Úroveň demokracie ve 167 zemích světa
30. 3. 2017
Komu vyhovuje, že třetina gymnazistů vzývá autokracii?
27. 4. 2017 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Kdo spí v demokracii, probudí se v totalitě. Tolik lapidární paradox, který neříká nic jiného, než že demokracie není nějaký stav věčnosti. Vůbec neznamená, že když se podaří dosáhnout v určité fázi civilizačního vývoje demokracie, že tato přetrvá bez ohledu na okolnosti. Naopak. Demokracie se dokonce umí zničit sama, a to velmi efektně a s okázalou pompou. Adolf Hitler se dostal k moci ve 30. letech 20. století v Německu v demokratických volbách, načež následoval rychlý nástup totality doprovázený terorem a vrcholící miliony mrtvých v 2. světové válce. Západní společnosti nyní zápasí s vnitřním problémem: demokracie prodělává zásadní burn out, vyhoření, čeho projevem je zvyšující se politický vliv populistů. Odchod UK z EU, vítězství Trumpa ve volbách v USA, těsné prezidentské volby v Rakousku, nemalý zisk populisty Wilderse v Holandsku a očekávané druhé kole prezidentských voleb ve Francii, v nichž má populistka Le Penová reálnou šanci zvítězit a následně zničit koncept zajišťující udržení demokracie v Evropě, jsou symptomy, něco jako zvyšující se teplota organismu při infekci.
Snižovat teplotu sice může mít smysl, ale to lze dělat třeba i pouštěním žilou. To už smysl nemá. Rozumné je zaměřit se na infekci samotnou, což znamená dlouhou léčbu i rekonvalescenci. Rozumné je soustředit se na posilování imunity u té části organismu, která ještě zasažena není. Těžko uvěřitelná kolektivní hloupost, s jakou necháváme infekci způsobenou vyhořením demokracie šířit mezi mladými lidmi, připomíná vědomou, pomalou a bolestivou sebevraždu.
Řešíme vzdělávací program Památníku ticha Bubny, memoriálu holocaustu. Jsme ve zcela nové situaci, protože, jak říká Pavel Štingl, stařenky a stařečci, přímí svědci, kteří zpřítomňovali historii pro ty, kdo nezažili a nevědí, už nejsou k mání. Přímí svědci této hrůzostrašné epizody nedávných dějin přirozeně odcházejí a i když víme o tom, co se dělo velmi mnoho, všechno bylo zdokumentováno, ilustrováno, tisíckrát a tisíckrát analyzováno a popsáno, pomníky byly vztyčeny a věnce klademe periodicky ve dnech státem uznávaných svátků, absence přímých svědků navozuje dojem, že totalita v Evropě je archivní záležitost, zhruba jako morové rány ve středověku. To je omyl, jehož krutost teprve může vyjít najevo.
O reprezentativním výzkumu Aleše Kudrnáče, politologa ze Sociologického ústavu Akademie věd, jsme už psali. Podle něj pouze 58 % českých středoškoláků soudí, že demokracie je lepší forma vlády než ostatní. To je výsledek velmi podobný zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění: mezi dospělými Čechy je důvěra v demokracii ještě nižší, pouhých 50 %. Kudrnáč zjistil řadu dalších pozoruhodných skutečností o občanském smýšlení současných středoškoláků, vybíráme z hlavních závěrů výzkumu (zvýrazněno pro potřeby článku):
Fakt, že v demokracii věří těsná nadpoloviční většina prvovoličů, že třetina gymnazistů preferuje autokraciii, že drtivá většina středoškoláků soudí, že do politiky se chodí z výrazně sobeckých důvodů nebo že o politických tématech diskutuje přirozeně jen 5 % mladých, je alarmující. Ke zničení demokracie stačí méně než nadpoloviční většina. Hitlera dostalo k moci 44 % voličů. Čili stačí, aby ty dospělé a mladé voliče, kteří nevěří v demokracii někdo přesvědčil, že pro ně má lepší variantu než je demokracie, a můžeme vystrojit tichý pohřeb svobody.
Podívejme se kolem sebe. V Maďarsku se podařilo autoritářskému Viktoru Orbánovi získat v roce 2014 nadpoloviční většinu v parlamentu a máme tu omezování svobody slova, vzrůstající nacionalismus, snahy paralyzovat občanskou společnost. V Polsku stačilo v roce 2015 straně Právo a spravedlnost necelých 38 % k tomu, aby podobně jako v Polsku zmanipulovala veřejnoprávní média, omezovala práva ústavního soudu nebo zneužívala moci ve snaze omezovat opoziční politiky.
Jistě, nejde o totalitu v jejích nejznámějších historických formách, řekněme, že jde o verzi 2.0. Současné formy „nedemokracií“ jsou poučené a nemají potřebu povraždit okamžitě všechny ideologické odpůrce. I Vladimir Putin může kdykoliv prohlásit, že politická či mediální opozice v Rusku existuje. Dobře ví, že když si důmyslnou demagogickou směsicí nakloní 85 % obyvatel, nemusí se opozice obávat. A když někdo zlobí příliš, stane se mu nehoda, za kterou – hle – mohou teroristé. Geniální.
Chceme-li současným mladším generacím sdělit, k čemu může vést oslabování demokracie řízenou či neřízenou apatií, je nutné nacházet mezi historií a současností dostatečně nosný most. Je třeba začít u současnosti, popsat reálné problémy a najít vhodné paralely. Jenže za této situace ministerstvo školství zcela vědomě ignoruje problém a staví občanskou či mediální gramotnost do pozici jakéhosi druhořadého tématu. Projekt na podporu občanského vzdělávání, který ještě loni ministerstvo zpracovávalo, byl zmrazen a ministryně školství se v médiích vyjadřuje velmi neznale o tom, co má a co nemá ve vzdělávání a výchově prioritu, za hlasitého potlesku demagogů a fachidiotů. O tom, jak umějí čeští žáci čelit fake news a jak jsou na tom v mezinárodním kontextu, se nedozvíme, neboť český stát se sice účastní testování PISA, ale na tuto oblast „nemá peníze“.
Pokud nejsme schopni docenit té obrovské šance žít v demokracii, nemáme na ni asi právo. Zatím jde o předpověď, kterou je třeba vyslovit proto, aby se nenaplnila. Tak doufejme, že se ten plán vydaří a že se jednoho dne neprobudíme místo v demokracii v ochlokracii.
Diskuse