Sýrie: Existuje světlo na konci tunelu?

12. 2. 2016 / Daniel Veselý

Na první pohled se mnohým pozorovatelům opravdu může zdát, že ofenziva syrské armády, jejích libanonských a íránských spojenců v Aleppu, kterou provází masivní ruské bombardování, válečný konflikt v Sýrii zesiluje. Ano, desítky tisíc civilistů prchají před ruskými bombami a v Aleppu hrozí humanitární krize, nicméně je záhodno situaci v syrském válečném kotli vnímat komplexně, nikoliv fragmentárně.

Mainstreamové západní sdělovací prostředky a lidskoprávní organizace příliš nezdůrazňují jeden kruciální fakt, a to, že syrská armáda a její spojenci v Aleppu a okolí čelí především syrské odnoži Al-Káidy (Fronta an-Nusrá), jež sama přiznala, že ruské nálety usmrcují bojovníky z jejích řad především v její baště, již představuje město Ratyan ZDE. Kontrolu nad několika městy v provincii Aleppo předloni převzali dokonce obávaní džihádisté z Daeš ZDE. Je proto zavádějící označovat káidistické extrémisty, kteří by Sýrii chtěli přeměnit na chalífát, neutrálně jako vzbouřence či povstalce.

Ještě před čtyřmi lety syrské Aleppo prosperovalo, žili zde vedle sebe šíité a sunnité a ani mezi muslimy a křesťany neexistovaly žádné sváry. V současnosti je město téměř zničeno - západní část města ovládají vládní vojska a východní „rebelové“. Jestliže se nahlas hovoří o vládních zločinech v Aleppu, jimž dominuje svrhávání barelových bomb, je třeba připomenout, že „rebelové“ pravidelně ostřelují západ města z minometů, útočí na civilní objekty včetně nemocnic, a to je jedním z důvodů, proč odsud uprchl více než jeden milión osob. O současném životě v Aleppu, zločinech Bašára Asada a „rebelů“, kteří na svém území brutálně perzekuují ženy a menšiny, přímo z místa činu informuje britský novinář Peter Oborne ZDE. Mezitím se syrská armáda soustředí na „vyčištění“ pozic Daeše v okolí města Al-Báb, které leží východně od Aleppa a které, řečeno vojenským žargonem, je podle některých hlasů pro džihádisty důležitější baštou než Rakká.

Realita, jíž čelí obyčejní Syřané, kteří houfně utíkají ze své decimované vlasti, je vskutku děsivá a komplikovaná; o to směšněji působí hraběcí rady z Hradu, aby se syrští muži chopili zbraní…

Britský premiér David Cameron před časem oznámil, že dnes v Sýrii operuje na 70 tisíc umírněných rebelů, kteří touží po demokracii, avšak ti nejsou nikde k nalezení, o čemž se zmiňuje i znalec blízkovýchodních poměrů Robert Fisk ZDE. Tento reportér-veterán v jiném textu píše ZDE, že v Aleppu byli na Turecko napojenými rebely řadu měsíců uvězněni nejen syrští vojáci, ale také desítky tisíc civilistů včetně mnoha křesťanů – a tito lidé byli vystaveni ostřelování z děl a minometné palbě bojovníků z Fronty an-Nusrá. Nyní se však karty obrátily – ve městě jsou uvězněny desítky tisíc civilistů a káidističtí militanti. Robert Fisk se domnívá, že město bude syrskou armádou pomalu a dlouhodobě obléháno, dokud se extrémisté nevzdají. Jde o ironický obrat nedávné historie, uvádí reportér, neboť dvě šíitské vesnice Nubl a Zahra ležící nedaleko Aleppa byly „rebely“ obléhány tři roky a jejich obyvatelstvo kvůli této blokádě hladovělo a strádalo. Syrští šíité mající blízko k alávitům, již podporují režim Bašára Asada, se v několika vesnicích stali terči útoků „rebelů“ a o jejich žalostných osudech se příliš neinformovalo. Fisk též spekuluje o tom, že by se syrská armáda a její spojenci po pádu Aleppa mohli vydat na zteč proti srdci kvazichalífátu Daeše v Rakká.

Ačkoliv se pro mnohé stal hlavním viníkem utrpení a neštěstí syrské krize Bašár Asad, nelze nevnímat strádání všech Syřanů, kteří jsou pobíjeni ze všech možných stran; vždyť Sýrie se stala zástupným bojištěm vnějších aktérů. Nicméně to se „znovuzrozením“ před několika měsíci odepsaného režimu v Damašku vypadá, že proxy síly arabských monarchií, Turecka a Západu jsou na lopatkách a prim na scéně převzali Rusové, kteří se syrskými politickými elitami navázali styky již v roce 1944.

S tímto stavem věcí se ovšem nemíní spokojit Saúdská Arábie, která je důležitým podporovatelem Fronty an-Nusrá ZDE, jejíž představitelé aktuálně hlásí, že jejich rozhodnutí poslat do Sýrie vojsko je „finální“ ZDE. Přestože Rijád míní bojovat s Daeš, jehož perverzní ideologii však inspirovala saúdskoarabská doktrína wahhábismu, vzkazuje zároveň íránským spojencům prezidenta Asada, aby přestali podporovat terorismus v Sýrii a Jemenu. Jde o silné pokrytectví, neboť Jemen je výhradně destruován právě Saúdy, jimž dodávají munici nejen Spojené státy, ale i Velká Británie ZDE. Existuje za tohoto stavu pro milióny zoufalých Syřanů světlo na konci tunelu? Syrské armádě a jejím spojencům se za masivního ruského bombardování rovněž podařilo odříznout zásobovací trasy pro „rebely“ do Jordánska na jihu země, takže západní klín Sýrie od Aleppa po město Dará se téměř celý nachází pod kontrolou Damašku. Indický historik a novinář Vijay Prashad, jenž dění v Sýrii a jinde na Blízkém východě podrobně analyzuje, se domnívá, že by konflikt v Sýrii mohl být ukončen alespoň v západní části země ZDE. Východ země nadále ovládají džihádistíé z Daeš, a to navzdory systematickému bombardování ze strany Spojených států a Ruska. Prashad informuje, že přes ztrátu bašty Daeš v iráckém Ramádí bojovnost a morálka těchto džihádistů nikterak nepolevila, což lze pozorovat i na nedávném bombovém atentátu v Damašku. Daeš zůstává nadále mocný díky svému působení na sociálních sítích a při životě ho drží prodej syrské ropy a starožitností.

Za této situace se nelze ubránit dojmu, že jsme pravděpodobně svědky konce Sýrie jako národního státu, zatímco desetitisíce nových uprchlíků směřují pryč z válečné zóny do bezpečí. Pokud se do konfliktu přímo zapojí Saúdská Arábie, která dlouhodobě podporuje tamní větev Al-Káidy, jež ztrácí půdu pod nohama tváří v tvář syrsko-ruské ofenzivě, utrpení a agónie obyčejných Syřanů jen tak neskončí.

0
Vytisknout
2501

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2016