Volby: Jak to dopadlo

28. 10. 2013 / Pavel Posolda

Vítěz voleb. Nepochybně jeden z nejbohatších Slováků Andrej Babiš. Navzdory obvinění ze spolupráce s STB, navzdory mediálnímu naříkání o propojování byznysu, politiky a médií, navzdory přirovnávání k Věcem veřejným, dosáhl pozice, kdy ON bude rozhodovat o tom, koho podpoří v křesle premiéra a koho odkáže do opozičních lavic. Otázkou je, zda o přesně takové vítězství stál. ODS i Kalousek mu otevřeně vzkazují NE s odůvodněním, že jedna zkušenost s podnikatelským projektem pana Bárty jim stačila. Pravda je ovšem trochu barvitější. Špičky ODS se potřebují nadechnout před vnitrostranickým bojem o pozici předsedy a Miroslav Kalousek ví, že Andrej Babiš nebude hrát roli kdysi nejsměšnější ministryně.

Kromě toho obě strany se oprávněně bojí, že podpora pana Babiše se rozplyne jako dým v okamžiku, kdy pro něj bude výhodné vyvolat další předčasné volby a vymazat je z politické mapy. A to může udělat kdykoliv, peníze na další volební kampaň mu určitě nescházejí. Ale ani Andrej Babiš se do spolupráce s ODS a Kalouskem nehrne. Proč taky. Copak mají nějaká nová řešení ?

A proč podporovat něco, co trhalo rekordy v neoblíbenosti a nedůvěře. Kalousek je sice mistr seberecyklace, lidovci partu trhat určitě nebudou, přesto se čistě pravicová vlády jeví jako méně pravděpodobná. Logicky zbývá sociální demokracie a ještě někdo třetí. Sociální demokracie se není třeba obávat. Nikdo z vedení se zatím nepředvedl jako skutečný lídr (spíše se všichni věnují zákulisním půtkám), programová řešení taky nic moc, žádný div, že trajektorie volebních výsledků připomíná osud ODS. Takže zbývá rozhodnout, kdo bude tím třetím -- lidovci, komunisté nebo Okamura. Je jedno, kdo to bude, hlavně když nebude překážet. Stát je přeci potřeba řídit jako firmu. A když ne stát, tak aspoň ministerstvo financí. Kdo vysvětlí panu Babišovi, že stát jako firmu řídit nelze. Firma svoje zaměstnance měnit může, stát si občany nevybírá. Pan Babiš ANO.

Poražený. Ačkoliv získala nejvíce voličů i poslaneckých křesel, utrpěla sociální demokracie zdrcující porážku. Dokud vládla Nečasova vláda, vezla se sociální demokracie bezpracně na vlně nesouhlasu s vládu. S vypsáním předčasných voleb začala volební kampaň a v ní se v plné nahotě ukázalo, proč sociální demokracie s každými dalšími volbami ztrácí přízeň občanů. Protože ještě nikdy nevládla, neumí to, umí jenom "přicmrndávat".

Sociální demokracii z šedi a podprůměru vytáhl Miloš Zeman, ale ne pro ideje solidarity a sociálního státu, ale pro svou potřebu. Potřeboval se dostat na vrchol politické pyramidy. To se mu podařilo a tak ji blahosklonně odložil, co kdyby ještě někdy byla k použití? Dnes se ukazuje že není, ale kdo to tenkrát mohl vědět.

Pokus o emancipaci se odložené sociální demokracii zoufale nepodařil - Gross, Špidla, Paroubek, Rath a za nimi řada stranických rychlokvašek... Jako kouli na noze si táhnou tzv. bohumínské usnesení, ačkoliv kdo z nich tenkrát v tom Bohumíně byl a hlasoval? Paní Němcová jim ve volební kampani názorně předvedla, co se může stát, když se programová prázdnota nahrazuje zarputilým antikomunismem. Volební debakl v podobě pouhých 50 poslaneckých křesel chtějí "nějak" transformovat do vlády, kde doufají, že budou předsedat.

Neměl by ale vládní lídr vládu řídit místo pouhého předsedování? A jak chtějí řídit vládu a stát? Lidovci jsou ochotni jednat o čemkoliv ze svého programu (a cokoliv opustit), jenom ve dvou bodech jsou neústupní. Žádná spolupráce s komunisty a žádná revize církevních restitucí. Lze vládnout s podporou lidovců a nezradit voliče? Včera jich bylo už jenom milion a kolik jich bude v příštích volbách?

Volební skokan. Tomio Okamura ukázal, jak se dostat do parlamentu s minimálními výdaji na volební kampaň a bez podpory médií. ANO sice podporu médií taky nemělo, peníze na masivní kampaň nechyběly. Svého času Unie Svobody a Zelení také neoplývali bohatstvím, podpory veřejných médií se jim zato dostalo hojně.

Na volební skok do parlamentu Okamurovi stačily tři předpoklady: i) dobrá internetová prezentace, jeho spoty zhlédly statisíce diváků; ii) kulometní slovní projev v těch několika málo televizních vystoupeních, ve kterých se dostal ke slovu; iii) jednoduchý volební program spočívající v tezi -- nalevo nebo napravo, univerzálním receptem na všechno je přímá demokracie a obecné referendum.

Volební úspěch, který pro ostatní nic neznamená. KSČM jako jediná z parlamentních stran zaznamenala přírůstek, všechny ostatní ztrácely. Pikantní je, že nárůst mandátů o více něž čtvrtinu komentují sdělovací prostředky jako "nepatrný".

Jakoby bylo neslušné přiznat právě komunistům, že trpělivost růže přináší. KSČM má svůj program v podstatě stále stejný a komunisté s potěšením sledují, jak se jejich programové návrhy "náhle" objevují v programech jiných stran -- progresivní daně, státní banka, obecné referendum, odvolatelnost poslanců, dokonce i revizi církevních restitucí si sociální demokraté "vybrali" z komunistického programu, dnes neví jak z tohoto tématu vycouvat.

Program KSČM pro všední den je jako vystřižený ze vzorové učebnice sociální demokracie -- mít sociální zabezpečení jako v Rakousku, pracovní právo a státní správu jako v Německu, soudnictví jako ve Švýcarsku, právo na informace jako ve Švédsku, potravinová soběstačnost jako ve Francii.

Co brání jiným politickým stranám, aby se s KSČM dohodly na podpoře technologických inovací, domácích investic a vnitřního trhu, na prioritě veřejného zdravotnictví a školství?

Podnikové daně? Zvyšování nemusí být relevantní, prioritní je zamezení plýtvání v řádu desítek miliard (parketa pro pana Babiše jako stvořená). Jsou skutečně revize církevních restitucí, majetková přiznání a progresivní daně z osobních příjmů, minimální mzda a odvolatelnost poslanců pro pány Babiše a Okamuru témata, pro které nelze spolupracovat s KSČM? Anebo je to zástupný problém, který zakrývá jiné, zatím nevyřčené cíle, které by při spolupráci s komunisty nechtěně vyplavaly na povrch?

Volební propadák.Miroslava Němcová v první povolební debatě za největší překvapení pro ni prohlásila výsledek ODS. Sama tak přiznala, jak na hony je jí vzdálen reálný svět. Co může čekat stranu, která zaplevelí svoje řady kmotry a trafikanty, přehlíží mnohdy úspěšné místní a regionální politiky, do čela vlády postaví slabocha, který si neví rady ani se svým soukromím, ale hlavně co může čekat stranu, která zapomene na starosti a potřeby těch, co každé ráno musí do práce, aby se uživili (co platí také pro střední zaměstnaneckou třídu, svobodná povolání, ambulantní lékaře, vývojáře IT a další specialisty). Ten sešup ODS by měl být poučným pro vedení sociální demokracie, otázkou je, zda se poučit chtějí. Zatím to vypadá, že jim nepřipadá podezřelé, když bohatí mluví o veřejném blahu....

Třetí vzadu. Ani opakované diskuse o výkladu ústavy neodhalí, co si myslí Miloš Zeman. Koho chce ve vládě a koho ne? Jmenuje premiéra s očekáváním, že ten brzy padne na ústa a nastane chvíle pro stvoření "hradní strany napříč parlamentem", nebo s vědomím, že se nakonec nejméně tři partaje dohodly, že nebudou hrát s občany durcha (v mariáši hra, kdy vítěz bere vše)?

Volební post skriptum. Dne 27.10.2013, 21:51. Komentář pana Kalouska k postupu předsednictva ČSSD: "Je to podraz na vlastní členy strany, protože v okamžiku, kdy sociální demokracie má jako vítěz voleb věnovat veškerou energii sestavení silné a kompetentní vlády, tak předvede domácí zabijačku v přímém přenosu a zařízne si vlastního předsedu. Zadruhé je to podraz na voliče, protože celou kampaň je pan Sobotka prezentován jako budoucí premiér". Není k tomu co dodat, jenom to, že předsednictvo ČSSD neulehčilo panu Babišovi rozhodování, pouze zprůhlednilo.

Parlament tvoří malé strany -- KDU ČSL, ÚSVIT, ODS a rozhádaná ČSSD (50 zvolených poslanců nehraje roli -- kdo zaručí, že se nerozdělí na dvě, možná tři frakce) a dva kompaktní ideové protiklady -- KSČM a TOP 09. Pan Babiš se musí rozhodnout zda kapitalismus s lidskou tváří skandinávského typu s podporou rudých a oranžových nebo pokračování neoliberálního experimentu v režii pana Kalouska. Hodně štěstí pane Babiši a hlavně ať se Vám podaří udržet poslanecký klub pohromadě.

0
Vytisknout
5146

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2013