Čekám na impuls

10. 11. 2012

Výborný článek. Včera jsem v návalu takové bezmoci poslal psaní panu Čulíkovi, byly to bezprostřední pocity, článek je takový rozháraný, přesto jej pan redaktor vyvěsil, píše Petr Foldyna.

Vy to vystihujete lépe, dáváte ještě naději, udělejme to tak...tak půjdou věci změnit.

Máme obrovskou nevýhodu. Nemáme na své straně média. Nejdou po nich, jak by měla. Jsme rozdělení- doktoři si protestují za své, dělníci za své.

Mnozí lidé našeho (dělnického) stavu nejdou demonstrovat pro názor - stejně tím nic nezměníš, nebo proto, že jsou v práci, nebo proto, že mají volno, a chtějí si to užít s rodinou.

Ono, všímám si ve svém okolí, že dokud se něco nedotkne člověka přímo, ztráta zaměstnání apod., tak má tendenci zavírat oči a schovávat se do své ulity. Do svého matrixu své rodiny, a realitu života si vybírá čtením Blesku apod.

Zdražování se nás dotýká přímo, dokud mají práci, ještě to jde. Ještě nebudu vyskakovat.

Obrovská chyba.

Chybí nám přirození vůdci, pořád čekáme, že někdo udělá něco za nás. Taky chyba. Jeden mravenec nula, mraveniště na výpravě - smrt pro pavouky a vše, co jim přijde do cesty.

Jednou jsem měl taky to nutkání se angažovat více.

Chtěl jsem pomáhat ProAltu v Ostravě. ProAlt má mé sympatie, ale reálně to bylo pro mně prostě špatné. Zjistil jsem, že se moc nevídáme v rámci rodiny - dělám (zatím ještě) v nepřetržitém provozu, volno o víkendu 1x v měsíci. Snižující se podíl peněz, které jsou na zábavu a jiné než důležité věci jako inkaso, poplatky, jídlo atd.

Musel jsem to vzdát ještě dřív, než jsem začal.

Podívejme se, co se děje v Řecku, Španělsku. Masové protesty, volby, a jede se dál ve starých kolejích. Podle mne jsou změny, které je nutno provést takového rázu, že si to málokdo uvědomí, nebo chce připustit.

Nemožné poplatky bankám, vlastně občanská závislost na bankách - máme peníze tam, máme dluhy, tam, platíme přes ně platby....

Změny budou muset být globálního charakteru.

Člověk se dívá na své děti, a musí se ptát, čeho se jen vy budete muset dožít.

Studuji VŠB hornicko-geologickou fakultu, mám blízko i k ekologii. Neuznávám antropocentrický pohled na svět.

I jako lidstvo míříme do ztracena. Globální změny, nedostatek vody, prostoru, jídla, zvyšující se pravděpodobnost globální přírodní katastrofy (San Andreas, kaldera v Yellowstonu, Kanárské ostrovy, seismická aktivita), možnost vypuknutí globální války, snižující se imunita vůči novým mutacím virů a nemocí.

Čeho se dožijeme?

Situace u nás se mi nelíbí. Útěchu nehledám u Boha, jsem antiteista, nadšený stoupenec (Wojnara, Sitchina, Zillmera, Von Danikena.).

Jsem hltavý čtenář Britských listů, Outsidermedia, Zvědavce, Vlastnihlavou.

Čekám na impuls. Impuls, který zvedne statisíce lidí od klávesnic, a nažene je do ulic. Impuls, který bude měnit. Impuls o kterém se za x let budou učit děti v dějepisu. A snad si bude i můj prapotomek moci říci, jo, můj předek tam byl.

Čekám.

0
Vytisknout
3406

Diskuse

Obsah vydání | 12. 11. 2012