Telefon bez sluchátka

7. 11. 2012 / Stanislav A. Hošek

Neměl jsem v úmyslu psát arcibiskupu Pražskému, občanu Dominikova Dukovi veřejně, leč kancelář této instituce mne k takovému činu, možná nechtěně, přiměla. Minulý týden jsem totiž panu Dukovi napsal e-mail tohoto znění:

List od bývalého funkcionáře luzy - podle vašeho chápání

Vážený občane,

pane Dominiku Duko.

Nezajímal jsem se nikdy o Vaši osobu, leč bylo mi asi souzeno, abych se, jako disident nevydržovaný penězi ze Západu, dovídal útržky z Vašeho života. Nabyl jsem z nich jistoty, že jste ve vězení od Havla nebezpečně načichl jeho pečlivě skrývanému elitářství. Sám jste se pak už v onom arestu považoval za jakéhosi lepšího, ne-li až výjimečného člověka, jako on sám. Tato osobnostní deformace, stupňující se až k pohrdání "lidem", Vás nyní přivedla ke ztrátě soudnosti. Není to příliš překvapivé, protože po celou historii většina nejvyšších kleriků Vaší církve doslova pozbyla vlády nad svým rozumem při vidině získání majetku. Čím vyššího, tím maska jejich střídmosti padala rychleji, stejně jako v současnosti Vám.

V žádném případě nehodlám rozmnožovat řady tlachalů, ba ani odborníků, na problematiku majetku římskokatolické církve u nás i Vatikánu. Nehodlám se utápět v argumentech práva kanonického, světského, socialistického či zvykového. A již vůbec ne v nějakých ideologických tirádách.

Podle mého hlubokého přesvědčení jsem si jist, že Vaše církev je dostatečně věkovitá na to, aby se poučila z dvoutisícileté zkušenosti. Její reprezentanti i skrytí vládci, nepochybně ví daleko lépe než kdokoliv jiný, že když přijdou doby běd, je bohatství církví i jiných první, jež je pleněno hladovými, potřebnými a tedy zhusta i nenávistnými. Ti všichni logicky berou tam, kde je bohatství naprosto nepotřebné, ba dokonce totálně nadbytečné, až škodlivé. Neexistuje vůbec žádný důvod se domnívat, že takové doby v budoucnu už nenastanou. Spíše opak je pravdou. I kdyby církev ve svých dějinách pro veškerý, nadtož bědný lid udělala sebevíc, vděk nikdy nebyl dominantním motivem jednání lidí v kritických momentech celé společnosti. A to už nehovořím ani o tom, že římskokatolická církev za dva tisíce let nevykonala pro lidi z té obrovské dolní většiny sociálního spektra lidstva ani tolik, kolik pro ni udělaly Vámi za luzu prohlašované odbory, které oproti Vaší církvi po celou svou existenci v demokratických zemích, žily jen z dobrovolných prostředků svých členů.

Již jen z uvedeného důvodu vidím pro Vás jediné elegantní řešení současného, naprostou většinou české veřejnosti odsuzovaného, přesunu majetku státu na Vaši církev. S díky nebrat. Jen tak zabráníte navíc tomu, aby se římskokatolická církev nestala součástí vládnoucí mocí a Vy osobně předsedou jedné ze zkorumpovaných stran vládní koalice.

Konec mého dopisu, byl opatřen plným jménem i adresou, nejen elektronickou.

Byl jsem velmi překvapen, když jsem na druhý den obdržel zprávu, že můj dopis byl jako spam hozen do koše. Při tom denně posílám několik e-mailů a nikdo nikdy ode mne neobdržel nějaký virus či jiný počítačový zmetek.

Z toho jsem si vyvodil, že se Pražské arcibiskupství chová daleko hůře, než kdysi funkcionáři KSČ na všech úrovních, včetně té nejvyšší. Nestojí asi vůbec o zpětnou vazbu, nadtož o hlasy veřejnosti neúčastnící se jejích ritů. Připomnělo mi to vtip z dob minulých, který se šířil mezi lidem a říkal, že Brežněvův červený telefon, jímž hovoří s generálními tajemníky sovětských spojenců, nemá sluchátko. Nebylo mu potřebné. Jeho sdělení byla nejvyšší mocí, jeho náhledy jedinou pravdou a všichni ostatní mohli jen souhlasit a nanejvýš ho opěvovat. Asi jako si to o sobě myslí i dnešní římskokatolický klér, alespoň ten u nás.

0
Vytisknout
6078

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2012