KAUZA JAN PALACH

Pamětníci jsou uraženi chováním pravice ve sněmovně

8. 2. 2013

Milý kolego,

děkuji, že jste se tak záhy ozval proti té pitvorné frašce ve sněmovně stran Jana Palacha. Já, protože už přessedmdesátník, jsem se i organizačně zúčastnil tehdy akcí kolem pohřbu, demonstrací studentů, rozhlasového seriálu "Řádky k úvaze" podporujícího studentské a další snahy, requiem u svatého Tomáše atd ; Jaroslava Moserová, tehdy Palachova ošetřující lékařka, byla naše spolupracovnice (Odeon, Mladá fronta) a přítelkyně.

Takže: pravdu má tentokrát paradoxně Grebeníček, nikoliv ty vyprázdněné mozky typu Němcové a Černochové - a dalších takézastupitelů.

Zdraví Hanuš Karlach

(Hanuš Karlach je známý překladatel)

Jsem naprosto znechucen ČT o Palachovi, Je mi 74 let. Přesně vím co šlo, stávkovali jsme. podpořili jsme Vysočanský sjezd KSČ. Dubček byl pro nás autorita. Co se ještě dovím. Jak je možné, že se falšují dějiny, kdo to podporuje a kdo to všechno řídí.Je vůbec pane Čulík proti tomu nějak protestovat? Aspoň že na BL je možno se dozvědět pravdu, píše Herman Schottek.

Věta, kterou pan Dolejší z Grebeníčkova projevu vybral, v projevu zazněla jako citace důvodové zprávy předkladatele z ODS. Poslanec Grebeníček její význam opravdu překroutil. Jan Palach se vskutku stal symbolem boje proti totalitě.

Avšak jak to Grebeníček skutečně myslel, to naznačuje další část projevu. Cituji: "Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa (poslanci ODS bouchají do lavic a odcházejí se sálu, s nimi celá koalice a část poslanců Věcí veřejných), jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu ve všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva."

A právě to rozlítilo pravicové poslance a některé nechápavce z ČSSD. Palach rozhodně nebyl antikomunista, maximálně byl antistalinista ve smyslu protestu proti probíhajícímu útěku od myšlenek Pražského jara. Grebeníček se k tomuto odkazu roku 1968 jednoznačně hlásí a současně upozorňuje na to, že jeho čin byl především šokující výzvou k aktivitě a boji lidí za svá práva. K tomu, aby nezapomínali na Jaro 1968 a pokračovali v něm. Asi stejně jako lidé, kteří už dávmo zapomněli, že i v listopadu 1989 šlo o vizi jiné společnosti, než kterou jim právě předkladatelé tohoto zákona v dalších letech naservírovali dodává Ivo Honický.

0
Vytisknout
10888

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2013