila a nezahalila si vlasy šátkem. Babička se vždycky rozčílila a hrozila jí, že jí ty vlasy ustříhne.

Stýská se mi po naší rodině. Moji prarodiče, rodiče a mnoho z mých tet a strýčků v posledních letech zemřelo. Mám velké štěstí, že jsem Romka, protože když se setkám s jinými Romy, mám pocit, že jsou součástí mé rodiny - a tak moje rodina pořád roste.

0
Vytisknout
2290

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2013