Přežili jsme komunismus, přežijeme i mafiánský kapitalismus

11. 2. 2013

Reaguji na výzvu paní Říhové a chtěl bych se zapojit do diskuse o směřování naší společnosti. Můj příspěvek spočívá v analýze z jiného úhlu pohledu, proč jsme se dostali, tam kde jsme, v subjektivním vyjádření k napsaným příspěvkům do 9.2.2013 a v návrhu na reálné řešení.

Doufám, že jsem to pochopil správně, že paní Říhové nejde o rozdílné myšlení mladých, vychovávaných v mafiánském kapitalismu a starších, kteří už mají školu života za sebou, ale o to, zda je správné po nabytí částečné svobody pokračovat v totalitním myšlení. Pokud se mýlím a přiznání omylu ukazuje na statečnost na rozdíl od zbabělců, kteří se nikdy nemýlí, tak mi to jistě vážení čtenáři dají vědět, píše Václav Marek.

1/ Analýza stavu

V roce 1981 se stal prezidentem USA Ronald Reagan a rozpoutal hospodářský zázrak z jehož následky se USA nedokázaly vypořádat dodnes. Pokud by někoho zajímaly podrobnosti tak je najde v článku BL z 3.2.2013 Nerovnost pro všechny. Samozřejmě, že za své výsledky byl oslavován a nikdo tehdy nedomýšlel jak rychle to povede zřejmě k nejhlubší krizi kapitalismu v dějinách. V podobném duchu jako v USA Reagan působila ve Velké Británii Margaret Tchatcherová a dokázala stejným způsobem ovlivnit britskou společnost. Z těchto dvou případů je více než zřejmé, že výrazné osobnosti, zásadním způsobem ovlivňují jak hospodářské poměry a další vývoj společnosti, tak z toho plynoucí žebříček společenských hodnot a úroveň mezilidských vztahů. Můžeme se na všechno dívat optikou zisku (jak se to stalo našim účetním, kteří se dostali na nejvyšší místa) a pak nám ti, co nemohou už žádný zisk tvořit překážejí a nebo optikou spravedlnosti, kde není rozhodující materiální bohatství člověka, ale jeho charakterové vlastnosti a pak si vážíme všech členů společnosti.

V roce 1989 pod vlivem okolního světa nabídli komunisté svým zásahem na Národní třídě změnu moci. Příležitosti se chopila takzvaná pražská elita, lidé vyšli do ulic s podobnými ideály, s jakými v roce 1946 volili KSČ a s jakými v roce 1968 bojovali za demokratický socialismus, chtěli svobodu, demokracii a spravedlnost. Bylo by laciné jim vyčítat, že se nechali podvést. Několik elitářů vypracovalo návrh ústavy, která nezaručuje právo lidu na vládnutí. Ale protože zaručuje práva politickým stranám a elitním občanům po zvolení, téměř neomezenou moc, tak byla bez občanů této země elitami schválena. Proto žijeme v demokracii zastupitelské a moc lidu spočívá pouze ve volebním právu, jednou za čtyři roky. Žádné referendum, žádná možnost odvolání zkorumpovaných zastupitelů. Když zapomenu na všechny poučky politologie, tak vlastně žijeme v totalitě politických stran. To by ale elitářům nemuselo stačit a tak vymysleli jednoduchou, ale velice účinnou fintu. Rozhodli se, že pod rouškou hesla "Nejsme jako oni" nezakázat KSČM a tím na několik desetiletí znemožnit vládu levice. Vymysleli našeptávače a světe div se, u nás to funguje. Zatím co v jiných zemích, kde nebyl kapitalismus přerušen komunismem a v zemích, kde alespoň živnostníci nebyli tak zničeni jako u nás (Polsko, Maďarsko...) protestují mladí proti nešvarům vládnoucí moci a za změnu k větší demokracii a větší spravedlnosti. U nás stačí pár našeptávačů Šinágl, Rosocha, Heller....., a mladí za přítomnosti kamer statečně vrhají vejce na Paroubka a protestují proti výsledkům voleb a povolebním koalicím, zkrátka proti změně.

Logické by tedy bylo založit pravicovou stranu, jenže nastal problém. Objevil se profesor Zelený, který už tehdy upozornil na krizi kapitalismu v USA a nabídl originální řešení přechodu z plánovaného hospodářství na tržní, s mnoha variantami vlastnictví a jednoznačně s vytvořením právního prostředí pro tak obrovské převody majetku. Proto bylo nutné pro elitáře použít první velkou lež a profesora Fordhamské univerzity (který stejně jako paní Říhová nezakrývá svůj venkovský původ) a označit jeho progresivní názory za levičácké a navrhnout založení pseudopravicové strany a rychlé privatizace majetku. A tak vznikla ODS, na ni se nabalilo obrovské množství kariéristů a podvodníků (jak už to u každé politické strany bývá, když je zřejmé, že bude vládnout a rozdávat trafiky). Stačilo přemluvit Havla a velká privatizace se všemi negativními důsledky byla zahájena. Vynechám rozchod se Slovenskem, který ještě více posílil vliv pražské elity, a když se podívám na východ, tak se máme co učit. Žádná rozhádaná levice. Žádný poslanec z levice tam neblábolí o spolupráci levicových stran s pravicovými křesťany nebo zelenými jako u nás. Této situace využil Václav Klaus k vítězství ODS a v každých dalších volbách do poslanecké sněmovny u nás vyhrála pravice. Nenechme se mýlit vítězstvími ČSSD, nikdy neměla ČSSD parlamentní většinu a vždy měla ve vládě pravicové KDU-ČSL nebo Unii svobody nebo vládla menšinová vláda pouze se souhlasem pseudopravicové ODS.

A tak byla vážně narušena harmonie demokracie. Tak jako existuje den a noc, tma a světlo, jing a jang, pravda a lež, dobro a zlo ....... Tak existuje pravice a levice. Zmrzačení naší levice, které začalo nezákazem stran majících v názvu "komunistická", pokračuje primitivním antikomunismem, dále neobjektivním posouzením života naší společnosti v letech 1948 až 1989, vytvářením takzvaných středových stran (které však hlasují pravicově), ovládnutím justice a sdělovacích prostředků, stejně tak používáním našeptávačů a rozvracečů poslaneckých klubů (viz LIDEM). Používání těchto prostředků proti levici, dehonestace osobností, které se postavily ODS (např. Josef Lux, Jiří Paroubek....), bezohledné prosazování zákonů namířených proti většině normálních občanů a další bolševické manýry, dovedly naši společnost, tam kde je. Proto plně souhlasím s demonstranty, kteří volali, že demokracie vypadá jinak a nechápavému Kalouskovi to museli napsat. Je otázkou, zda toto vysvětlení je nad jeho rozlišovacími schopnostmi. Ve společnosti se stále více lže (proč bych nelhal, když i vláda stojí na lžích) a tak jak říkala naše babička "Kdo lže, ten i krade" a jsme znovu u hesla, které u nás platí už 65 let "Kdo nekrade, tak okrádá rodinu". Tak vidím já vznik situace, kdy u nás v politice, justici, v médiích, na silnicích, v zaměstnáních a ve školách vládne vlčí smečka. Hned se musím opravit, protože nic není černobílé, takže věřím, že i v těchto oblastech jsou normální občané (stále platí, že normální je být slušný!), ale jak dlouho?

Co se týká materiálních hodnot, tak je pravdou, že v průměru na tom nejsme tak špatně. Problém je ale v tom, že jdeme špatným směrem (v tom jsem zajedno s ekonomickými odborníky profesorem Zeleným i docentkou Švihlíkovou), roste nám nezaměstnanost a státní dluh se nebezpečně zvyšuje především zásluhou pravicových vlád. Kdo se trochu vyzná v ekonomice, tak jim neskočí na lži, že dluhy dělají socani. Stačí se podívat na krácení příjmů za vlády Topolánka, Kalouska, Schwarzenberga a Nečase pod rouškou zachování zaměstnanosti. Opak je pravdou a loni narostl státní dluh o 168 miliard.

2/ Vyjádření k příspěvkům

a/ Máme se začít bát?

Určitě ano, kdo jezdí po silnicích, tak ví o čem mluvím. Rozhodně má na to vliv více faktorů, ale jeden z nich je zvýšená agresivita mladých řidičů. Ne všech a většinou ne žen. Bohužel za to není téměř žádný postih a pomníčků u silnic přibývá.

Jak poznáme, že to s námi někdo myslí dobře? Na to je jednoduchá odpověď. Navrhne nám alespoň dvě odlišné varianty a nechá nás vybrat. Když ta smečka označí sama sebe za jedinou správnou společnost a chlubí se mezinárodními vyznamenáními nebo dobrým umístěním, tak to s námi dobře nemyslí. Nejvíce to bylo vidět na privatizaci. Proč nemohl tehdy Zelený soutěžit s Klausem?

Krize mezilidských hodnot je velmi obtížně řešitelný problém a stejně jako politické řešení je to běh na dlouhou trať. Pouze celková změna klimatu ve společnosti může pomoci i s touto krizí. Celkově, vidím situaci z 99% stejně pouze k předposlednímu odstavci mám výhrady.

Uvítal jsem přímou volbu prezidenta jako významný test naší společnosti a teď záleží na nás, jak ho dokážeme vyhodnotit. Vaše rozdělení společnosti na 3 skupiny má určitou logiku, ale není přesné. Já dělím společnost na 4 skupiny. První skupina je největší a jsou to lidé nezajímající se o veřejné dění a nebo alibisté, kteří si nechtějí zadat. Nechodí k volbám a je jim jedno, jak se hospodaří s jejich daněmi, pokud nějaké platí. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří volí pravici a protože je jich téměř stejně jako těch co volí levici, tak to nejsou jen ti, co poroučí, ale jsou to důchodci volící KDU-ČSL, voliči ODS, TOP 09, většina voličů zelených, hodně antikomunistů a mladých lidí, lidé, kteří se cítí být něco více než ostatní a jejich hodnotami je konzervatismus (žádné změny), bohatství, síla, moc..... Třetí skupinu tvoří voliči levice a nejsou to ti, co slouží. Patří sem intelektuálové (Švihlíková, Keller...), patřil mezi nás Masaryk, voliči ČSSD, KSČM, SPOZ..... jejich hodnotami je spravedlnost, solidarita, spolupráce, rovnost, odbory........ Čtvrtou skupinu tvoří lidé nejvíce svobodomyslní, kteří bývají motorem vývoje společnosti. Bohužel u nás po 40 letech totality rozhodla tato skupina většinou ve prospěch pravice. Po obdobích slavných sponzorů ODS, opoziční smlouvě a upřímném předsedovi ČSSD nám zvolila zelené a tím Topolánkovu vládu a znovu bez uzardění věci veřejné a vládu Nečase. Doufám, že potřetí už tato skupina nenaletí dalšímu subjektu, který bude slibovat změnu a tajně toužit po pravé vládě (moci).

b/ Antigenerační reflexe nebo jen pocit, že dobře už bylo..... protože tehdy jsme "my" byli ti mladí?

Pokud vím, tak paní Říhová se necítí vyvržená společností a nechápu, jak na to ten cynický mladík přišel. Nechápu, co označuje pan Bím konkrétně za neférové a nenávistné. Předpokládám, že jsem vzdělanější než autor těchto řádků, ale jeho přirovnání ženy, která perfektně popsala krizi mezilidských hodnot ke komunitě Amišů je trapné a svědčí o charakterových vlastnostech pisatele. Celkově bych tento příspěvek označil jako bolševický přístup ke kritice společnosti. Autor se nevyjadřuje ke kritizovaným problémům, ale k osobě autorky, kterou se snaží dehonestovat a tím potvrzuje její mínění o vlčí smečce a sám se hrdinně hlásí ke svému členství v ní. Možná jsem to špatně pochopil, ale podle mého názoru, paní Říhová neměla na mysli materiální stránku (blahobyt), snad chtěla otevřít diskusi k mezilidským hodnotám a to zřejmě tomuto autorovi nic neříká. c/ Proti přehnanému individualismu

S příspěvkem z 99% souhlasím, na rozdíl od autora mám vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie a řízení (státnice z roku 1996) a mohu objektivně posoudit argumenty paní Říhové jako vysoce profesionální. Zaráží mě u mého jmenovce Ivana, proč je apolitický a je mu jedno jak se chovají naši zaměstnanci v parlamentu. Uvítal bych jeho vyjádření na e-mail 12.12.2012@centrum.cz.

3/ Návrh reálného řešení

25.2.2013 už to bude 65 roků, co nemáme plnou svobodu a je velmi obtížné hledat správnou cestu. Většina občanských hnutí chodí po slepých cestách a jejich fanatická víra jim neumožňuje spolupracovat s ostatními. Dávám za pravdu jednomu z autorů vyjimečně kvalitních příspěvků do Britských listů, že jako jednotlivec nebo malé občanské hnutí bez finančních prostředků jsme ostatním občanům se svojí snahou o změnu pro smích a je to marný boj s větrnými mlýny. To ale neznamená, že člověk, který si uvědomuje nutnost změny z hlediska zdravého vývoje společnosti, nemá usilovat o její uskutečnění.

Jaké máme reálné možnosti?

1/ Přispívejme na jedno z mála nezaujatých médií "Britské listy", snažme se seznámit svoje známé s jejich existencí. Propagujme vysílání ČR2 od 8:30 do 9 hodin, kde mimo jiné Ivan Hofman, Ilona Švihlíková, Jan Keller a další se bezprostředně vyjadřují k dění v České republice a říkají většinou naplno, že jdeme špatným směrem. Pokusme se doporučit další alternativní osobnosti do veřejnoprávních médií.

2/ Jediné občanské právo, které nám ponechala ústava ve vztahu k poslancům je právo volit. Kritizujme v Britských listech hlouposti našeptávačů, že hrdinský čin je přetrhnout volební lístek. Jedna z reálných možností mimo revoluce (pro kterou zatím chybí odhodlání) je poprvé od roku 1989 zvolit levici. Myslím, že první zablýskání už bylo po krajských volbách. Ne, že vyhrála levice, ale poprvé se dokázaly levicové strany domluvit na koalici a že udělaly dobře, potvrdily skupinky našeptávačů, které zahájily protesty, jak jednoduché, potrefené husy odstavené od krmení zakejhaly. Druhým zablýskáním je výsledek první přímé prezidentské volby. Shoduji se s analytikem Sergejem Chelemendikem v jeho hodnocení Zemanovy výhry "Zemanova výhra, je druhé Pražské jaro", zveřejněném na Parlamentních listech.cz. Vím, že prezidentské pravomoci jsou omezené, ale Miloš Zeman je silná autorita a naděje na změny ve prospěch občanů jsou v jeho případě více než oprávněné. Skupina občanů, kteří volí převážně rozumem a podle momentální situace má v příštím roce jedinečnou možnost poslat Zemanovi levicovou reprezentaci do parlamentu a vyzkoušet levici, jestli občanům schválí referendum, po kterém voláme a proti kterému je zásadně pravice. Je to zatím nejreálnější šance jak začít postupné změny k posilování přímé demokracie, očistě justice, očistě veřejnoprávních médií, navrácení vážnosti odborovým svazům, narovnání vztahů zaměstnavatel-zaměstnanec, odpolitizování škol a možná i odstranění agresivity ze silnic. Zlepšením těchto vztahů bychom též udělali první krok ke změně mezilidských hodnot a doufám, že i od prezidenta České republiky uslyším podobnou větu, jaká mi zůstala v paměti z druhé inaugurace Baracka Obamy:

"My občané chápeme, že naše země nemůže být úspěšná, pokud se v ní daří jen zmenšující se skupině bohatých a ostatní bojují o přežití."

0
Vytisknout
4677

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2013