Kdy přijme Česká republika na léčení zraněné palestinské děti? Jsou jich tisíce

28. 6. 2024

Jusuf Al Khatib: Všichni zemřeli. Bylo to strašné. Bylo to strašné. Vlastně jsem pořád brečel. Jak se mám smířit s tím, co se stalo mé rodině?

Moderátorka: Jedno dítě však přežilo, jeho synovec, třináctiletý Amer, unikl nejhoršímu výbuchu, protože byl před domem jen pár metrů od něj, když střela dopadla.

Jusuf Al Khatib:  Byl to zázrak, Amer utrpěl těžká zranění, krvácení do mozku, zlomeninu na lebce. Těžké popáleniny. Do dnešního dne podstoupil již asi 8 operací.

Moderátorka:  Amer přišel o rodiče, prarodiče a všechny své sourozence. Islámovi bylo 19 let, když zemřel. Student informatiky. Alii bylo 18 let. Chtěla se stát zubařkou. Cindus bylo 16, Mohammedovi 11 a malé Joanne byly pouhé čtyři roky. Amera  evakuovala do Egypta charitativní organizace a odvezla ho do nemocnice. Trvalo týdny, než se dozvěděl, co se s jeho rodinou stalo.

Jusuf Al Khatib: Je to pro něj velmi těžké. Abych byl upřímný, byl jsem pro něj jedinou nadějí.

"Jsi šťastný? No, moc ne, co?"

Moderátorka: Jusuf odletěl do Egypta a jal se zařídit, aby se Amerovi  dostalo naléhavého lékařského ošetření.
Jeho levé ucho bylo vážně poškozené a muselo být zrekonstruováno, ale měl štěstí, že přežil. Výbuch těsně minul hlavní tepnu.

Lékař: Je tak statečný. Je to odvážný muž. Byl to sice velmi silný zážitek, ale daří se mu velmi dobře a jsem na něj hrdý.

Moderátorka: Když byl Jusuf v Káhiře, žádal o vízum, aby si mohl Amera vzít k sobě do Velké Británie, ale jeho žádost zpočátku naráží na hluché uši. Prozatím se Júsuf plně soustředí na to, aby Amer prodělal další operaci. Zatímco Jusuf doufá v dobré zprávy ohledně víza z Velké Británie, Amer potřebuje další operaci. Po operaci se musí vypořádat s dalšími bolestmi. Jediné, co může Jusuf dělat, je utěšovat ho.

Ve Velké Británii se o Amerově  případu dozvídá kandidátka labouristů Jess Phillipsová. Opustila vedení své strany kvůli jejímu předchozímu postoji k příměří v Gaze a po dvou měsících nejistoty nabídla Jusufovi a Amerovi  pomoc.

Jess Phillips: Když se Jusuf ozval a řekl, že požádal o vízum, bylo mu řečeno, že to bude trvat týdny. V tu chvíli jsem stiskla jaderné tlačítko. Okamžitě jsem se spojila s ministrem pro přistěhovalectví a řekla jsem: Podívejte, tohle je potřeba vyřešit dnes, můžete tomu klukovi pomoci? A k jeho cti je třeba říct, že se okamžitě ozval a řekl, že to vyřídíme do konce dne, a během jednoho dne jsme mu dali vízum do ruky.
Vlastně jsem tomu ani nevěřila, když mi ministr odepsal, že je to hotové, že to bude vyřízené. Byli jsme s nimi v kontaktu. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Byla jsem z toho na větvi.

Jusuf Al Khatib:  Moc vám děkuji. Bez vaší pomoci se upřímně řečeno nedá nic dělat.

Jess Phillips: Jde o to, že mám na všechny ta správná telefonní čísla.

Jusuf Al Khatib: Ale na konci to byl opravdu velmi úžasný okamžik. Je tu nějaká naděje. Alespoň jeden člen mé rodiny byl zachráněn a nyní žije se mnou v nové zemi a možná mu dávám druhou šanci v tomto životě. Aby se stal tím, čím by chtěl být.

Moderátorka: Co byste chtěla, aby budoucí vláda udělala pro lidi jako Amer, kteří osiřeli v Gaze?¨

Jess Phillips: Co bych chtěla, je minimálně program sloučení rodiny, pokud to pro Amera  šlo a nebylo to nic extra, víte, a i kdyby. Má tady rodinu, se kterou může žít. On nepotřebuje zvláštní byt. Tohle je dítě, které už nemá nikoho na světě. Když to jde, tak to jde.

Moderátorka: A očekávala byste, že vláda  labouristů, pokud bude vláda labouristů velmi brzy, jak naznačují všechny průzkumy, očekávala byste, že takový systém bude zaveden během prvních 100 dnů?

Jess Phillips: Budu to nadále prosazovat bez ohledu na to, kdo bude ve vládě.

Moderátorka: Jusuf mi řekl, že mu Amer připomíná jeho bratra. Neměl dlouho čas truchlit a nerad se příliš dlouho zabývá minulostí. Je daleko od toho, co bylo doma v Gaze, se soustředí na přítomnost a budoucnost.

Jusuf Al Khatib: Věřím, že péče o Amera  je jednou z mých povinností připomínat mu jeho otce, mého bratra. Vím, že nás jeho otec opustil, ale můžeme alespoň  podporovat ho podobným způsobem.

Moderátorka:  Devět měsíců po útocích Hamásu 7. října a na světě daleko od toho, co bylo doma v Gaze, se soustředí na přítomnost a budoucnost.

No, teď se ke mně připojí konzervativní politička  a bývalá poradkyně ministerstva zahraničí baronka Arminka Heličová, sama uprchlice, která tlačí na vládu, aby zavedla vízový systém ve stylu Ukrajiny pro Gazany osiřelé válkou, baronko Heličová, vaše reakce jako první na náš příběh tam.

Arminka Helič: Je to hřejivý příběh,slyšet, jak dobře jsme zapracovali z obou stran, je skvělé vidět, že Jess Phillipsová se toho ujala jako tématu, kterému se chce věnovat, protože je velmi, velmi efektivní, a je úžasné slyšet, že ministr pro imigraci reagoval tak rychle. Nicméně toto je jen jeden případ, a jak jste právě zmínila, je jich mnohem, mnohem, mnohem více.

Existuje 17 000 dětí, které jsou nezletilé bez doprovodu. Jsou tam děti, které jsou zraněné, jsou tam děti, které denně trpí. Víte, včera se objevila zpráva o deseti dětských amputacích, amputacích, které se provádějí každý den, a mluvíme o ztrátě jedné nebo obou nohou, a myslím, že bychom měli najít a prověřit naši lidskost a najít, jak můžeme nejlépe pomoci, zejména proto, že máme odborné znalosti a já pracuji od listopadu s touto skupinou ve Velké Británii je to projekt Pure Hope o snaze přivést zraněné děti, omezený počet zraněných dětí na omezenou dobu, aby se jim mohlo pomoci. Zatím se mi to nepodařilo, ale je to něco, čeho se nehodlám vzdát.

Moderátorka: Proč myslíte, že jste v tom nebyla úspěšná? Proč by to mělo být tak, že to musí být, víte, poslankyně, která náhodně napíše  ministrovi, který umožní, aby sem někdo jako Amer přišel?

Arminka Helič:  No, to byl samozřejmě velmi srozumitelný případ. Já jsem žádaal o to, aby se zavedl nějaký podobný systém, který jsme zavedli pro děti na Ukrajině. . Ale něco podobného s dětmi, které mají zranění po výbuchu, kde můžeme pomoci. A jak říkám, ne v masivním počtu, ale s omezenou akutní péčí, tedy tam, kde můžeme zajistit, aby děti nepřišly o končetiny, kde můžeme zajistit, aby zbytečně neumíraly, o to bychom měli usilovat. A já nevím, budete muset položit tuto otázku ministrovi, pokud dostanete šanci.

Moderátorka: No, my se budeme ptát ministra vnitra Jamese Cleverlyho později v tomto pořadu. Ale chci říct, co to vypovídá o nás jako o zemi a o vaší straně? Víte, která si dříve říkala soucitní konzervativci. Co to vypovídá o těchto dvou,  zdá se, že nejsme schopni najít v srdci, abychom udělali místo pro dalších 17 000 sirotků.

Arminka Helič: Myslím, že víte, že to není problém země. Myslím, že Britové mají velká srdce. Vždycky se snažili pomáhat atd. ale musí to přijít shora. Opravdu potřebujeme, aby vláda našla svou lidskost, pokud chcete, aby tato vláda nebo jakákoli vláda 5. července příštího týdne našla a prověřila svou lidskost a pokusila se pomoci tam, kde můžeme. A znovu chci jenom zopakovat - pro omezený počet dětí na omezenou dobu, abychom ukázali, že jim můžeme pomoci, protože tu možnost máme. Ukázali jsme to i v jiných případech.

Moderátorka:  Je to nelidskost v srdci vlády, nebo je to obava z reakce veřejnosti na vysokou míru imigrace?

Arminka Helič: Nemyslím, že tyto děti jsou imigranti.  Nepřiplouvají na lodích. Nezvýšily by počet lidí, kteří do této země přicházejí. Tyto děti  potřebují okamžitou a naléhavou péči. Máme štěstí, že žijeme v této zemi. Která má tuto možnost, která má tuto schopnost, a my bychom ji měli rozšířit.

Moderátorka: A  skutečnost, že se to udělalo pro Ukrajinu, a ne pro sirotky z Gazy,  Jess Phillips, mi naznačila, že je v tom rasový rozměr, souhlasíte?

Arminka Helič: Řekla bych, že zde existují dvojí standardy a měli bychom se k tomu vrátit a podívat se na to, protože to o nás opravdu nesvědčí dobře. Kolektivně, pokud se k některým dětem chováme se soucitem a k jiným dětem s nedostatkem soucitu.

Moderátorka: Paní baronko,děkuji vám.