Babišova demokraticky zvolená vláda?

12. 6. 2019 / Petr Homoláč

čas čtení 6 minut

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Používá se to jako argument proti demonstracím, takže je dobré připomenout, jak k Babišově vládě došlo. Vznik opravdu demokratické vlády je složitější proces, než je jen výsledek voleb.


Babišovo hnutí vyhrálo volby s necelými 30% voličů, při cca. 60% volební účasti to představuje 18% oprávněných voličů. To neznamená automatické vládnutí. Demokraticky zvolený Adolf Hitler v roce 1933 získal téměř 44%, také nikoli většinu, demokratickou ústavu Výmarské republiky rozšlapal a zavedl brutální diktaturu. Ústavu nezrušil, byl to už bezvýznamný cár papíru.


 


Podle české ústavy musí budoucí premiér umět sestavit vládu a získat důvěru parlamentu, čímž prokáže důležitou schopnost - respektovat zájmy nikoli jen svých voličů, ale zájmy většiny společnosti a pozitivně spojovat lidi. To je zásadní požadavek dobré demokratické ústavy a vítěz voleb může na tomto úkolu vyhořet. Stalo se to v 2010 Jiřímu Paroubkovi přezdívanému Buldozer, přestože také vyhrál volby. Ke cti mu slouží, že odstoupil.


Proti Babišovi byl od začátku silný odpor a vidíme čím dál zřetelněji, že výhrady byly naprosto odůvodněné. Babiš dlouho nezvládal získat důvěru pro svou vládu, na rozdíl od Paroubka to odmítal uznat. Pak do procesu vstoupil brutálním výkladem ústavy prezident Zeman.


Miloš Zeman ve snaze prosadit Babišovu vládu přes odpor parlamentu předem veřejně vyhlásil, že pokus o sestavení vlády dá znovu jen Babišovi, což je hrubé porušení ústavních procedur a absurdní popření smyslu Ústavy.


Zeman dokonce prohlašoval, že Babišova vláda může vládnout celé 4 roky i bez důvěry parlamentu. Natahoval a vydíral tím účastníky procesu ustavení vlády tak dlouho, až dosáhl schválení Babišovy vlády pomocí nejslabších článků parlamentu a stran s největším demokratickým deficitem. Český ústavní systém znásilnil a zadělal na problémy české demokracie.


Bez Zemanova brutálního pošlapání ústavy by byla jistě vznikla jiná vláda - bez Babiše na postu premiéra. Česko by bylo ušetřeno spousty problémů s jeho střetem zájmů, mnoha finančních výdajů na Agrofert i mezinárodní ostudy. Babiš neumí kultivovaně komunikovat o politice, uhýbá od témat, napadá oponenty osobními útoky. Jeho strach z debaty s demonstranty je překážkou zklidnění napětí ve společnosti. Na post premiéra demokratické země Babiš není vhodný, bez znásilnění ústavy Milošem Zemanem by se jím nestal.


Ústavní pravidla a zvyklosti samozřejmě nejsou idiotské, jak tvrdí Miloš Zeman, jejich zásadní účel je docílit takové vlády, která bude co nejpřijatelnější pro co největší počet lidí. Zeman svým neomaleným prosazením Babiše zařídil oligarchickou estébácko-komunistickou vládu, která je pro převážnou část lidí nepřijatelná, na kterou Česko doplácí nejen finančně, také ztrátou mezinárodní prestiže a opětovným vzdalováním české společnosti od moderního a svobodného světa.


Prezident Zeman ani Babiš a jejich fanoušci nechápou smysl ústavních procesů a chtějí řídit stát jako firmu, nechápou dobré důvody pro dělbu moci ve státě, nechápou význam svobodných nezávislých médií. Pokud by tyhle protiústavní antidemokratické praktiky česká společnost akceptovala, byl by její výhled do budoucna velmi špatný, jak je dobře známo z tragédií mnoha autoritářských režimů. V Maďarsku k převzetí státu autoritářským vůdcem už došlo, Orbán s Babišem si dobře rozumí.


Další výhradou a stejně pádnou k té pochybné demokratičnosti Babišovy vlády je samozřejmě obludný demokratický deficit vládnoucího hnutí svědků Babišových. Jejich guru má vždy pravdu, přestože se několikrát jasně prokázalo, že nehorázně lže veřejnosti. Projevy nesouhlasu se v tom hnutí nevyskytují, odpadlíci ze sekty tiše odcházejí. Jen sledovat to tragikomické divadlo je masochismus.


Argument, který dnes používají odpůrci protivládních demonstrací, o demokraticky vzniklé Babišově vládě, je stejně mylný jako ten o údajně neexistujícím Babišově střetu zájmů. Svědčí o úpadku povědomí o skutečné demokracii, právním státě i spravedlnosti u značné části českého obyvatelstva včetně mnohých veřejných činitelů i politiků. Možná je to právní bezvědomí. Ale za své představitele si dnes můžeme jen sami, vše podstatné je známo už dlouho.


Naši předkové kdysi svrhli monarchii v touze po svobodě a samostatnosti. Paradoxně na rozdíl od svévolného zacházení Miloše Zemana a Babiše s ústavou a českými zákony, platila v tzv. Předlitavsku, kam spadaly i České země, poměrně moderní demokratická ústava, kterou císař i důsledný rakouský erár naprosto ctili a dodržovali. Uherská část soustátí ústavu neměla, demokratická tradice tam nemá kořeny.


Staly se české země před 100 lety samostatné, aby nám vládli sebestřední psychopati poloasijským způsobem daleko horším a nedemokratičtějším než za starého Rakouska? A k tomu nás navíc krmí přihlouplými bláboly o tom, jak oni dnes údajně zachraňují Česko nebo dokonce celou Evropu. S jejich staletí starou národoveckou veteší. Pravděpodobně nevědí ani na jakých základních principech ta daleko svobodnější a bohatší západní Evropa stojí.


Zemanův a Babišův zločin vůči české společnosti pokračuje, tvrdohlavě a bezohledně prosazují a nadále vydávají svůj autoritářský tandem za prý nejlepší pro Česko. Je možné, že oslněni svou vlastní samolibostí a ve svém zbytnělém mesiášském komplexu si ani neuvědomují, jaké škody ve společnosti páchají.




0
Vytisknout
11778

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2019