Církevní restituce trochu jinak

9. 11. 2012

Ve středu v noci schválila vládní koalice na místní poměry dost odvážný zákon o církevních restitucích. Jestli se nejedná o daší majstrštyk kmotrů, kteří se na nich obohatí a během převodu obřího balíku majetku dorozkradou co se dá, tak před vládou klobouk dolů, píše Marek Štván.

Minulý týden vypadala vláda v médiích na ručník, a nyní toto. Čekal jsem, že se nějak na kongresu ODS tedy dohodnou a tradičně akorát zvládnou vlámání se do našich kapes přes daně, aby bylo zase v eráru z čeho odkloňovat a tím to tak skončí, žádné ideje (jestli není u nás považováno fair play ve vztahu k penězům za slabost, tak se minimálně prostě nenosí) a na restituce se zapomene jako okolo poslední volby prezidenta. I nominace nepravomocně odsouzeného náhradního poslance (za korupci, jak jinak) tomu nasvědčovala.

Pochopitelně se nad rozhodnutím sněmovny spustil mediální nářek a nejen komentáře, ale ani články rozhodně nevyznívají zpravodajsky, tedy neutrálně. Názorová fóra pak jen tvrdí muziku, místo naplnění ústavního práva nedotknutelnosti osobního vlastnictví se převážně zaobírají názory nevěřících na církev, především pak tu římsko-katolickou.

Pravidelně jsem varován, že zavilost proti církvi je mocná a nemám ji podceňovat, ale prostě mne to stále ještě dovede překvapit. Mám z těch článků i komentářů pocit jako by se někomu něco bralo a ono se přitom vrací. I když, bere se vlastně kmotrům a jiným zlodějům státního (čti ničího) majetku, teď se jim na to bude hodně špatně dosahovat. Ostatně, to co je státní o tom si osobně nedělám iluze, že je to zčásti i moje, protože na to maximálně tak musím platit daně na obvykle nehospodárný provoz a údržbu a ještě k tomu nějaké úředníky typu státní správce, kteří z toho mají obživu, když se rovnou nenechají zkorumpovat, aby to rozkradli (a jsem zpátky u toho nového poslance).

K těm jednostranným článkům, počínaje ráno mainstreamovým Seznamem, přes Lidovky, iHNED a iDnes až třeba po Britské listy, nevíte prosím o nějakém článku, který to podává z druhé strany? Počkám si tedy ještě s jakým komentářem se vytasí Respekt a protože je na sestupné trajektorii jako kdysi Týden, může jen překvapit.

Proč ta druhá strana mlčí? Je možné, že se jedná o rozumnou opatrnost před všude zmiňovanou závistí, tedy nedráždit víc než je třeba a tiše čekat, že to nějak projde? Sem tam ještě tak někdo řekne lakonickou pravdu, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, ale proč se nikdo nepozastaví nad výplody typu, že na to církev nemá nárok, protože už netáhne tolik lidí, byla taková a maková za feudalismu (ukazují to přeci v televizi a všude se to tak píše, ne?), upálila Husa nebo čarodějnice a já nevím jaké bláboly ještě?

Nebo budeme v budoucnu taky řešit, když se nám někdo nastěhuje do domu, nebo ukradne peněženku či auto, jestli se vůbec má odstěhovat nebo to má vrátit, když se nám majitel nelíbí kvůli tomuhle nebo tamtomu, a vůbec vždyť ten zloděj s tím domem, autem nebo peněženkou dovede přeci naložit lépe než skutečný majitel. Možná čekáme, že nám z toho nějak kápne (chceme aby nám koupil z té ukradené peněženky rundu za beztrestnost a nebo nás sveze autem domu a je tedy hodný a ty věci mu patří po právu)?

Původ nabytí je zajímavá otázka i když irelevantní. Víme jaké pole, lesy a nemovitosti odkázali lidé církvi (včetně vladařů) ze svobodné vůle a k jakým přišla církev jinak, zavrženíhodně nebo i nelegálně? Jsem si jist, že těch druhých případů je také dost, vždyť církev se skládá z lidí. Jestli chceme rozmotávat klubko problémů s majetkem, tak hezky popořádku a řešit křivdy nejnovější, které dobře známe a které se staly za našich rodičů a prarodičů a komunisti, jejich aktéři, jsou stále mezi námi.

Škoda těch škol a nemocnic co se nevydávají, ale jen proplácejí. Když už budu stonat, klidně bych zašel za sestrou co tu práci dělá jako poslání, o čemž u věčně stávkujících lékařů začínám vážně pochybovat.

U bývalého církevního majetku, nyní v rukách soukromých vlastníků z druhé ruky, považuji nevydávání ale proplácení za logické a u majetku, který dnes patří obcím, městům, krajům a státním podnikům za pragmatické, té hotovosti bude každopádně lépe v rukách církve, než u Rathových kolegů.

Teď je míček na straně pana prezidenta a tam nelze překvapení nikdy vyloučit.

0
Vytisknout
3989

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2012