Je potřebné omezovat vliv médií ve volbách

11. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek

Průběh posledních voleb u nás naznačil, jak současná, tak zvaně informační doba, vytváří vysoký stupeň rizika stát se médiokracií. A pokud ne přímo vládou sdělovacích prostředků, pak určitě jevem, v němž média až rozhodujícím způsobem zasahují do jednoho z prvků přímé demokracie, který je navíc výsostným konstitutivním principem každé demokracie.

Je samozřejmé, že volby byly vždycky manipulovány, ba až podvodně ovlivňovány. Vyplývá to už ze samotného základu tohoto politického systému, jenž je i podle Ústavy prostorem soutěže stran a jedinců o politickou moc, čti skoro o všechno. A vůbec ne, jak politici rádi především sami o sobě prohlašují, snahou či dokonce soupeřením o místo služebníka veřejnosti. Myslím, že kdyby kupříkladu naše Ústava prvořadě deklarovala politické až ústavní funkce jako jen a jenom službu veřejnosti, prováděnou pod svrchovanou kontrolou "všeho lidu", pak by asi celkové klíma v našem politickém prostoru bylo jiné.

Mělo by být, podle mého soudu, nejvyšším zájmem každého demokrata, aby se demokracie v naší zemi prohlubovala. Proto by měly být využity i všechny zkušenosti z průběhu každých voleb k tomu, aby se novelizovaly volební zákony tak, aby se mimo jiné médiím co nejvíce omezoval prostor k ovlivňování volebních výsledků.

Omezování vlivu médií v průběhu voleb

Všichni, kdo se aktivně zapojují do prosazování prvků přímé demokracie, by si měli analyzovat vliv médií na průběh všech voleb, ale především se pak soustředit na první přímé volby prezidenta. Z této zkušenosti následně vyvodit cíle svého dalšího konání. V systému prvků přímé demokracie je totiž rozhodování voličů mnohem více ohroženo mediální manipulací, než rozhodování omezeného počtu volitelů prezidenta. Ne vždycky je totiž situace ve společnosti natolik jasně diferencována, jako je tomu za působení Nečasovy vlády, kdy ani sebevětší mediální masáž nedokáže u většiny voličů úplně přehlušit osobní zkušenosti každého z nich.

Na tomto místě jenom připomínám, že další text se netýká pouze přímých voleb, ale všech typů voleb. Rovněž není jeho cílem posuzovat volby z celého spektra problémů, ale je veden jen a jenom snahou po omezování vlivu médií. A konečně není cílem posuzovat vliv médií celkově, ale jen v období předvolební kampaně.

Novelizace volebních zákonů by měla obecně posilovat základní demokratický princip, jímž je i v tomto směru rovnost šancí.

Zatím naše volební zákony dávají voličům možnost zasahovat do voleb až po předložení kandidátek, čili svým výběrem při hlasování. A to ještě velice sešněrovaným způsobem, jak se pokusím vyložit v dalším textu. Demokratizaci voleb proto rovněž vidím v mnohem větším podílu občanů na výběru kandidátů, čili při sestavování "hlasovacího menu".

Velkou oblastí zapojování vůle voličů do voleb vidím v možnostech jejich podílení se na vytváření kandidátek. Strany by měly realizovat opravdové "primárky" pro své jednotlivé kandidáty na senátory, či prezidenta. Rovněž v regionech mohou zapojit do tvorby celé stranické kandidátky mnohem širší počet osob, než jenom své členy. Rozumně by se mohly zamýšlet i nad tvorbou kandidátek do sněmovny. Nejen na ně poklesle kupříkladu nominovat pouze některé populární osobnosti.

Uplatňování principu rovnosti šancí

Ve snaze o rovné šance kandidátů je v prvé řadě, podle mého soudu, nezbytně nutné vytvořit co nejjasnější pravidla o volební kampani v médiích tak zvané "veřejné služby", tedy těch, která jsou financována především, ne-li jenom, z koncesionářských poplatků všech občanů. Zákon o nich by měl především jasně definovat poněkud vágní pojmy jako je vyváženost a objektivita, právě pro období předvolební kampaně. S ohledem na to, že tato média mohou také podnikat, měla by jim být omezena finanční částka, určená na pořady předvolební kampaně. Všechna zákonná pravidla by měla být samozřejmě nejen přísně kontrolována, ale hlavně velmi přísně sankcionována, minimálně ztrátou postů těch, kteří pravidla poruší.

Ostatní, tedy komerční média, by mohla být v předvolební kampani alespoň trochu regulována kupříkladu limitem výše finančních prostředků, které mohou kandidující, právnické, či fyzické osoby použít na svou propagaci. Konečným cílem by mělo být, aby politické strany i kandidující jednotlivci mohli na předvolební kampaň užívat jenom prostředky, vyčleněné na tuto jejich činnost státem. Navíc dokonce všichni kandidáti stejně vysokými. Jinými slovy, aby všichni kandidující měli co nejdosažitelnější možnost rovnosti svých šancí. Samozřejmě, že tento konečný cíl je nemožné prosadit najednou. Ale lze kupříkladu začít omezováním jak výše sponzorských darů, tak výše ročních příspěvků členů jednotlivých stran.

Prvním krokem tímto směrem by měl být velmi nekompromisní zákaz finančních darů od právnických osob. Následně pak určení výše limitu sponzorských darů od jedné fyzické osoby v rámci jedné předvolební kampaně. Obojí jsou totiž zásadním prvkem korupčního rizika. Rovněž by měla být stanovena výše členských příspěvků v jednom roce a zajištěno prokazování členství ve straně. Osobně jsem také proto, aby u voleb prezidenta a senátorů byly veškeré jiné, než stejně rovné příspěvky od státu, z nebezpečí korupčního rizika rovněž zakázány. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že příznivci každého kandidujícího, nadtož kandidující strany, by měli i tak dostatečně velký prostor k tomu, aby jim svou osobní aktivitou a jiným nasazením v předvolebním mumraji, účinně vypomohli.

Snižování vlivu médií na samotné hlasování

Volební zákony by ale měly především vytvářet takovou technologii samotného hlasování ve volbách, která by zvyšovala účinnost vůle každého voliče. Tím by se rovněž omezovala manipulativní role médií. Vybírat jen a jenom z předloženého seznamu kandidujících z jedné strany, je totiž již příliš okoukané a tím i lépe zmanipulovatelné. Zároveň se již projevuje nedostatečným užívání pouze preferenčních hlasů, ba dokonce pouze na kandidátce vybrané strany. Volič by měl postupem času získat možnost dávat přednostní hlasy i kandidátům jiných stran, třeba zároveň s možností u preferované strany jiného vyškrtnout.

Princip co nejúčinnějšího uplatnění voličova rozhodnutí by se měl postupně rozšiřovat. Nelimitovat kupříkladu preference nějakým nutným minimem, ale pro výsledek hlasování uznávat každý preferenční hlas.

Především ale dát voličům možnost také nesouhlasného projevu. Občan by měl mít možnost z kandidátky volené strany rovněž kohokoliv vyškrtnout a tím mu eliminovat eventuální preference od jiného voliče.

Zamyšlení nad vlivem účasti voličů při samotném hlasování

Velkým problémem všech druhů voleb je malá účast voličů. V případě druhého kola senátorských voleb je u nás doslova tristní. Senátoři jsou často zvoleni vůlí daleko menší, než je čtvrtina všech voličů. Asi proto se skoro po každých volbách ozývají hlasy pro uzákonění povinnosti volební účasti. I tento princip se samozřejmě v některých zemích v různých dobách uplatňoval, či uplatňuje. Leč sankce fakticky nefungují. Asi je proto zapotřebí poohlédnout se po jiných metodách hlasování. Zlepšení zmíněného stavu vidím alespoň ve dvou možnostech. Jednou je zúžení volby senátora, ale i prezidenta, či starostů na jednokolový systém. Nebo možností uplatnění principu neplatného hlasu.

Jednokolová volba má ohromou škálu možností, ale princip je v podstatě prakticky stejný. Stačí, aby kupříkladu z patnácti navrhovaných každý volič zakroužkoval jen určitý počet. Ještě lepší je, když je nejen preferuje, ale určí i jejich pořadí. A úplně nejlepší pak je, když má rovněž možnost nějaký maximální počet přeškrtnou, jako že si je vůbec nepřeje. Různými matematickými technikami, předem určených vah každé preference či negace, se pak vypočte vítěz i eventuálně potřebný počet zástupců. Zatím taková forma hlasování je ověřena u voleb sice na území dokonce větším, než jsou státy, leč ne u všeobecných, politických voleb. Alespoň já o něm nevím. Myslím si však, že růstem vzdělanosti občanů a především možností elektronického systému hlasování nějaká modifikace této možnosti může být konečným cílem alespoň senátních voleb.

Metoda neplatného hlasu je druhou technikou, která se dá uplatňovat především v druhém kole senátorských a jim podobných, čili většinových voleb. Spočívá v tom, že kandidát je zvolen jen tehdy, když získá většinu hlasů všech účastníků voleb, nebo alespoň všech hlasujících. Ovšem za podmínky, že volič se může zúčastnit hlasování a nehlasovat ani pro jednoho z kandidátů. Takže se může stát, že ani jeden nakonec nezíská nadpoloviční většinu zapsaných voličů, či dokonce ani účastníků hlasování. V takovém případě je vyhlášeno třetí kolo, do něhož postupují další dva kandidáti z prvního kola. Jen proto, že jsem škodolibý, končím před shrnutím celého textu poněkud invektivní otázkou: Jak by asi dopadla nedávná volba prezidenta v takovém volebním systému?

Závěrem

Nelze samozřejmě ani v nejmenším tvrdit, že naše současné volební zákony jsou nedemokratické, ovšem jsem přesvědčen, že mohou být demokratičtější, ba dokonce mnohem demokratičtější, než si dneska dovedeme vůbec připustit.

Základní vady stávajícího systému se dají shrnout do několika vět. Můžeme sice zvolit, ale ne už odvolat. Můžeme vybírat z předloženého menu jenom metodou ano, nikoliv ne. A jen za příliš neefektivního výsledku někoho preferovat. Volby platí, i když se jich zúčastní paradoxně jen blízká rodina kandidátů. Nakonec pak, ovšem při tom dominantně, jsou celé volby výrazným polem pro vliv peněz, čímž je zásadním způsobem, v prostoru politiky, omezen demokratický princip rovnosti. Dominantní vliv médií na současnou společnost je potřebné eliminovat všemi v demokracii použitelnými prostředky.

0
Vytisknout
2965

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2013