Bylo optimální řešení to Sobotkovo?

2. 5. 2017 / Miloš Dokulil

Je to ještě příliš „čerstvé“. Není to Sobotkovou řešení pro mě teď ještě ani celé dvě hodiny staré. Přitom nechci především komentovat ty výchozí okamžitě improvizované komentáře z různých stran. Předem by měla být jasná v tom premiérově závažném rozhodnutí celá řada námětů, které nutně nemusí být okamžitě v centru obecné pozornosti. Přitom v politice zaujmou vždy nejdřív (nebo nejčastěji) témata křiklavá, radikální, útočná a nesmlouvavá; nikoli nutně motivy uklidňující, konsolidační, ne-li přímo ty pracovně prioritní. A názory na příčiny, a ovšem na vlastní řešení té propuknuvší krize budou předem odpovídat tomu, zda je pronáší stoupenec či odpůrce vlády, anebo přímo třeba ten, kdo se ocitl v závažné palbě kritiky, kvůli níž nakonec se celá ta krize rozjela.

Na první pohled by se mohlo možná – podle premiérova prohlášení – zdát, že místopředseda vlády a předseda hnutí ANO, Andrej Babiš, stal se brzdou dalšího vládnutí. Když měl jako současný ministr financí vysvětlit poctivost zdrojů svých příjmů a jejich zdanění, nakonec poslal do Poslanecké sněmovny delší rozpis, v němž vysvětlil své stanovisko. To automaticky nemusí znamenat, že každého, kdo to četl, nutně tento text uspokojil. Jenže zároveň z té četby zrovna tak okamžitě nevyplynulo, že by její absolventi měli masově hned pocit, či dojem, ne-li dokonce jistotu, že pisatel té informace zcela zjevně překročil zákon a dopustil se snad i trestně-právního jednání. Naopak ovšem – kdyby tomu tak zjevně bylo – měly by k tomu kompetentní orgány zahájit trestní řízení. (Ne že by bylo adekvátní cestou k tomu pouze vyjadřovat jisté eticky citlivé domněnky a potenciálně závažná trestně-právní podezření, na jejichž základě – po dnešku – již teď je ochromena česká vláda.)

Je ovšem zároveň bezděčným dokladem jakési „nerozhodnosti“ z premiérovy strany, když prohlásil, že hodlá další osudy své vlády spojit s možnou intervencí v té citlivé věci s možným doprovodným rozhodnutím prezidenta republiky Zemana. Též proto, aby prý bylo možné vyhnout se vmanévrování ministra Babiše do role oběti. Jako kdyby si pan premiér dost nedůvěřoval s tou svou argumentací kolem oprávněnosti škrtu potenciálně problematického člena vlády z jejího kolegia. Přičemž pochopitelně (pokud si připomeneme třeba jenom „lex Babiš“) zůstává tento zároveň šéf hnutí ANO už nějaký čas pod soustředěnou a neutuchávající palbou kritiky; takže nebyl by jakousi „obětí“ možného nyní postihu teprve od 2. května 2017.

Uvažme rovněž, že by – za rozehraných dnes poměrů – měla ta stávající Sobotkova vláda „dovládnout v demisi“. Ať již premiér Sobotka cítí oprávněnost svých výhrad vůči svému vicepremiérovi Babišovi sebenaléhavěji, s konkrétními důkazy lidsky a právně sporného chování svého náměstka před veřejností zcela jednoznačně, naprosto nesporně a nevývratně nevystoupil. A jak by potom mohla mezilidsky přijatelně ta vláda přece jen fungovat, kdyby takto dál byla k tomu nakonec přesto pověřena?

Snad bychom rovněž neměli (bez doprovodné uštěpačnosti ovšemže!) zapomínat, že ještě v uplynulých týdnech premiér Sobotka si opakovaně pochvaloval, jak je jeho vláda dělná. Přitom by se zřejmě stěží mohlo přehlédnout, k jakým rozmanitým výsledkům se dopracovalo ministrem Babišem vedené ministerstvo financí; ať již by se třeba jednalo o posléze dosaženou aktivní finanční bilanci státu nebo třeba o elektronickou evidenci tržeb v podnicích (i když to druhé zmíněné bylo spojeno s ne zrovna vždy „vrlou“ kritikou ze strany jisté části naší veřejnosti).

(Ne)pochopitelně některé rysy, které jsou Andreji Babišovi třeba zrovna dnes vyčítány (ne-li považovány za neslučitelné s vládní funkcí!), mohly zřejmě být adresně k dispozici ještě dřív, než došlo jak k vytvoření vládní koalice pod vedením ČSSD, tak k následnému jmenovitému sestavení vlády. Andrej Babiš z hnutí ANO nějakou dobu zřejmě nemusel osobně „skoro nikomu“ vadit, když to jeho „hnutí“ ani nebylo a není zavedenou politickou stranou, nemělo své sekretariáty, schůze „členské základny“, apod. Jenže – lze nad tím zavírat oči? – nejen p. Babiš jako ministr, ale mnozí další zástupci tohoto hnutí jak ve vládě, tak také v jednotlivých krajích, a dokonce přímo v místních zastupitelstvech občanů na sebe upozornili tím, jak aktivně plnili své funkce. Přímo za rok 2016 překvapila vláda České republiky vedená premiérem Sobotkou výsledky své finanční politiky (ta byla a je přece ve správě ministra Babiše, že?). Pokud nebyly čest, občanská kázeň a poctivost v osobním podnikání ctnostmi A. Babiše již z dřívějška, nebyl potom již „dříve“ nejvyšší čas se této výrazné osobnosti v politice zbavit? A nejen to. Vést ji okamžitě, když se to konečně zjistilo, zároveň k osobní a občanské odpovědnosti za případné přehmaty, pokud by k nim bývalo došlo (zvláště kdyby byly v rozporu s regulemi našeho právního řádu, viďte?).

A to již jako kdyby zprvu plíživě, a potom – pro politickou konkurenci – stále dramatičtěji se začalo ukazovat, že čím více se blížil termín našich parlamentních voleb, tím většího předstihu před dalšími stranami dosahovalo hnutí ANO v preferencích možných voličů. Koncem dubna 2017 mělo toto hnutí preference bezpečně nad 30 % příznivců. Takže samotné hnutí ANO by svou voličskou potencí zhruba vyvážilo sílu tří dalších a nějakou dobu v ČR již „tradičních“ politických stran: na druhé místo hodně hluboko sklesnuvší ČSSD, třetí – nedávno pookřálou – ODS, a čtvrté komunisty (KSČM). Jako kdyby takto se ukazovalo, že v těch příštích volbách ČSSD nemá zatím zrovna teď „na růžích ustláno“… Takže? Něco se přece musí dělat, „abychom nepropadli“! (V těch posledních volbách ČSSD jako jejich vítěz měla právo postavit vládu. V těch letošních podzimních zatím by se ČSSD ani nemusela dostat do žádné koalice!)

Takže se panu premiérovi zřejmě zdálo být přiměřené zahájit sice útok proti A. Babišovi jako čelnému politikovi hnutí ANO, ale učinit tak „s jakousi problematickou rezervou“. Ne že by mohla potom tato zatím ještě nominálně existující vláda dovládnout lidsky přijatelně „v demisi“. Obávám se zároveň, že ani zbývající koalující strana, KDU-ČSL, není aktuálně dost připravena na parlamentní volby, kdyby právě takto oklikou mělo dojít k paradoxnímu řešení toho „babišovského“ problému. A z dalších – teď menších svou popularitou – stran zaznamenala jisté výraznější oživení popularity jen ODS. Myslí si dnes někdo z aktivních politiků, že do půl roku hnutí ANO zanikne? (O tom, zda budou mít nějakou naději dostat se do parlamentu ty strany, které se pohybují mírně pod hranicí 5 % a zvolitelnosti, zatím rovněž pomlčme.)

Ale lze mlčet o zjevných celostátních úspěších hnutí ANO, když třeba letos koncem dubna plná třetina našich voličů má v ANO tak výraznou důvěru? Mám za to, že asi pan premiér měl zřejmě svůj problém s umístěním ČSSD v preferencích českých voličů řešit na pozitivních výsledcích představitelů vlastní strany, nikoliv poukazy na možná negativa vicepremiéra Babiše, která zohlední automaticky snad jen ti, kteří o těch možných a dnes tak nepokrytě vyhlášených problémech věděli – zatím bez odpovídajících a nevývratně již doložených důkazů – již „včera“, ne-li „předevčírem“. A nelze potom vyloučit, pokud „kauza Babiš“ nebude mít své právní vyústění, že hnutí ANO z toho ještě bude moci profitovat, protože tu kauzu bude považovat za uměle vyvolanou, nespravedlivou a právním zvyklostem neodpovídající.

Nebylo by bývalo nejjednodušší jít stínu těch podzimních parlamentních voleb v ČR aktuálně a účinně vstříc vším pozitivním, co zatím mohla a může tato koaliční vláda v čele s ČSSD vykázat? A co také celé ty tři roky i premiér Sobotka s nemalým zadostiučiněním také činil? Pokud ovšem nyní – po dnešním odpoledním prohlášení p. premiéra – není na to již pozdě? Neboť „mléko se rozlilo“…

0
Vytisknout
3684

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2017