Jednání nemohou ukončit válku na Ukrajině

26. 2. 2025

čas čtení 4 minuty
V nadcházejících dnech se objeví řada komentářů, které budou tvrdit, že rusko-ukrajinská válka může po třech letech skončit, a to po mírových rozhovorech v Saúdské Arábii. Takový komentář by byl mylný, píše Andrew Maher.

Bez ohledu na to, k jakým dohodám Spojené státy a Rusko dospějí, válka by pravděpodobně pokračovala; prostě by se to tak vyvinulo.

Víra, že vyjednané ukončení války by stabilizovalo status quo, je stejná mylná představa jako domněnka, že válka začala ruskou invazí v roce 2022 a že se týká pouze Ukrajiny a Ruska. Ignoruje také příležitosti k obnově, které by přerušení konvenčních bojů představovalo pro ruské síly.

Válka Ruska proti Ukrajině nezačala zahájením konvenční války dne 24. února 2022. Spíše následovala krátce po svržení proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče dne 22. února 2014. Rusko dne 18. března 2014 anektovalo Krymský poloostrov a prostřednictvím svých proxies okupovalo části ukrajinské Luhanské a Doněcké oblasti. Tím začala doutnající sedmiletá zástupná válka na východě Ukrajiny, dlouho před vypuknutím konvenční války.

Rusko vedlo zástupnou válku převážně prostřednictvím taktiky šedé zóny: sabotáží, podvratné činnosti a ekonomické války. Během 11 let trvajícího konfliktu se taktika rozšířila také na kybernetické útoky, dezinformace a rozsáhlé bojové operace.

Konvenční válka je tedy rozšířením ruské taktiky: její začátek neznamenal začátek konfliktu na Ukrajině, stejně jako konec konvenčního válčení nemusí nutně znamenat jeho konec.

Konflikt navíc není, ani nikdy nebyl, jen válkou na Ukrajině. Putin už dávno rozšířil svou konfrontaci s NATO a zpochybnil evropské zájmy prostřednictvím intervencí v Sýrii, Libyi, Mali, Súdánu, Mosambiku a Středoafrické republice. Mnohé z toho bylo provedeno tajně prostřednictvím Wagnerovy skupiny.

Ukrajina odpověděla v Súdánu a Sýrii, aby zablokovala ruské zájmy prostřednictvím dynamiky zástupné války. V Sýrii pomohla ukrajinská podpora politické organizace Haját Tahrír aš-Šám odepřít Rusku přístup k nezamrzajícímu přístavu Tartús. V Súdánu se však ukrajinské podpoře vládě zatím nepodařilo přesvědčit vládu, aby odmítla ruskou žádost o zřízení námořní základny.

Během posledních tří let se Rusko zapojilo do více než 150 podvratných aktivit a sabotážních operací v evropských zemích. Další horizontální eskalace proti NATO začala před eskalací na Ukrajině v roce 2022. Rusko má také dlouhodobě prokazatelný vzorec ukončování aktivních konfliktů bez uzavření mírových smluv nebo rámců. Tyto zamrzlé konflikty pak využívá k nátlaku na oponenty.

S ohledem na tuto historii je jednoduše naivní věřit, že nominální ukončení rusko-ukrajinské války přinese mír.

Samotná Putinova ochota vyjednávat by teď měla vést k zamyšlení. Podle některých údajů Rusko za poslední tři roky ztratilo 10 000 tanků a téměř milion příslušníků personálu, kromě obrovského množství dalšího materiálu. Bude nějakou dobu trvat, než se to znovu vybuduje.

Ruské ztráty oslabily domácí podporu Putina. Schopnost Ruska používat konvenční válku jako nástroj nátlaku jinde je omezená, pokud se soustředí na Ukrajinu. Současný ruský vojenský a bezpečnostní rozpočet činí asi 40 % federálního rozpočtu, zatímco se vyrovnává s 10 % inflací. Pod tímto tlakem se objevují náznaky, že ruská ekonomika dosahuje bodu zlomu.

Za těchto podmínek by vyjednané ukončení konvenčních nepřátelských akcí Putina pravděpodobně povzbudilo, nikoliv odradilo.

Po dosažení údajného míru by se dalo očekávat, že se Putin vrátí k praktikované příručce politické války a bude pokračovat v rozvracení ukrajinských institucí, zatímco obnoví svou vojenskou moc a bude si libovat ve slávě toho, kdo se vzepřel Západu. Tato síla by mohla zmařit naděje prodemokratických skupin v Gruzii, Bělorusku a vlastně i v samotném Rusku.

Putin také pravděpodobně zvýší nátlak na pobaltské státy, Ukrajinu, Gruzii a země střední Asie. Moldavsko se v roce 2024 stalo obětí masivní ruské vlivové kampaně a téměř jistě bude čelit další, která bude mít vliv na parlamentní volby v roce 2025.

Severské a pobaltské státy si tato rizika uvědomují a potvrdily pokračující podporu Ukrajině.

Jednou z věcí, kterou by vyjednané brzké zmrazení rusko-ukrajinského konfliktu přineslo, by byl falešný pocit stability a bezpečí. Ve skutečnosti by to znamenalo posun v ruské taktice a šanci pro něj znovu vybudovat vyčerpané síly.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1827

Diskuse

Obsah vydání | 26. 2. 2025