"Hamás je ideologie"

30. 10. 2023

taz: Pane Moghadame, Izrael mluví o vyhlazení Hamásu. Co to konkrétně znamená?

Assaf Moghadam: Izrael nezažil takový útok jako 7. října už 50 let. A začal téměř ve stejný den jako Jomkipurská válka v roce 1973. Izrael je ve stavu šoku, to že jej považovali za bezpečné útočiště pro Židy má trhlinu. Pro mnoho Izraelců je proto jasné, že Hamás musí být vyhlazen. Ale Hamás je víc než jen organizace, je to ideologie. Můžete zničit jejich infrastrukturu, zabít jejich bojovníky, ale jak zničit myšlenku?

Co ještě ztěžuje boj proti Hamásu?

Izrael nebojuje proti jinému státu, ale proti povstalecké militantní organizaci. Bojovníci nenosí uniformy. Jsou téměř k nerozeznání od civilistů, které záměrně používají jako lidské štíty. Brání lidem v útěku do bezpečí jižní Gazy a minují domy. Jakákoli vojenská operace v Gaze nevyhnutelně povede k civilním obětem. Pro Hamás je každý mrtvý Palestinec dobrou reklamou proti Izraeli.

Jaké jsou další obtíže?

Síť tunelů Hamásu. Jsou to stovky kilometrů. Jedna z propuštěných rukojmích vypověděla, že musela celé hodiny procházet sítí tunelů. Ty se používají nejen k útokům na izraelské půdě, ale také jako bunkry. Můžete tam zůstat týdny, možná i měsíce. Zde jsou také drženi rukojmí. Naposledy, když se Izrael pokusil tunely zničit, bylo zabito asi 70 izraelských vojáků.

Jakou další taktiku hodlá Izrael použít?

Izrael sundal rukavičky. Izraelské blokády způsobují, že benzín v Gaze je vzácnější, zatímco Hamás zjevně krade benzín civilistům. Hamás také vede psychologickou válku a využívá sílu obrazů. Izrael chce být nyní v této oblasti aktivnější, což je důvod, proč byli například novináři vyzváni, aby se podívali na videa Hamásu ukazující jejich zvěrstva. Problém je však v tom, že podpora Palestinců je po celém světě drtivá. Nejsem si jistý, jak dobře s tím můžeme dělat.

Mnoho lidí v Gaze podporuje Hamás. Kde je hranice mezi ozbrojenci a civilisty?

Pro Izrael jsou nyní všichni, kdo jsou součástí organizace Hamás, legitimním cílem, vojensky i politicky. Izrael nebude schopen zlikvidovat politické vedení Hamásu v Kataru nebo Turecku. Ale ti, kteří jsou v Gaze, jsou lovnou zvěří. Mimochodem, útoky na Izrael pokračují i po útoku.

Mnoho lidí po celém světě bylo brutalitou Hamásu překvapeno.

Izrael v roce 2005 uzavřel všechny osady v Gaze a opustil tento pás země. V roce 2007 Hamás brutálně převzal kontrolu nad Gazou od Palestinské samosprávy. V té době zabil mnoho členů Fatahu. Každý, kdo skupinu delší dobu sledoval, věděl, čeho jsou schopni.

Existují nějaké nové důkazy o tom, jak se Hamásu podařilo naplánovat útoky ze 7. října?

Samotný Hamás byl úspěchem své operace překvapen. Měl mapy oblasti a kibuců, na které zaútočil. Znal dokonce jména obyvatel, věděl, ve kterých místnostech jsou uloženy zbraně a kde jsou umístěny bezpečnostní složky. V některých kibucech se obyvatelé chtěli bránit a utíkali do skladů zbraní – jenže tam už na ně čekali členové Hamásu. Otevřená otázka zní: Odkud tyto informace získali? Byli v Izraeli zrádci? Asi ano.

Někteří nyní poukazují na přibližně 1,2 milionu Palestinců s izraelskými pasy, kteří žijí v zemi.

Vždy existovala nedůvěra vůči arabsko-izraelské komunitě. Protesty této komunity jsou však vzácné a neexistují absolutně žádné důkazy, že by se podílela na útocích Hamásu. Jak ale komunita reaguje, když počet obětí izraelského tažení proti Gaze stále roste? Když Izrael bude okupovat pásmo Gazy? Napětí se bude zvyšovat. Jak moc, to závisí na tom, kolik civilních obětí je v Gaze a jak dlouho konflikt potrvá. Důležité je, že arabští Izraelci jsou součástí státu, jsou stejně tak šokováni akcemi Hamásu. Palestince, ba ani arabské Izraelce, nelze ztotožňovat s Hamásem.

Kromě selhání zpravodajských služeb, jakých chyb se Izrael dopustil, že umožnil útok Hamásu?

Za prvé, příliš jsme se spoléhali na sledovací technologie na hranici Gazy. Za druhé, asi polovina praporů izraelské armády byla umístěna na Západním břehu Jordánu, aby chránila různé tamní osady. Na hranici s Gazou bylo prostě příliš málo vojenských jednotek. V Izraeli panovalo přesvědčení, že Hamás nemá zájem na eskalaci – to bylo mylné. Předpokládám, že některé posty v politice i v armádě budou muset být brzy uvolněny.

Bylo by vůbec možné změnit politiku osídlování? Jednoduše proto, že současná situace není z bezpečnostního hlediska udržitelná?

To zůstává politickou otázkou. Benjamin Netanjahu a jeho vláda – zejména krajní pravice – jsou nepopulárnější než kdy jindy. Centristické strany z této krize vyjdou vítězně.

Na Západním břehu Jordánu je stále mnoho vojáků a na severní hranici se také hromadí výzbroj. Jak to ovlivní plánovanou pozemní ofenzívu?

Dochází k masivní mobilizaci. Jen na mé univerzitě byla odvedena asi polovina studentů. Izrael nemá zájem na válce na dvou frontách. Nyní záleží na tom, zda Hizballáh – který je napojen na Hamás v "ose odporu" – zahájí válku z Libanonu, pokud se ukáže, že Hamásu skutečně hrozí vyhlazení. Některé izraelské hlasy dokonce volají po tom, aby zaútočili jako první, aby se zbavili možnosti překvapivého útoku. Hizballáh je mnohem lépe vyzbrojen než Hamás, má 150 000 raket naložených těžkými výbušninami. Pokud Hamás dokázal zabít více než 1 400 lidí a unést více než 400 Izraelců, čeho je schopen Hizballáh?

Za celou "osu odporu" rozhoduje Írán. Nemyslím si, že chce promrhat Hizballáh jako svůj nejúspěšnější projekt. Čeká na správný okamžik.

Takže další průběh války závisí také na Íránu?

Tamní režim ví, že postrádá legitimitu. Vláda, která neinvestuje do svých vlastních lidí, ale miliony dolarů ročně utrácí za financování militantních organizací po celém světě, není lidovou vládou. Írán potřebuje Izrael jako strašáka – kdyby tato země neexistovala, museli by si ji vymyslet.

Celý článek v němčině: ZDE