Mezitím v Absurdistánu 23: Polsko navrhuje ultrapravicového papeže, problémy v armádě, ve školství a v kultuře

26. 4. 2017 / Tomasz Oryński

Velikonoce jsou obyčejně v polské politice klidné. Členové vlády a poslanci obyčejně tráví čas u svých rodin a vzpomínají na ukřižování Krista. Anebo vlastně Briana, pokud můžeme věřit titulní straně jedněch místních novin, které použily na obálce pro své velikonoční vydání fotografii ze známého filmu skupiny Monthy Python Life of Brian.

Je to také čas pro reflexi a přemýšlení o budoucnosti. Někteří myslitelé vyjadřují znepokojení o budoucnosti katolické církve. Litují, že v čele církve v současnosti stojí papež František, který se možná může líbit nějakým levičákům, a je možná docela slušný člověk, ale to nestačí na to, aby byl předákem "tak vážného náboženství, jako je křesťanství". Naštěstí pro všechny už František oznámil, že brzo odejde z úřadu, takže je stále ještě šance navrátit církev zpět na správný kurs. Polská církev a její hierarchie musí už nyní začít podnikat akce, aby se zajistilo, aby byl příští papež vhodný pro papežský úřad. Navrhuje kandidaturu Otce Tadeusze Rydzyka, pochybné postavy v polské politice, který v důsledku moci svého pravicového ultrakatolického mediálního impéria vykonává svou "moc zpoza trůnu" a odolává všem obviněním z finančních podvodů.

Autoři tohoto článku argumentují, že právě jedině Rydzyk je tím správným mužem pro papežský úřad, protože "hrozby, které přicházejí od agresivního islámu nelze zastavit pouze modlitbami, je zapotřebí rozhodných akcí a rozhodné osobnosti, která by dokázala katolíky v Evropě a po celém světě sjednotit svou odvahou a svým charismatem. V dnešní době, kdy krvavý půlměsíc nahlíží do oken milionů bezbranných lidských bytostí a levicové a pseudodemokratické organizace se pokoušejí znásilnit křesťanskou Evropu, je zapotřebí muže, který by se proti tomu všemu dokázal postavit pevně a v souladu s učením církve."

Na fóru pod tímto článkem najdete pár komentářů, které tento postoj podporují, ale většina čtenářů, jak se zdá, nedokáže pochopit, zda je tento článek myšlen vážně, anebo zda je to parodie. A to zase znovu potvrzuje známý Poeův zákon: "bez jasné známky autorova úmyslu je nemožné vytvořit parodii extremistických názorů tak zjevně přehnaných, aniž by je někteří čtenáři či diváci nepovažovali za autentické vyjádření parodovaných názorů".

Muž, který prakticky prověřuje Poeův zákon každým dnem, je Antoni Macierewicz, ministr obrany. Široce ho obviňují, že likviduje polskou armádu, a stále více a více hlasů se dotazuje, zda není Macierewicz ruský agent. Ale to jsou všechno jen pomluvy. Bojové schopnosti vojáků jsou pro něho tak důležité, že chce zajistit, že budou všemožně podporovány. Stejně jako  Zaklínač 3: Divoký hon, hlavní postava ve světoznámé polské počítačové hře odvozuje svou moc z magických kamenů roztroušených po vesmíru v této hře, zdroj bojových schopností polských vojáků je umístěn ve varšavské posádce. Podle ministra Macierewicze "to bylo znovu potvrzeno tamějším umístěním bysty prezidenta Lecha Kaczyńského, (...) který padl při obraně republiky". Tak se zdá, že magický kámen polského vojska bude mít tvar dvojčete Jarosława Kaczyńského. Jediným rozdílem je to, že zatímco Witcher Geralt si může zaskočit k magickému kameni, kdykoliv potřebuje, a po většinu hry se o něj vůbec nemusí starat, prezidentovu bystu je třeba trvale hlídat, a to se má stát novou čestnou službou polské armády.

Ministr Macierewicz si dává záležet na tom, aby vojáci trávili hodně času tím, že stojí a nedělají nic. Jedna z nejdůležitějších akcí vojenského života, při níž se účastnili američtí vojáci a vojenské delegace z několika členských zemí NATO, čelila dlouhému zdržení, protože ministr Macierewicz neměl čas přijít a k vojákům promluvit. Ostře hájil Bartłomieje Misiewicze, o němž jsme se už v tomto seriálu několikrát zmínili (například ZDE,) protože se vedení jeho strany konečně rozhodlo udělat něco ohledně Macierewiczových adolescentních asistentů ve snaze získat určitou podporu občanů po těžkých ztrátách, způsobených fiaskem jejich boje proti Donaldu Tuskovi, znovuzvolenému předsedovi Evropské unie. Výbor strany Právo a spravedlnost rozhodl, že Bartłomiej Misiewicz nemá naprosto žádnou kvalifikaci k tomu, aby zastával jakékoliv veřejné funkce (díky, vždyť to bylo zjevné už dávno!) a vyloučil ho ze strany. I když má samozřejmě takový výbor plné právo někoho ze strany vyloučit, vyvstává velká otázka, zda je stranický výbor tím správným úřadem, který by měl rozhodovat o tom, kdo má zastávat veřejný úřad a kdo ne. A co lidé, kteří jsou odpovědni za to, že takové nekompetentní hlupáky do oficiálních funkcí vůbec jmenovali?

No, jak jste pravděpodobně uhodli, nic. Poté, co prohrál svou bitvu na vedení strany, ministr Macierewicz se konečně rozhodl pronést ten projev před těmi ubohými vojáky, kteří čekali na oslavy ve formaci po dobu několika hodin, v silném dešti, větru a krupobití.

Bartłomiej Misiewicz není jediným mužem, který má vazby na Antoniho Macierewicze a který náhle zmizel. Wacław Berczyński, předseda mimořádné komise, která má vysvětlit leteckou havárii ve Smolensku, známý tím, že vymyslel všechny ty absurdní konspirační teorie (viz předchozí kapitoly tohoto seriálu) se prořekl, že to byl on, kdo zlikvidoval dohodu s Francií ohledně vojenských vrtulníků (viz https://blisty.cz/art/84007.html). Vzhledem k tomu, že prý má podnikatelské vazby na firmu Boeing, která je konkurentem Airbusu a která se nyní zdá být pro ministra Macierewicze první volbou, ve vzduchu je skandál. Berczyński pro jistotu odešel ze všech zaměstnání, která měl, a utekl do USA. Tak vidíte, strano Právo a spravedlnost, vy jste chtěli bojovat proti korupci a proti neschopnosti, a tady máte šanci. Ale, jaksi se mi nezdá, že by se této straně chtělo v této věci zrovna zasahovat...

Nápad ministra Macierewicze s magickou bystou udělal velký dojem na premiérku Beatu Szydło. Ta také chtěla udělat něco magického. Rozhodla se ukázat, že čas pro ni nemá žádné hranice. Když hovořila o tom, že odmítla povolit referendum o reformě školství, kterou chce realizovat strana Právo a spravedlnost, řekla, že na referendum je už pozdě, protože "Reforma už je realizována, je už právě teď připravována." Ano, tohle není chyba, to je přesný citát: Reforma už je realizována, přesto, že se teprve připravuje. Možná, že to vysvětluje, proč končí každý pokus strany Právo a spravedlnost něco zreformovat v naprostém chaosu a v katastrofě.

Zatímco má vládnoucí strana Právo a spravedlnost plné ruce práce s likvidací armády, soudnictví a školství, druhá nejsilnější pravicová strana v parlamentě má zase plné ruce práce s obranou svých kolegů pravičáků. Do problémů se dostala Jadwiga Stawnicka, jazykovědkyně a odbornice na hate speech, poté, co ji obvinil jeden nacionalista, že vykonstruovala své názory, podle nichž jsou hesla, která tento nacionalista šíří, příklady hate speech. Jeho případ byl odmítnut po zásahu nacionalistického poslance Roberta Winnického, avšak až bude zahájeno vyšetřování proti profesorce Stawnické, prokuratura se tak lehce odradit nedá. Jiným hrdinou, kterého považují nacionalisté za hodného obrany je Janusz Waluś, polský imigrant do Jihoafrické republiky, který byl odsouzen do vězení na doživotí poté, co začal spolupracovat s bělošskou supremacistskou teroristickou organizací a zavraždil Chrise Haniho, prominentního bojovníka proti apartheidu. Někteří polští poslanci požadují, aby byl propuštěn, anebo alespoň aby byl přivezen do Polska. Je v tom určitá ironie, protože kdyby bývala jihoafrická vláda nezrušila trest smrti, který pravičáci v Polsku tak vehementně prosazují, Janusz Waluś by byl dávno mrtvý, protože by byl začátkem devadesátých let popraven.

A nakonec, ale nikoliv v poslední řadě: Média a kultura. Někteří politikové ze strany Právo a spravedlnost se stále ještě nemohou vyrovnat se skutečností, že se jim v důsledku obrovských protestů nepodařilo zakázat novinářům vstup do budovy parlamentu (více o tom ZDE). Ryszard Terlecki, předseda polského parlamentu využívá každé příležitosti k tomu, aby televizním štábům ztížil život co nejvíce, například tím, že vytrhává kabely z jejich technického zařízení, což natočil jiný televizní štáb a je to k zhlédnutí ZDE.

V oblasti kultury se udělovaly granty, jejichž cílem je zlepšit přístup ke kultuře. Dva největší granty dostaly ex aequo organizace pro invalidy a putovní výstava, která ukazuje "podstatu otcovství na příkladu papeže Jana Pavla II". Jsem si vědom, že nově zaměstnaní státní úředníci, které do úřadu přivedl ministr Gowin, nevědí o kultuře vůbec nic, takže nejsem překvapen, že si myslí, že informace o dědictví Jana Pavla II. nejsou v Polsku dostatečně dosažitelné, avšak jak může někdo přijít na nápad, že je možné použít katolického papeže jako standardního příkladu pro roli otce, tomu nerozumím vůbec. Avšak zatímco uvažuju o tom, že zprávy o existenci údajného nemanželského syna papeže Wojtyły asi nejsou spolehlivé, je možné, že vládní úředníci vědí víc než já.

1
Vytisknout
4813

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2017