Smetanův rok

10. 1. 2024 / Soňa Svobodová

Ano, byla to shoda okolností. Bedřich Smetana mě jako skladatel zajímal už delší dobu a měla jsem chuť pustit se ve své druhé knize do nových témat a motivů. U předchozí knihy jsem se zaměřovala pouze na klavírní sonáty a symfonie, a Bedřichova operní tvorba mi proto přinesla mnoho nové inspirace. Navíc jsem vnímala, že možná není o jednom z našich nejslavnějších skladatelů mnoho knih, které by rozebíraly zásadní informace o jeho díle stručnou a srozumitelnou formou.

Ano, to máte pravdu. Smetanovo dílo je velmi rozsáhlé, tudíž jste se zaměřila na nejzásadnější okamžiky z jeho života a tvorby. Co pro vás bylo při studiu a výběru podkladů k dané knize zcela nejtěžší?

Nejtěžší byla obecně celá fáze studia a rešerší, která trvala zhruba rok a půl. Bylo pro mě důležité, abych si ověřovala informace z více zdrojů. Opera pro mě byla do té doby obecně méně probádaným hudebním oborem, ale chtěla jsem hlavně co nejlépe porozumět konkrétně Smetanovu uměleckému přínosu. Nejvíce času mi potom zabrala následná redukce textu, aby nebyl i pro hudebně nezasvěcené čtenáře příliš únavný, ale přesto zůstal pochopitelný.

Čtivě psaný text doprovázíte i velmi procítěnými ilustracemi, a tak mi to nedá, abych se vás nezeptala, jak hodně náročné pro vás bylo jejich vytvoření?

Malba ilustrací je po celém procesu příprav a psaní už jen čirá radost. V této části tvorby si jsem jistější a následuji představu, kterou jsem si utvořila už při počáteční práci na struktuře knihy. Často ale ještě vše znovu upravuji, stále zvažuji, které informace předám textem a které obrazem. Proto průběžně škrtám, maluju, vyhazuju, domalovávám, dopisuju. A protože jsou to především ilustrace, které mají nosnou funkci ve sdělení informací, snažila jsem se vždy dohledávat reference k podobám tehdejších divadel, vzhledu operních umělců, jejich kostýmům a celkově výpravám pro představení, aby byla i obrazová část knihy co nejdůvěryhodnější.

O Bedřichu Smetanovi se často hovoří jako o největším českém velikánovi a zakladateli romantiky, tudíž je velmi pozoruhodné, když přihlédneme k tomu, že ještě v první třídě nehovořil vůbec česky a během života trpěl poruchami motoriky, depresemi a hluchotou, co dokázal. Jste téhož názoru?

Pro mě je od začátku obdivuhodné, jaké dílo Smetana vytvořil v tak náročných podmínkách, ve kterých se ocital. Získával si čím dál více můj obdiv nejen svou tvorbou, ale také tím, jaký byl. Stál si za svými tvůrčími zásadami, odbornými názory a snažil se celý život, až do posledních sil, pozvednout tehdejší kulturní úroveň svou uměleckou a organizační prací. Čím hůř se cítil, tím optimističtější libreta a komičtější příběhy si žádal, aby sebe i posluchače přenesl od konfliktů a starostí do krásnějšího světa. I přes nepředstavitelné bolesti nepřestal být oddaný své tvorbě, nadále důsledně své opery propracovával aby dosáhl nových a pravdivých výrazů, a přesto z nich vyzařuje lehkost a radost z hudby samotné. Proto i mně bylo potěšením a ctí vyprávět jeho příběh a příběh jeho oper.

Kromě nich, ale také velmi zasvěceně seznamujete čtenáře i s termíny z hudební teorie. Kolik času jste musela strávit v opeře, abyste do nich pronikla?

Kniha rozebírá především Smetanovo operní dílo, na které jsem se snažila napojit vše ostatní, proto jsem jí věnovala tolik času, až jsem pak už měla pocit, že všechny postavy důvěrně znám, a s Bedřichem jsem se skamarádila. Ale nestudovala jsem jenom Smetanovy opery, potřebovala jsem je především porovnat s díly tehdejších českých i zahraničních skladatelů, abych lépe vyzdvihla jejich originalitu. Zjišťovala jsem, jaké opery u nás byly tehdy na programu, čím se vyznačovaly, jak probíhaly zkoušky, premiéry, jaká byla umělecká vzdělanost tehdejších posluchačů.

Zajímalo mě také, jak se od sebe jednotlivá představení lišila s ohledem na praktické podmínky divadel, které měly zásadní vliv na kvalitu provedení, a tím i na pochopení a přijetí veřejnosti. Proto bylo jednou věcí vysvětlit operu jako žánr samotný, ale druhou také osvětlit její hodnoty a kvality na naší tehdejší kulturní scéně.

Tato kniha je teprve vaším druhým svazkem z volné ediční řady o životech a dílech slavných hudebních skladatelů. Tou první byl váš debut Ludwig van Beethoven, za nějž jste získala prestižní mezinárodní ocenění BIB 2021 za nakladatelský počin. Co vás přimělo začít tvořit právě tuto ediční řadu?

Od dětství se věnuji hudbě, hrála jsem na klavír a violoncello ve studentském symfonickém orchestru. Podle mě je hudba nejpronikavějším uměleckým oborem, a baví mě ji ve svých knihách textem i obrazem rozebírat, a sama ji tak čím dál víc rozumět. Hlubší teoretické studium jsem sama v dětství postrádala, a proto se ve svých knihách snažím odpovědět mladým čtenářům na otázky, čím konkrétně byla jednotlivá díla ojedinělá, nová a v kontextu doby závažná.

A už víte, kteří další slavní skladatelé budou následovat?

Téma nové knihy ještě není úplně rozhodnuté, ale rešerše už běží a zatím mi práce dělá velkou radost.

Když jsme u té radosti, tak vám ji dělají i vaše obrazy z cest. Je to tak?

Ano a velkou. Potřebuju svou práci střídat a po celé zimě, co sedím za stolem nad knižkami se těším, až odjedu malovat ven, na větší formáty. V loňském roce jsem malovala architekturu na Maltě, Ioděnice ve francouzském La Ciotat a jeřáby na severu Polska. Beru tuhle svou práci trochu jako dokumentaristiku, maIuju často v zastrčených ulicích, které nejsou přeplněné turisty, a poznám tak spoustu místních lidí. Hledám, co nejautentičtější motivy a atmosféru, kterou se snažím přenášet do svých obrazů. Baví mě i to nepohodlí, když maluju celý den na chodníku nebo na schodech, ruší mě děti a kočky, a mění se mi světlo. Nutí mě to pracovat rychleji a zachytit jeden moment, než uteče. V každém obrazu si tak uchovám jedinečnou vzpomínku.

A kam se chystáte v dohledné době, za jejich malováním?

Teď především upřednostňuji práci na nové knize, ale během tohoto měsíce si na chvíli odletím do Španělska, kam se chystám už dlouho, a v létě bych se ráda konečně podívala i mimo Evropu.

Děkuji za rozhovor.