PPF, její mocná PR síť a měnící se mezinárodní pořádky

9. 2. 2024 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut


Byznysová a vlivová skupina PPF pokračuje v přetírání své fasády do „západních“ barev

PPF pokračuje v upevňování svých mezinárodních kontaktů na konzervativní straně politického spektra. Kromě zesílených aktivit v oblasti bezpečnostních konferencí, PPF do médií tlačí také svou novou image prezentovanou Renátou Kellnerovou.

Ve vyjádřeních pro zpravodajskou agenturu Bloomberg, publikovaných tento týden, Kellnerová na jedné straně vyzdvihuje flexibilitu PPF s tím, že skupina je schopná přijímat rozhodnutí „během jednoho víkendu“, ale zároveň zdůrazňuje, že není možné určit přesný jízdní řád odchodu z Asie.


 

PPF v minulosti expandovala zejména v Číně, kde ji opakovaně vyjadřoval podporu populistický národovec a dlouholetý spojenec Vladimira Putina, český ex-prezident Miloš Zeman, jehož pozitivní přístup k zesnulému Petru Kellnerovi nejenom, že pomáhal normalizovat aktivity PPF mezi širší českou veřejností, ale také naznačoval, že PPF rozhodně nemá problém s politiky Zemanova ražení.

Zřejmě i proto má PPF v éře otevřeného vraždění civilistů na Ukrajině ruskou armádou, potřebu stavět svou novou image okolo svého bolestivého odchodu z Ruska.

Jádro našeho zájmu v byznysu se poslední tři roky posouvá na západ," Kellnerová zdůrazňuje. Z vyjádření není jasné jestli tím jsou myšleny také aktivity PPF na západním Balkáně a v Maďarsku, ale z posledních obchodů PPF, jako je akvizice německé technologické společnosti Vitronic, či akcií švédské platformy Viaplay, není pochyb o tom, že oblasti jako je digitální mýto a digitální zábavní průmysl patří mezi priority aktivit PPF.

V této souvislosti stojí za povšimnutí, že PPF se také prostřednictvím společnost ITIS Holding nerozpakovala spojení s kontroverzemi okolo digitálního mýta na Slovensku, které je v tamějších médiích spojováno s vládami populisty Roberta Fica a jeho Smeru.

Aktivity PPF v oblasti technologií mimo Česko dlouhodobě stojí na okraji zájmu domácích médií a pro zprávy o zájmech PPF v Chorvatsku a dalších zemí mimo evropské západní jádro, tak je třeba lovit v zahraničním tisku.

Rozhovor s Kellnerovou v Bloombergu stojí za zmínku také pro zjevnou absenci kritických otázek (ve vystupování PPF v médiích se z tohoto pohledu od Zemanovy éry mnoho nezměnilo) a také pro to, jak zapadá do kontextu veřejného vyjadřování dalších vysokých představitelů PPF, kteří se v posledních letech vyšplhali do čela hierarchie skupiny Zemanem oceněného novodobého „českého Bati“.

Renomovaná zpravodajská agentura Bloomberg například vykreslila českou privatizaci jako „post-komunistický prodej státního majetku, který dal společně s PPF vzestoupit několika super-bohatým českým rodinám, jak je realitní magnát Radovan Vítek, jeden z největších realitních investorů v Evropě, či energetický boháč Pavel Tykač“ a zdůraznila, že „společnosti vlastněné miliardáři s pobytem v Česku dnes zaměstnávají desetitisíce dělníků napříč kontinentem a hrály klíčovou úlohu v ekonomikách regionu“.

Rodiny české a slovenské privatizace jsou tak vykresleny jako součást větší podnikatelské rodiny v Evropě, tedy jeden z dlouhodobých PR cílů PPF o prominentní postavení nejenom v postkomunistických zemích, patrný z jejich předchozích mediálních výstupů.

Strukturální problémy post-komunistických zemí střední Evropy, které brzdí konkurenci schopnost jejich ekonomik, jako je spotřebitelská dluhová krize vyznačující se částí české populace v exekuční pasti, absence tržní konkurence v oblasti telekomunikací, či pomalý (ne)přechod na zelenou energetiku (viz. nedávný balíček opatření NERV pro české vlády) se v takovém PR podání elit v Česku, pochopitelně, nevyskytuje.

Nepatrná poznámka v tomto duchu je na první pohled možná překvapivě věnována právě Zemanovi a jeho kritice privatizace, jako příčiny „ostrého“ rozdílu v bohatství v zemi.

Je příznačné pro současnou českou politickou scénu, že taková ‚přijatelná‘ kritika je stále více spojovaná s populisty. Babišovo ANO je dlouhodobým příkladem toho, jak se národoveckým populistům v bývalém Československu podařilo vyluxovat sociálnědemokratický elektorát.

Bylo by naivní domnívat se, že si této situace nejsou PR stratégové PPF vědomi. Sociální sítě nové klíčové tváře komunikace PPF a dlouholetého pracovníka Home Creditu, Jana Růžičky, jsou kromě všudypřítomných postřehů z jeho asijských cest, plny také citátů od politiků jako Margaret Thatcher („government should not run business“) a zdravic z jeho účastí v Davosu a na bezpečnostních konferencích napříč Evropou.

V podstatě se z nich dá vyčíst systematické vytváření pout mezi neoliberálním pojetím světa příznačným pro 90. léta minulého století a intenzivnějším zaměřením na bezpečnostní otázky zejména ve vztahu ke konfliktu v Izraeli a Palestině – mikina s logem IDF je jen tak mimoděk.

Jak jsem již zmínil v úvodu, zdá se, že PPF si je dobře vědoma hegemonického nastavení české politiky, ve kterém je prozápadní kurs spojován s pravicově-konzervativní politikou a dál spojuje svůj narativní přerod s touto kartou. Pro společnost, která po celou dobu své existence profitovala z úzkých vztahů mezi politikou a byznysem, je to svým způsobem přirozená volba.

Samotná Kellnerová, která v době Trumpovy první prezidentské kampaně v roce 2016 v soukromých rozhovorech vysvětlovala, že Trumpova administrativa nastolí klidné vztahy s Ruskem, si tak otevírá dveře pro případné vybočení ostřeji doprava, anebo taktické vyčkávání ve fialovsky laděných vodách zdánlivě umírněné pravice.

2
Vytisknout
1800

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2024