Chudoba vede k nemocím a k ztrátě sebekontroly

12. 11. 2013 / Boris Cvek

Americký časopis Science 30. srpna tohoto roku publikoval dva zajímavé články. První z nich, nazvaný "Confronting the Sorry State of U.S. Health (Tváří v tvář zoufalému stavu amerického zdravotnictví)", píše, jak špatné je americké zdravotnictví kvůli tomu, že je kapitalistické, a pozitivně zmiňuje Bedřicha Engelse. Science dává vlastně celému světu (protože je čten celosvětově) jasný signál, že americký model demokracie potřebuje revizi.

Cituji z prvního článku (překlad je můj):

Americká národní rada pro výzkum (NRC) a Ústav lékařství vydali v lednu 2013 zprávu Americké zdraví v mezinárodní perspektivě: kratší životy, horší zdraví, která je ohromujícím vyobrazením, jak během posledních čtyřiceti let upadl zdravotní stav Američanů. Tato zpráva použila výraz, který se obecně užívá k popsání poměrného strádání společenských skupin, pro celý národ: "americké zdravotní znevýhodnění". Jak tohle můžeme vysvětlit a co by se s tím mělo dělat?

Výzkumníci vědí o roli společenské nerovnosti v tomto úpadku, nicméně veřejnost a tvůrci politiky se této výzvě pro americké sebepojetí pečlivě vyhýbají. Zdravotní stav Američanů je společenský problém, který vyžaduje společenské řešení.

Již od počátků výzkumu veřejného zdraví v 19. století existovalo znepokojení nad tím, jak velké sociální rozdíly mají závažné následky pro zdraví. Rudolf Virchow už v roce 1848 zpozoroval, že udržení zdraví a zabránění nemocem vyžaduje "plnou a ničím neomezenou demokracii." Pro některé, jako Bedřich Engels, vztah mezi zdravím a bohatstvím podněcoval volání po revoluční změně.

Na rozdíl od individualisticky zaměřeného přístupu v USA dala Anglie nový život více než sto let staré myšlence o vztahu mezi bohatstvím a zdravím. V tomto národě s velmi chváleným univerzálním zdravotnickým systémem který dává přístup ke zdraví všem, kdo to potřebují, první Whitehall studie ukázala, že mortalita se byla rovnoměrně, a nikoli nerovnoměrně nebo ve shlucích, rozložena mezi společenskými skupinami. Nicméně ti, kdo na tom byli lépe sociálně měli stále lepší zdraví než ti, kdo byli na společensky nižším stupni.

Kratší životy vycházejí z nesmírně obsáhlé literatury v oblasti společenské epidemiologie a argumentuje, že je zapotřebí "se podívat za chování jednotlivců a jejich volbu" na "systémové procesy, které mohou ovlivnit zdraví v mnoha ohledech". Tato zpráva zkoumala možný vztah mezi úpadkem v různých zdraví v USA z pohledu různých měření a mezi zároveň se objevujícím zhoršením různých ekonomických a sociálních podmínek od 70. let. Ačkoli nedospěla k definitivní příčinné vazbě, její argumentace ukazuje, že zásadní bylo posoudit růst nerovnosti v příjmech (o které někteří ekonomové tvrdí, že byla větší než kdykoli za posledních sto let), růst chudoby, růst počtu domácností s jedním rodičem, nárůst rozvodů a uvězňování lidí. Studie také zkoumala příčiny daného stavu zdraví od individualismu americké společenské ideologie po strukturu sociálního státu a rozvrstvení ve vlastnictví zbraní.

Výše citovaný článek vyšel v Science jako součást Policy Forum.

Druhý článek, "Poverty Impedes Cognitive Function (Chudoba ochromuje kognitivní funkce)", je publikován jako klasický vědecký článek, který ukazuje, že chudoba vede k omezení lidského intelektu a schopnosti se samostatně rozhodovat. Tento článek je uveden v rámci sekce Perspectives článkem "The Poor's Poor Mental Power (Chabé mentální schopnosti chudých lidí)" (autor Kathleen D. Vohs) ze kterého budu citovat:

Starosti spojené s chudobou poškozují poznávací schopnosti. Jednoduše řečeno: být chudý odčerpává naše mentální rezervy. To vysvětluje data, která ukazují, že chudí jsou náchylnější než ostatní chovat se způsobem, který ohrožuje jejich zdraví a brání dlouhodobému úspěchu -- krátce, chovají se způsobem, který může udržovat jejich znevýhodněný stav.

"Překonávání nutkání a dělání rozhodnutí může vyčerpat duševní zdroje, což může vést k problematickému jednání. Protože chudí musejí překonávat nutkání a dělat obtížná rozhodnutí častěji než jiní, je u nich vyšší pravděpodobnost přejídání, zbytečného utrácení peněz a dalších problematických jednání.

"Ovládání nutkání a přání, dokonce tak základních jako potřeba spánku a odpočinku, si vynucuje kumulativní efekt. Výzkumníci se dotazovali lidí sedmkrát denně po několik dní a zaznamenávali jejich aktuální přání, pokusy je překonat a také to, zda se nakonec chovali podle svých přání. V souladu s modelem omezených zdrojů se ukázalo, že lidé mají tím nižší sebekontrolu, čím vícekrát vzdorovali nechtěným nutkáním.

(BC: Dále je ukázáno poměrně obsáhle to, že chudoba má stejný efekt na chování člověka jako chronická bolest."

0
Vytisknout
5315

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2013