Zločiny vládní koalice

9. 11. 2012 / Milan Valach

V nočním hlasování odhlasovali poslanci, podporující vládní koalici, skandální ožebračení českého národa v podobě převodu enormního majetku do rukou církví, především církve katolické. Úporná snaha vládní koalice vrátit nás o sto a raději o dvě staletí zpět, tak byla korunována tímto darem autoritářské katolické církvi.

Vedle schválení ekonomicky nesmyslné důchodové reformy a zvýšení DPH tak došlo k dalšímu zločinu na tomto národě. Tyto akty, jdoucí proti vůli většiny občanů, vyvolaly okamžitě velké vášně. Jejich vedlejším efektem bude určitě početní nárůst demonstrantů na demonstracích 17. 11. plánovaných zatím v Praze, Brně a Ostravě.

Avšak současně se ozvaly skeptické hlasy. I kdybychom se u demonstrovali, nemusejí si prý toho politikové vůbec všímat. Dovoluji si s tímto skeptickým pohledem nesouhlasit. A dodávám, že je to nepochopení smyslu demonstrací. Domnívám se, že ten spočívá v těchto bodech:

1) Dát ostatním občanům najevo kolik z nich sdílí rozhořčení a cíle demonstrantů -- demonstranti předvádějí -- demonstrují své odhodlání a cíle. Jde tedy o to, aby byli povzbuzeni váhající a zastrašení k účasti a připojení se k demonstrujícím.

2) Demonstrovat -- předvést nesouhlas občanů s vládnoucí koalicí.

3) V současné vyhrocené situaci a ohrožení základních demokratických principů dát veřejně najevo odhodlání většiny společnosti bránit základní ústavní princip, podle něhož je zdrojem veškeré moci ve státě lid.

Bod 1. a 3. spolu úzce souvisí. Avšak co by se stalo, kdyby po celé zemi probíhali masové demonstrace tak, jak tomu bylo v r. 1989? Skeptikové řeknou, že nic. Dokonce již bylo publikováno tvrzení, že kdyby si tehdejší KSČ demonstrací nevšímala, nic by se nestalo. Historická zkušenost ovšem ukazuje něco jiného. Pokud rozhořčení občanů dosáhne takové míry a vládnoucí strany (resp. strany) jej ignorují, pak přecházejí demonstrace do další fáze. Rozhořčené zástupy lidí obsazují vládní budovy a jejich reprezentanti přebírají moc, aby prosadili cíle, za něž lid demonstroval. Jinak řečeno, dochází ke konfrontaci fyzické síly. Těch několik set poslanců, funkcionářů starého režimu a jejich spojenců by nebylo schopno fyzicky tomuto převzetí moci zabránit. To bylo v pozadí oněch událostí 17. 11. 1989, vědomí, že stará moc již nemá fyzickou sílu zabránit změnám. Také proto přistoupili na jednání.

Současná vládní koalice se drží u moci nikoliv proto, že je tak mocná, ale proto, že rozhořčení lidí a počet rozhořčených lidí ještě nedosáhl kritickou mez. Jinak řečeno, proto, že občanská opozice ještě není dostatečně mocná. Jakmile však této moci -- většinového společenského souhlasu dosáhne -- nezbyde -- s vědomím výše uvedeného principu v pozadí, tj. hrozby konfrontace fyzické moci - vládnoucí koalici, než přistoupit na vyjednávání o předčasných volbách. V demokratickém systému končí podobná krizová situace novými volbami. V nedemokratickém násilnou revolucí.

0
Vytisknout
8702

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2012