Uhdeho bobřík odvahy

7. 11. 2012 / Štěpán Kotrba

Rada České televize projednávala ve středu stížnost na generálního ředitele Petra Dvořáka. Ten odmítl vydat redaktorovi Lidových novin Němečkovi informace o platech devíti manažerů ČT, přestože ho pravomocný rozsudek soudu po předchozím odmítnutí žádosti podle zákona 106/1999 Sb. donutil vydat Němečkovi platy dvou jiných manažerů. Tehdy Česká televize poslechla. V analogickém případě nikoliv. Němeček označil ve stížnosti postup generálního ředitele za pohrdání soudem. Vášnivá diskuze členů Rady, kteří jsou dle zákona zástupci veřejnosti, nehájila kupodivu právo občanů na informace a právo stěžovatele na právně předvídatelné chování instituce veřejné služby ve veřejném zájmu, ale právo generálního ředitele odporovat soudu. A stěžovatel se může klidně soudit znovu... A nebo si trhnout nohou.

Čestnou výjimkou této přehlídky právního nihilismu a pohrdání občany i novináři byli předseda Rady, bývalý předseda Parlamentu Uhde, který odvážně navrhl na počátku diskuze usnesení doporučit generálnímu řediteli vyhovět stěžovateli v plném rozsahu, a radního Mezulánika, který navíc pojmenoval ve svém návrhu usnesení konání generálního ředitele jako porušení zákona a hlavně - porušení Kodexu České televize.

Audioznáznam projednávání bodu "Stížnost Tomáše Němečka" Radou České televize 7.11. 2012 MP3

Rada nakonec na návrh místopředsedkyně Rady Eklové bod přerušila a hodlá v jeho projednávání pokračovat za čtrnáct dnů.

Musím konstatovat, že pouze dva členové Rady se zachovali v souladu s mandátem, který jim ukládá kontrolovat naplňování zásad veřejné služby a vystupovat v zájmu té veřejnosti, kterou zastupují. Obstrukční jednání generálního ředitele Dvořáka vůči právnímu názoru Městského soudu, který vymyslela JUDr. Markéta Havlová, považuji já osobně za krajně nedůstojný pracovníka veřejnoprávní instituce. Principem veřejné služby je soulad s veřejným zájmem a otevřenost ve vztahu k veřejnosti. A veřejnost má právo vědět, kdo žere a mlaská za její peníze.

Abychom pochopili, jak absurdní bylo chování členů Rady, hájících nezveřejňování platů vrcholového managementu ČT, je třeba se vrátit do roku 1986, kdy bylo v Parlamentním shromáždění Rady Evropy přijato Doporučení 1037 (1986) o ochraně údajů a svobodě informací. Jednalo se v podstatě o návrh na rozšíření Evropské Úmluvy o lidských právech, aby zahrnovala svobodu získat informace ... s odpovídající povinností orgánů veřejné správy vydat informace o věcech veřejného zájmu s výhradou odpovídajících omezení v zájmu ochrany soukromí (Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů, z 28. 1. 1981, která ukládá omezení, týkající se sběru, skladování, používání a sdělování osobních informací). Doporučení přináší úkol identifikovat kritéria a zásady, podle kterých by mohly být uvedeny v soulad ochrana údajů a přístup k oficiálním informacím. Byl to první dokument, ve kterém byl zachycen střet dvou ústavních principů: právo veřejnosti (na informace) a právo jednotlivce (na soukromí). Upozorňuji, že Česká republika je členem Rady Evropy a zavázala se, že lidská práva je povinna hájit v souladu s cíli, zásadami a doporučeními této organizace. V tom směru musí upravovat a vykládat svou vnitrostátní legislativu.

Podle Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1003 (1993) o etice žurnalistiky je právo na informace základní lidské právo , které bylo zdůrazněno precedenčním právem Evropské komise a Soudu pro lidská práva, týkající se článku 10 Evropské Úmluvy o lidských právech, stejně jako ve všech demokratických ústavách. Rezoluce přikazuje posílit záruky novinářské svobody projevu, protože musí v poslední instanci fungovat jako konečný zdroj informací. I osoby, které se pohybují ve veřejném životě, mají nárok na ochranu svého soukromí, s výjimkou případů, kdy jejich soukromý život může mít vliv na veřejný život.

Rezoluce č. 1 s názvem Budoucnost veřejnoprávního vysílání, která byla přijata na klíčové 4. Evropské ministerské konferenci o politice masových sdělovacích prostředků, 7. -- 8. 12. 1994 v Praze, ukládá vládám členských zemí, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání musí být přímo odpovědni veřejnosti. Za tímto účelem by měli veřejnoprávní vysílatelé pravidelně zveřejňovat informace o své činnosti a rozvíjet procedury pro konzultace s diváky a posluchači, které by jim umožňovaly vyjádřit se ke způsobu, jakým vykonávají své úkoly.

Chronologie stížnosti Tomáše Němečka

  • 15. července 2011 podal redaktor Lidových novin Tomáš Němeček v souladu s postupem podle zákona 106/1999 Sb. a v souladu s judikátem Nejvyššího správního soudu 5 As 57/2010-79 žádost o poskytnutí informace o platových poměrech dvou zaměstnanců České televize. Požadoval informace o platových poměrech (plat, příplatky, odměny) Karla Buriana, ředitele TS Brno včetně specifikace důvodů pro udělení odměn a tytéž informace o platových poměrech Roberta Kvapila, ředitele pro obchod a marketing.

Žádost Tomáše Němečka o informace ZDE

  • 29.července 2011 odpověděla Česká televize dopisem tiskového mluvčího Ladislava Štichy, že žádost odmítá.

Rozhodnutí ČT o odmítnutí žádosti ZDE

  • 9.srpna 2011 se redaktor Lidových novin Tomáš Němeček vůči odmítnutí žádosti Českou televizí podle ustanovení § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím odvolal ke generálnímu řediteli. Tím byl tehdy Jiří Janeček.

Odvolání proti rozhodnutí ČT o odmítnutí žádosti ZDE

  • 24. srpna 2011 rozhodl generální ředitel ČT Jiří Janeček o zamítnutí odvolání Tomáše Němečka vůči odmítnutí žádosti Českou televizí.

Rozhodnutí generálního ředitele ČT o zamítnutí odvolání ZDE

Tím byl postup dle § 16 v kompetenci managementu ČT vyčerpán. Nezbývalo než se obrátit na soud, aby ve sporné věci rozhodl. Stalo se.

  • 12. září 2011 podal Tomáš Němeček dle § 65 a násl. soudního řádu správního správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Spis dostal č. j. 10A 289/2011 a byl přidělen senátu soudkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara.

Správní žaloba Tomáše Němečka proti rozhodnutí generálního ředitele ČT o zamítnutí odvolání ZDE

  • 13. června 2012 senát Městského soudu v Praze vydal rozsudek,ve kterém zrušil zamítavé rozhodnutí generálního ředitele ČT a nařídil žalované straně, aby žalobci poskytl informace, které požadoval. Rozsudek byl České televizi doručen do datové schránky 12. července 1012.

Rozsudek 10A 289/2011 26-35 Městského soudu v Praze ZDE

  • 31. června 2012 poskytla JUDr. Markéta Havlová Tomáši Němečkovi požadované informace v rozsahu jeho žádosti. Vyplývá z nich, že za období poloviny roku 2011 měl Karel Burian plat 758 tisíc a i s odměnami více než dva miliony (2 188 450 Kč, měsíčně 364 tisíc) a za rok 2010 získal jen na odměnách 1 600 000 Kč. Kvapil dostal od Janečka za šest měsíců plat i s odměnami 1 225 338 Kč (měsíčně 204 tisíc) a na odměnách za rok 2010 870 tisíc.

Poskytnutí informací Českou televizí ZDE

  • 16. července 2012 požádal naprosto stejným způsobem Tomáš Němeček o sdělení platových poměrů celkem devíti současných manažerů ČT a dvou bývalých. Všichni to jsou nebo byli manažeři přímo podřízení generálnímu řediteli. Němeček se odvolával na rozsudek Městského soudu.

žádost Tomáše Němečka o sdělení platových poměrů 9 členů managementu ČT a 2 členů bývalého managementu ČT ZDE

  • 31. července 2012 zaslala ČT prostřednictvím JUDr. Markéty Havlové Tomáši Němečkovi rozhodnutí, kterým opět jeho žádost zamítla.

Zamítnutí 2. žádosti Tomáše Němečka o informace ZDE

  • 17. srpna 2012 bylo České televizi doručeno odvolání Tomáše Němečka proti rozhodnutí, kterým ČT jeho žádost zamítla.

Odvolání Tomáše Němečka proti zamítnutí 2. žádosti ZDE

  • 11. září 2012 odeslala Česká televize rozhodnutí generálního ředitele o zamítnutí odvolání Tomáše Němečka proti rozhodnutí, kterým ČT jeho žádost o informace zamítla.

Zamítnutí odvolání Tomáše Němečka proti zamítnutí 2. žádosti o informace generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem ZDE

  • 15. října 2012 posílá Tomáš Němeček Radě České televize stížnost na generálního ředitele Petra Dvořáka za nerespektování rozsudku Městského soudu v Praze. Vysvětluje v něm, že soud vysvětlil povinnost poskytovat informace takto:

    "...jde o funkce, vedle generálního ředitele (kterému určuje mzdu Rada České televize), v postavení s vysokou odpovědností a rozsáhlou řídicí a rozhodovací pravomocí, a proto údaje o jejich příjmech je v zájmu kontroly a veřejné diskuse nutno poskytnout. Soud neshledal v daném případě zákonný důvod k omezení práva na informace, rovněž tak ani k provedení testu proporcionality, neboť nejde o řadové zaměstnance plnící běžné pracovní úkoly na nižších pozicích."

    Soud se v rozsudku odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 57/2010-79 z května 2011 (/Maděra vs. Zlín). Podle něj se základní osobní údaje o konkrétní osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky (včetně platu, příplatků a odměn) poskytnou i přesto, že jsou jinak chráněny předpisy o ochraně osobních údajů. A zveřejňují se i důvody, které vedou k poskytnutí odměny.

Dopis Tomáše Němečka Radě ČT ZDE

Rozsudek NSS 5 As 57/2010-79 ZDE
Otevřete.cz: Informace o platech na Hradě a v České televizi ZDE

  • 25. října 2012 Rada si dopisem předsedy Uhdeho v návaznosti na 19. jednání Rady ČT, na kterém byla diskutována problematika poskytování informací o výši platů zaměstnanců ČT dle zákona č. 106/1999Sb., o svobodném přístupu k informacím, vyžádala ke stížnosti Tomáše Němečka stanovisko generálního ředitele. A dostala odpověď. 7. listopadu 2012.

Odpověď generálního ředitele ČT Petra Dvořáka předsedovi Rady ČT Uhdemu ZDE

  • Před jednáním Rady připojil předseda Uhde členům Rady k podkladovým materiálům i stanovisko advokáta Rozehnala, které vypracoval pro kauzu zveřejňování rozpočtu ČT a stanovisko JUDr. Syllové, ředitelky Parlamentního institutu, k téže kauze. Členové Rady z těchto dvou dokumentů mohli vyčíst, že Česká televize je veřejnou institucí, pobírající veřejné prostředky, podléhající tudíž v plném rozsahu své činnosti veřejné kontrole a povinna zveřejňovat velmi podrobné informace o své činnosti, a je povinna poskytovat informace dle zákona 106/1999 Sb. o právu na informace.

Analýza advokáta Rozehnala ZDE

Stanovisko JUDr. Syllové ZDE

ANALÝZA KAUZY ZVEŘEJNĚNÍ ROZPOČTU ČT

10. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Kafkárna na Kavkách -- Rada ČT neví, jak podrobný má schvalovat rozpočet a neví, co je to "zveřejnit" ZDE
26. 04. 2012 Štěpán Kotrba: Rada ČT: Děláme vám milost, když vůbec něco zveřejníme ZDE

  • 22. října 2012 "Rebel", radní Mezulánik, navrhl po obdržení prvních podkladů k Němečkově stížnosti pro jednání Rady stručný právní rozbor v podobě písemného usnesení tohoto znění:

    Rada vydává písemné upozornění dle § 9 odst. 7 na porušení obecně závazného právního předpisu generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem, neboť generální ředitel svým jednáním, spočívajícím v ignorování pravomocného rozsudku Městského soudu č.j. 343/12, porušil článek 26.1 Kodexu ČT tím, že svým jednáním zamezil stěžovateli právo šířit a přijímat informace. Tím generální ředitel porušil i respekt k povinnostem instituce dle obecně platných právních předpisů, zejména zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, neboť dle nálezu III. US 672/02 a navazujícího nálezu I. ÚS 260/06, stejně jako rozsudku NSS 5 As 57/2010-79 a odstavce 34, 36 a 38 rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 ve věci Kasík versus Český rozhlas analogicky je Česká televize veřejnou institucí (resp. veřejným ústavem) hospodařící s veřejnými prostředky a dle Směrnice Evropské Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice Komise 93/84/EHS a směrnice Komise 2000/52/ES, a navazujícího Sdělení Evropské Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání 2001/C 320/04 je veřejným podnikem, jehož veškeré příjmy jsou veřejnou podporou.

    Z formulace základního definičního § 2 a § 11 zákona 483/1991 Sb. o České televizi, vyplývá, že Česká televize je oprávněna činit za peníze plátců televizního poplatku pouze činnosti, spočívající v zajištění a provádění veřejné služby. Podle ustanovení 26.1 Kodexu Česká televize musí vystupovat v soudních sporech a správních řízeních, které vyplynou z její činnosti, tak, aby v souladu s právním řádem přispívala především k obhajobě svobody projevu a práva šířit a přijímat informace. Česká televize je povinnou osobou k poskytnutí informací dle zák. 106/1999 Sb.

    Rada vyzývá generálního ředitele, aby respektoval pravomocný rozsudek Městského soudu č.j. 343/12, neboť je závazný a je navíc ve veřejném zájmu. Rada vyzývá generálního ředitele, aby rozsudek neprodleně naplnil.

    Rada doporučuje generálnímu řediteli zveřejnit hrubou mzdu včetně odměn, bonusů a přiznaných naturálních požitků všech zaměstnanců na 1. a 2. stupni řízení včetně osoby generálního ředitele vždy do 30 dnů za výplatní období, nejpozději však do 30. 6. následujícího roku způsobem umožňujícím dálkový přístup na stránkách České televize. Do 30. 10. 2012 pak Rada doporučuje generálnímu řediteli zveřejnit výše uvedené údaje u výše uvedených osob za rok 2011 a první polovinu roku 2012.

Radek Mezulánik: návrh usnesení ZDE

  • 7. listopadu 2012 Během jednání Rady Mezuláník pozměnil bod 2 svého písemného návrhu a ztotožnil se na jeho znění z návrhem předsedy Rady Uhdeho doporučit generálnímu řediteli vyhovět stěžovateli v plném rozsahu. O rozsudku soudu se nedá diskutovat, je třeba ho splnit, děl bývalý předseda Parlamentu. Se svým názorem zůstal, spolu s radním Mezulánikem, osamocen. Někteří radní mlčeli a klopili hlavy, jiní hlasitě protestovali, co si to ta veřejnost dovoluje a vůbec - je Němeček veřejnost? Demonstrativně se od požadavku zveřejnit platy a odměny vrcholového managementu distancovali zejména radní Eklová, Prokeš a radní Kratochvíl. Jako kdyby seděli v Radě za generálního ředitele, a ne za plátce poplatků, z jejichž peněz statisícové platy vedoucím pracovníkům České televize jdou....

Audioznáznam projednávání bodu "Stížnost Tomáše Němečka" Radou České televize 7.11. 2012 MP3

0
Vytisknout
4015

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2012