Politika v době ekonomické krize: Oligarchizace a mobilizování nesnášenlivé většiny

12. 11. 2013 / Karel Dolejší

"No nie je to Marián Kotleba, kto priniesol nenávisť k menšinám do verejnej diskusie. Priniesol ju Kaník fotením sa v osade, Frešo okiadzaním Dobrovodského voličov, pestuje ju Fico, keď sa vyhýba zodpovednosti za nezamestnanosť, prevádzkuje sa v Matici, v Extra plus s antisemitskou obálkou. Zodpovednosť za Kotlebu nesú všetky veľké strany. Nie sú schopné ponúknuť žiaden model integrácie Rómov, udržiavajú v majoritnom obyvateľstve predsudky a mýty, pracujú so strachom. Z európskych peňazí na rómsku situáciu by sa iné krajiny postavili doslova nanovo, u nás zmizli, tak ako peniaze na školstvo a zdravotníctvo. - Kotleba je novou tvárou, môže sa stať novou väčšinou a jediný pracuje s pocitom slovenskej sebaľútosti",

píše v komentáři Vyšší územný neonacismus Michal Havran ml.. Je snad lékem na zmíněnou politiku nenávisti vůči menšinám a rozkrádání evropských prostředků určených na podporu integrace vysloveně protimenšinová politika ruského stylu kombinovaná s levicovým tradicionalismem? Preference KSS na úrovni 2,2% tomu rozhodně nenasvědčují.

Vedle Slovenska lze uvést ještě kontrolní případ: Ve Francii také systematicky přiostřující politiku vůči menšinám má dnes krajní pravice kolem Marine Le Penové preference přesahující 20%, čímž se již dostala před vládní socialisty - a ovšem velmi daleko před tradičnější komunisty pohybující se dlouhodobě kolem 4% voličské podpory. Národní fronta mobilizuje vystrašené a netolerantní dělnické voliče, které socialisté ani komunisté už nedokážou oslovit.

Slovenská ani francouzská sebelítost nepředstavují základnu pro levicovou politiku - ani reformistickou, ani komunistickou. V této situaci vyvstávají nejméně dvě zásadní otázky, které je třeba zodpovědět nezávisle na sobě.

Za prvé, jak odstraňovat nesnášenlivost vůči menšinám, která se stává živnou půdou pro růst postupně stále jakoby "učesanější" ultrapravice? Je zjevné, že úsilí vynakládané na podporu tolerance vůči menšinám je navzdory výsměchu "kompetentních" majitelů 2% preferencí stále na pořadu dne, bez ohledu na další politické cíle. Tolerantní společnost je západní civilizační výdobytek neobyčejného významu, nezávislý na rozdělení politické scény podle pravolevé osy - nikoliv jakýsi kapric excentrických aktivistů, a už vůbec ne třešnička na dortu stále nedosažitelnější ekonomické prosperity. Takový Martin Luther King toho v USA i pro věc levice udělal podstatně více než jistý Gus Hall. (Kolik lidí ještě dnes ví, kdo byl Gus Hall? A proč by to vůbec měli vědět?)

Za druhé, existuje nějaká možnost provádět politiku ve prospěch neprivilegovaných jednak mimo parametry neoliberálního mainstreamu, jednak mimo parametry hesla "Kdo nejde s námi, jde proti nám"?

Politika se během krize nastoupivší po roce 2008 oligarchizuje, stále více propojuje s byznysem, zejména finančním, a souběžně ztrácí kontakt s občanskou společností. Defenzívní nacionalismus mobilizující vystrašenou homogenní masu představuje do jisté míry logickou a dosti pravděpodobnou reakci na takový vývoj, která nicméně neznamená pražádnou příležitost pro levicové strany jakéhokoliv typu - ať už reformistické, nebo komunistické. Je to čistá šance pro autoritářskou krajní pravici a jen pro ni, i kdyby se levice stokrát oháněla řečmi o "zdivočelých sociálních demokratech".

0
Vytisknout
2413

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2013