ANO, bez argumentů bude líp...

13. 6. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Ve své pohotové servilitě vůči Andreji Babišovi upozorňuje ministr životního prostředí Richard Brabec na skutečnosti, které ale jenom více potvrzují dlouhotrvající střet zájmů Andreje Babiše. Jak jinak si lze vysvětlit argumenty, kterými Richard Brabec před poslanci a českou veřejností stále vykresluje sebe sama jako nezávislého odborníka, během jehož úřadování klesl čistý příjem Agrofertu (z dotací administrovaných resortem MŽP) na několik směšných desítek milionů Kč?

Projev Richarda Brabce sice navždy zůstane zastíněn Babišovým výrokem o „útoku a snaze destabilizovat ČR“ ze strany EU, kterým Babiš možná jenom otevřeně vyjádřil své dlouhodobé sympatie a zdroj inspirací v osobě Viktora Orbána (ale možná si taky začal připravovat půdu i pro svou vlastní roli „defendora české země“, jak naznačují bludy Vlastimila Vondrušky: ZDE).

I přesto ale stojí za to, se nad některými výroky Richarda Brabce pozastavit. Dobře totiž ilustrují Brabcovu éru na MŽP a to, jak lze úřad „efektivně řídit“ ať už je v jeho čele místopředseda hnutí ANO, anebo jiný nezávislý odborník. Celý projev je veřejně dostupný na webových stránkách MŽP (ZDE) a začíná Brabcovým „rozmetáním na atomy nesmyslné konstrukce [...], že by jako bývalý zaměstnanec chemického průmyslu [čti Lovochemie z koncernu Agrofert] měl chemickému průmyslu nadržovat“.

Brabec si jako stěžejní protiargument bere na pomoc řeč „čísel“, ze které poměrně jasně vyplývá, že dotace z Operačního programu životní prostředí (OPŽP) 2007-2013 schválené žadatelům z holdingu Agrofert před nástupem Brabce na MŽP činily téměř 800 mil. korun. Po dobu jeho úřadování pak byla z OPŽP 2014-2020 schválena žadatelům z holdingu Agrofert dotační podpora v hodnotě pouze 86 mil. korun.

Brabec přitom taktně mlčí o upozornění, které se žadatelé o podporu z OPŽP 2007-2013 (tedy například i Lovochemie) mohli dočíst v propagační brožuře dotačního programu: „proplacením prostředků administrace projektu nekončí!“ Přeloženo na příkladu zmíněného programu OPŽP 2007-2013, tak roky 2007-2013 designují období, během kterého mohou žadatelé registrovat své projekty v daném dotačním schématu.

Samotná administrace projektu ale logicky pokračuje i po skončení tohoto období (v úřednické  hantýrce podle pravidel n+2 a n+3) ohraničené horizontem 2-3 let od skončení daného programovacího období (tedy roku 2013). Věcná informace ze strany MŽP by tedy měla uvádět kolik projektů z holdingu Agrofert (a v jaké celkové dotační částce z prostředků OPŽP 2007-2013) bylo administrováno v letech 2014-2016. Tedy v letech, kdy byl ministrem životního prostředí Richard Brabec, a kdy pokračovala administrace projektů schválených pro společnosti z holdingu Agrofert „za těch ministrů Bursíka, Drobila, Chalupy“.

Je možné Brabcův argument zkusit interpretovat i tak, že Brabec o této skutečnosti nevěděl (což je samozřejmě vysoce urážlivá úvaha o ministrovi, který si dokáže velmi rychle seřadit kolik a v jaké celkové výši podpory se administruje projektů společností z holdingu Agrofert). Nicméně tak ale čistě hypoteticky učiňme.

O administraci set-milionových projektů by musely vědět minimálně projektoví manažeři Státního fondu životního prostředí a jejich nadřízení, tehdejší vedoucí oddělení a odborů, jejichž práce si Brabec váží, a kteří skutečně fakticky asi odvádějí největší objem rutiny dotačního úřadu (vyhodnocování, kontrolování, prohlídky na místě, komunikace s žadateli, atd.).

Je ale možné, že by o administraci projektů společností z holdingu Agrofert nevěděli úředníci, kteří přicházejí do styku s ministrem (jeho náměstci, nebo ředitel SFŽP)? V letech 2014, 2015 a 2016 se přece veřejně řešil možný střet zájmů Andreje Babiše a Babišem tolikrát omílaný „Lex Babiš“ (třeba na BL si v té době v článku „Vy jste mě stvořili“ Bob Kartous všímá Babišovi občasné pravdomluvnosti ZDE). Přesto vedení MŽP a SFŽP zjevně nechalo administraci projektů Agrofertu pokračovat.

Celé to zanechává především velmi smutný obrázek o stavu státní správy. Nepochybně vyžadovalo velkou míru osobní odvahy mluvit věcně i za Brabcových předchůdců. Málokdy se ale stalo, aby argumentační nesmysly vyloženě dominovaly mediální prezentaci resortů, jako v případě Brabcovi argumentace o tom, jak je nespravedlivě vykreslován auditory EU jako v možném střetu zájmů i on.

Ti nejoptimističtější mohou věřit, že tyto argumenty daly Brabcovi do ruky jeho spolupracovníci jako určitý projev úřednického disentu vůči ministrovi, na kterého mají podobný názor jako demonstrující na Václavském náměstí a dalších náměstí po celé České republice (alespoň bude vypadat jak idiot).

Pokud to ale tak není, tak už zbývá jenom smutná varianta, že porady vedení na klíčových úřadech dnes spočívají ve výrobě jakýchkoliv argumentů – „petard“, „šokujících pravd“ – a dalších podkladů pro spřízněná média bránících spravedlivý obraz ANO jako hnutí očisťujícího ČR od všelijakých neduhů a těžkostí. Ty se totiž dnes hodí nejenom médiím z holdingu Agrofert, ale i těm, která ovládají další čeští oligarchové (ZDE). Podobně jako se jim (a tak i Zemanovi) zatím hodí i Andrej Babiš (ZDE).

0
Vytisknout
10063

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2019