Deprese

27. 4. 2017 / Roman Kanda

čas čtení 1 minuta

Vysoce oceňuji trilogii rozhovorů o depresi, která je dostupná na webu Českého rozhlasu, píše Roman Kanda na FB. Smekám před Kamilem Filou, Toy Box a Janem Škrobem - před jejich ochotou i schopností se otevřít a mluvit o tématu, které je bolestné, intimní a které naráží na spoustu nepochopení a předsudků. Sám tímto onemocněním dlouhodobě trpím, léčím se medikací a podstupuji také psychoterapie. Fázi, kdy jsem se za to styděl, jsem zaplaťpánbu překonal - i když stud a pocit viny se samozřejmě občas dostavují, ale už mě neochromují. Bohužel však dosud narážím na shora zmíněné nepochopení: lidé, kteří s depresemi nemají přímou nebo aspoň blízkou zkušenost, si prostě něco takového nedovedou představit a strašně se diví, když se tzv. necítíte dobře (což je jen salónní eufemismus pro hodně hluboké a temné sračky, do kterých se propadáte). Přiznám se, že tento údiv ve mně vyvolává netrpělivost a pocit osamění... Proč o tom mluvím? Měl jsem totiž za to, že ve svých nejniternějších vrstvách jsme zkrátka odsouzeni k samotě; že svou nejosobnější hloubku nedokážeme sdílet, a když, tak jen částečně, všelijak filtrovaně, náznakově, hodně neúplně (pokud nejsme géniové jako Proust nebo Joyce). Dnes si naopak myslím, že má cenu o depresích mluvit, pokoušet se své pocity přiblížit, vyjádřit svou zkušenost jakýmikoli prostředky. Jestli je někdo na druhé straně zachytí, bude to jen dobře. takže: díky, Jonáši! Ty rozhovory mi dodaly odvahu k napsání tohoto statusu; a třeba o tom jednou napíšu něco víc.

0
Vytisknout
14675

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2017