Rozpočet je uzdraven, demokracie umírá

9. 1. 2024 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
30750

Nedělní Otázky V. Moravce, první v novém roce 2024, byly překvapivým, aspoň pro mě, střetem mezi šéfem odborů Středulou na jedné straně a místopředsedou vlády Jurečkou spolu s viceprezidentem Svazu průmyslu Jahnem na straně druhé. Jurečku a Jahna postavil na stejnou stranu sám Středula hned při debatě o zavedení eura, v níž prohlašoval, jak obrovské náklady to přinese.

 

Začněme ale debatou o euru obecněji. Zástupci průmyslu a podnikatelů jsou dnes celkem jasně pro euro. Mnoho firem v euru už hospodaří. Jurečka i Jahn v pořadu tvrdili, že už v eurozóně vlastně z velké části jsme. Proti tomu stojí velmi mocná koalice ODS, Ano a SPD. Proti vlastnímu průmyslu. 

Vezměme si to postupně: ODS je prý pravicová, podnikatelská strana, Ano vlastní oligarcha, SPD se také definuje jasně vpravo, ačkoli za svůj vzor dává Švýcarsko, kde vládnou ve velkých městech levicové strany. Není to celé naprosto absurdní? Jak se to mohlo stát?

V tomto srovnání je odpor odborů k euro, jak ho prezentoval ve zmíněném pořadu Středula, přece jen pochopitelný. Přechod k euru by se neměl stát na úkor většinové populace. A jsme u otázky důvěry: tolikrát jste nás oškubali, že i v zavedení eura vidíte příležitost, jak nás opět oškubat. Mohou lidé důvěřovat tzv. prozápadním vládním stranám a zástupcům průmyslu či podnikatelů obecně, že euro chtějí opravdu v zájmu celé země jako takové? Mně samému jako skalnímu zastánci zavedení eura je z této otázky úzko.

Přesně v tomto duchu se dalším tématem debaty stala otázka vývoje hodnoty reálných mezd. Moderátor upozornil na konkrétních datech na to, jak hluboce, otřesně reálné mzdy poklesly. To ale nijak nevykolejilo ministra Jurečku z jeho spokojeného úsměvu. Během dvou let prý bude tento propad vyrovnán.

Pan Jahn byl opatrnější, ačkoli chtěl ministra podpořit. A opět se nedivím, že odborář Středula vybuchl: žijete vůbec v této zemi!? Ano, žijí, ale patří zjevně mezi ty, kteří to – slovy pana premiéra – prostě zvládli, které ti, kdo to nezvládli, nezajímají. Mimořádně absurdní byl argument pana ministra ohledně minimální mzdy v Polsku. Prý jsou u nás průměrné a mediánové mzdy vyšší než v Polsku, tak se máme dobře. Ale z toho přece plyne, že také minimální mzda by měla být vyšší.

Co si mají lidé myslet? Je to tak trochu jako s tou oslavou na ministerstvu pana Jurečky v ten den, kdy došlo v hromadnému vraždění na filozofické fakultě v Praze. To bylo vlastně úvodní téma nedělního pořadu a dnes jde asi o nejdůležitější mediální téma naší vlasti. Reálně je totiž všechno jinak než ve slovech a gestech. Prosperujeme, ale máme propad HDP o 0,8 procent. Vláda je skvělá, nepotřebuje žádnou rekonstrukci, plní své sliby, ale téměř už nikdo jí nevěří. Truchlíme nad oběťmi, ale ve skutečnosti do rána jedeme předvánoční juchandu, byť přece jen v pouhých 30-40 lidech. A hlavně aby nikoho nenapadlo ptát se na to, jak je to ve skutečnosti. Chcete snad Babiše?

Ale skončeme pozitivně. Vláda podle pane vicepremiéra prý uzdravila rozpočet. Tak jo, konečně si můžeme vydechnout a nosit borce, kteří to dokázali, na ramenou. Lékaři a učitelé, kuchařky ve školách a školníci, všichni lidé by měli propuknout v jásot a být hrdi na to, že mohli přinést vlastní oběť na povinný oltář škrtů. Budou moci jednou vyprávět svým vnukům o tom, jak kdysi demokracie skončila ve jménu sanování rozpočtu. Pro ty vnuky to přece všechno dělali. Pro ně se starali o to, aby se sanování snad vážně nedotklo oligarchů a aby ti měli co největší politickou moc, navátou jim opatřeními ve jménu sanování.



3
Vytisknout
3988

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2024