Jděte k volbám, prosaďte sociální stát:

Kauza Obamacare

29. 10. 2013 / Karel Dolejší

Někteří autoři stále dokola opakují - už se ani nedá napsat "argumentují" - že kdyby dostatek lidí chodil k volbám, měli bychom to, to, to nebo tamto. Jedním z uváděných příkladů je systém všeobecné zdravotní péče.

Mnoho Američanů v roce 2008 volilo Baracka Obamu prezidentem právě proto, že jim slíbil reformu špatně fungujícího systému zdravotní péče. Obama zvítězil a velmi záhy začaly návrh zdravotnické reformy tvarovat lobbisté. Nakonec se téměř k nepoznání podobá návrhu, který už mnoho let před Obamou prosazovala pravicová Heritage Foundation. A ti kdo se tématem zabývají dopodrobna dokonce tvrdí, že systém, který zavedl ve státě Massachusetts pravicový guvernér Mitt Romney podporovaný právě Heritage, je ve skutečnosti k sociálně slabým přívětivější než to, co na federální úrovni prosadil "levicový" Obama.

Popravdě, je těžké to posoudit. Řada vysokoškolsky vzdělaných Američanů se přiznává, že ani po dlouhém studiu Obamův komplikovaný systém nechápou. Posuzují ho tedy podle praktických výsledků. A ty mohou vypadat například následovně.

Muž žijící v Rappahannock County ve Virgínii provozuje malou firmu zabývající se parkovými úpravami. Zaměstnává v ní pouze svého bratra. Rozhodně nejde o nějakého boháče. Podle dosavadního systému platil měsíčně za zdravotní pojištění pro celou čtyřčlennou rodinu 500 dolarů měsíčně (cca 10 000 korun). Toto pojištění mu nyní bude zrušeno, protože podle nové zákonné úpravy nesplňuje potřebné standardy. Pojišťovna mu místo toho nabídla nejlevnější program za 1 200 dolarů měsíčně, tedy téměř za 2,5 násobek.

Také velmi chudí lidé, kteří dosud nebyli pojištěni vůbec, si musí povinně platit zdravotní pojištění, bez ohledu na to, zda na to mají, nebo nemají prostředky. Pouze za některé z nejchudších ho zčásti nebo zcela zaplatí stát.

To je výsledek hlasování pro politika, který slíbil zajistit všeobecně dostupnou zdravotní péči.

Existovala snad někdy nějaká možnost, aby američtí voliči větší účastí u voleb zajistili, že se nestane právě to, co jsem nyní popsal? Jediná konkurenční politická strana odmítá Obamův program, ale sama nic lepšího nenabízí. Pokud tedy budou voliči hlasovat pro opozici, systém se tím nijak nevylepší. A pokud zůstane v platnosti, bude dál výhodný na prvním místě pro pojišťovny a farmaceutický průmysl, tedy odvětví, která ho lobbisticky vytvarovala.

Nabízí-li se ve vašem krámě výhradně konzerva sterilovaných fazolí a konzerva kaviáru, ani největší nákupní horečka na světě z nich nikdy nevyčaruje plechovku s ananasovým kompotem. Chcete-li tedy ananasový kompot, mějte přece rozum a nekupujte pořád dokola fazole. Ničeho tím nedosáhnete, leda toho, že obchodník rutinně objedná další luštěniny. Vždyť je o ně zájem, tak co.

Kdyby Obama dostal o milion nebo o dva hlasů více, na výsledku by se nic nezměnilo. Vliv lobbistů totiž nezávisí na tom, kolika hlasy byl politik zvolen.

Občané mají jen velmi málo prostředků, jak účinně bránit tomu, aby si politici po zvolení dělali absolutně, co se zlíbí jim a jejich korporátním sponzorům. A mezi několik málo těchto prostředků, které snad alespoň zčásti fungují, rozhodně nepatří vysoká volební účast. Tím, že pro politika hlasujete, jste si ho ve skutečnosti nezavázali ani zdaleka srovnatelně s tím, kdo tohoto politika platí. Ani nejsilnější mandát nic neznamená, když se střetne se stranickou kasou.

Stále dokola opakovat tvrzení odvozená ze zjednodušených a zastaralých myšlenkových modelů netestovaných proti současnému stavu světa znamená umanutě lpět na něčem, co možná někdy v minulosti někde existovalo a fungovalo, ale dnes to již prokazatelně nefunguje.

A moralistický nátěr k tomu připojovaný činí takovou argumentaci dokonce mimoděk neobyčejně komickou.

Tím, že se za každou cenu lpí na nefungujícím modelu politické participace a odmítají se všechny kritické poukazy na jeho praktickou nefunkčnost, se předvádí ekvivalent pštrosího strkání hlavy do písku.

Smysl by měly debaty o možnostech rozšiřovat a inovovat stávající modely politické participace, přicházet s novými možnostmi participace, ale také vymýšlet způsoby, jak systémově omezit vliv lobbistů na politiky.

V moralizátorských textech ve stylu "Kdo nejde k volbám, je blbec a spáchal smrtelný hřích" se ovšem právě zmíněné otázky neposouvají ani o miliontinu milimetru.

0
Vytisknout
4396

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2013