Různá výchozí očekávání před 2. kolem voleb ve Francii (a)

30. 4. 2017 / Miloš Dokulil


Nejdřív jedno důležité předběžné upozornění: Nezapomínejme, že v nárocích to druhé kolo prezidentské volby ve Francii nemůže být v řadě ukazatelů jen obdobou prvního kola! Už jen pokud půjde třeba o absolutní čísla. Kdybychom teď zvažovali jenom procenta té výchozí volby v 1. kole, pí. Le Penové stačilo získat celkem jen malý zlomek nad pětinu odevzdaných hlasů k bezpečnému umístění na druhém místě; a tím spolehlivě obsadit výchozí nástupiště pro rozhodující volbu. Pod hlavičkou její „Národní fronty“ se soustředilo víc jak sedm a půl milionů přitakávajících hlasujících!

Jenže… musíme teď brát v úvahu, že ve 2. kole budou spolu soupeřit o vítězství jen dva uchazeči. Je potom otázkou, zda kterémukoliv z obou kandidátů 2. kola bude k celkovému vítězství stačit jen dvojnásobný počet voličů; a tedy kýžených startovních 15 milionů („když každý – ovšem platný – hlas se počítá“)! Jinými slovy: na oba kandidáty do 2. kola byly automaticky hned po vítězství v 1. kole vzneseny přinejmenším dvojnásobné nároky, pokud jde početně o případnou voličskou podporu. A protože – samozřejmě – různí analytikové voleb počítají přirozeně s tím, že nemálo voličů neúspěšně dopadnuvších kandidátů možná bude raději 2. volbu ignorovat, než aby dávali svůj hlas „kdovíkomu“; přičemž ne že by nutně a naléhavě o podporu „kohosi dalšího“, původně byvšího stranou jejich politického zájmu, museli stát. Zvláště když tu může být zřejmě taky možná počasím lákavý víkend, který by mohl třeba navodit příjemný pobyt někde v horách nebo u moře; a ne teď již jakousi ne zrovna k účasti provokující součinnost na druhém kole volby… Potom ale nelze předem vyloučit, že by menší celkový podíl hlasujících mohl taky zároveň napomoci k vítězství tomu ze známých dvou kandidátů konečné volby, kdo má a bude pak mít stabilnější „jádro“ svých vlastních či přece jen nějak (byť možná jen podmíněně) sympatizujících voličů. Každý hlas se ovšem počítá.

Asi se hodí teď připomenout další jednu skutečnost. Rozmanitá konání či děje mezi námi lidmi neprobíhají automaticky po nějaké deterministicky nastavené linii či takto nastaveném a spolehlivě z reality odvoditelném scénáři. Nemají svůj algoritmus. Takže nelze počítat s tím, že bychom na základě nějakých objektivně zadaných výchozích dat byli schopni spolehlivě určit výsledek toho či onoho historicky probíhajícího procesu. Je ale jistě přitom hodno pozoru, jak již před 1. kolem francouzských voleb redakce renomovaného britského týdeníku „The Economist“ hledala možná „tykadla“ k relativně spolehlivé aproximaci budoucnosti, především aspoň pro to 1. kolo. (Zájemce najde tu sugestivní tabulku v čísle z 22. dubna 2017, na str. 19; podklady z průzkumu je vztahují k 19. 4.) Nelze přehlédnout, že v těchto projekcích času a výzev s ním spojených nejčastěji pobýval jako vítěz již 1. kola právě Emmanuel Macron. A na druhé straně jeho vnímaná potenciálně nejvýznamnější soupeřka, Marine Le Penová, v té zrovna zmiňované předpovědi jako kdyby mohla nakonec – ve 2. kole – vítězně uspět pouze s pravděpodobně naprosto nečekaně nízkou pravděpodobností 1/100!

Takže zkusme stále nezapomínat, že E. Macron měl v úmyslu – „kromě jiného“ – upevnit rovněž vazby na EU, zatímco M. Le Penová chtěla takové vazby uvolnit; možná i proto, že v jejich rámci – podle jejího názoru – docházelo a dochází k nežádoucí imigraci především stoupenců islámu do Evropy, čímž doprovodně a současně především nastává ředění „národní identity“ a zjevně roste vliv islámského fundamentalismu. Nemělo by se jen tak přehlížet, že jsme v tom – ne vždy jen pozitivně viděném – průmětu starších i poměrně nedávných dějin Evropy zrovna nedávno zaznamenali navíc již 60. výročí vzniku EU! Čili jako kdyby v těch francouzských prezidentských volbách nešlo „jen“ o domácí problémy v zemi „galského kohouta“. (Přičemž možné náznaky větší krize byly zrovna nastaveny vinou „Brexitu“, tj. plebiscitem inscenovaného odchodu V. Británie z EU, i když šlo a jde zřejmě jen o jednu ze zprvu nečekaných křižovatek dějin; a to na základě pouhých dvou procent voličské přízně či naopak víceméně spontánní – a odborně nekvalifikované – nepřízně nad oněch ještě smířlivých 50 %.) Pokud by se pí. Le Penová měla stát na základě případné vůle francouzských voličů prezidentkou Francie, možná že takto navíc doprovodně by byly – snad dokonce „bezděčně“ – vytvořeny závažné podmínky k možnému brzkému zániku Evropské unie! Neboť by tu po V. Británii byl další ze sloupových států EU na odpis ze společenství. Takže ne že by se v těchto dnech jednalo pouze (ne-li výlučně) o funkční období jednoho příštího prezidenta jednoho státu západní Evropy.

Jak je z předchozích odstavců zřejmé, francouzské prezidentské volby začínající koncem dubna 2017 jsou svými celkovými možnými politickými důsledky v nemalém přesahu vůči pouze formálnímu aktu zajišťujícímu výlučně (a jenom) fungování jednoho státu v jedné jeho a jakoby především „reprezentativní“ funkci.

(Tato úvaha má celkem tři – vzájemně odlišně směrovaná – pokračování; pod podobným názvem, a to sub a) c). Obě další pokračování příště.)

0
Vytisknout
3091

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2017