Putin v Sýrii vítězí nad Západem na celé čáře

12. 2. 2016

Válka v Sýrii slouží Putinovým širším strategickým cílům. Tím, že Putin zvětšuje proud syrských uprchlíků směřujících na sever, našel spolu s Asadem zbraň, jíž může děsit, oslabovat a rozdělovat EU a NATO. To je dlouhodobý ruský cíl. Syrská intervence také pomáhá znovu učinit z Ruska vlivného hráče na Blízkém východě, zatímco vliv USA výrazně slábne.

Ve zmatku syrské války je jedna věc jasná: Rusko vítězí nad Spojenými státy a jejich spojenci vojensky i diplomaticky na celé čáře. Zatímco se Washington přidržuje nadějí na vyjednávání, Putin mění radikálně fakta přímo v Sýrii, podobně, jako to udělal na Ukrajině v roce 2014.

Je to Putinova hra a Putin vítězí.

Když se Rusko přidalo na podzim do syrské války na Asadově straně, Obama prohlásil, že tam "uvízne". Stal se opak.

Ruská vojenská ofenzíva se postupně stala velmi úspěšnou. Ruské bombardování poskytlo Asadovým vojákům převahu. V Sýrii vznikla koalice mezi íránskými, libanonskými a iráckými šiitskými bojůvkami.

Blesková ofenzíva letos v únoru kolem města Aleppo na severu Sýrie protiasadovské vzbouřence překvapila a přerušila životně důležité zásobovací trasy do města. Ruské letecké údery usmrtily více než 500 lidí a 50 000 osob uprchlo směrem k turecké hranici, čímž se zhoršila uprchlická krize.

Energicky jednající Putin je zjevně přesvědčen, že během času v Sýrii Rusko zvítězí a zajistí Asadovo přežití. Mezitím jeho ministr zahraničí předstírá, že Rusko usiluje o diplomatickou dohodu.

Americký ministr zahraničí John Kerry má však svázané ruce Obamovým rozhodnutím nezvýšit americké angažmá, nemá alternativní strategii a kritizují ho spojenci. Ve Washingtonu varují pozorovatelé před blížící se "nezvládnutelnou katastrofou".

Ruské úspěchy se hromadí. Kerry se už přestal při vyjednávání s Moskvou zmiňovat o tom, že Asad musí odstoupit. Omezil i americkou kritiku, že Rusko útočí na protiasadovské vzbouřence a nikoliv na džihadisty z Islámského státu.

Odcházející francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius konstatoval tento týden, že Amerika se prostě neangažuje. Turečtí politikové hovoří otevřeněji. Obviňují Kerryho, že je ohledně ruských úmyslů naivní. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan řekl, že americké chyby vytvářejí "moře krve" a Rusko se podílí na "etnickém očišťování" a "genocidě".

Ankara zuří, že se Moskva spojuje vojensky se syrskými Kordy, které Turecko považuje za teroristy. Ve středu padla vzbouřenecká základna Menagh, za podpory ruského bombardování ji převzala kurdská ofenzíva. Zuřící Erdogan naznačil, že Turecko bude možná v Sýrii vojensky intervenovat.

Stejně jako během ukrajinské krize udržuje Putin své odpůrce velmi inteligentně ve stavu zmatku. Nečinnost a nerozhodnost US vedly syrské vzbouřenecké předáky k varování, že je Západ nechává na holičkách. Proto je velmi nepravděpodobné, že by byly 25. února v Ženevě obnoveny diplomatické rozhovory.

Válka v Sýrii slouží Putinovým širším strategickým cílům. Tím, že Putin zvětšuje proud syrských uprchlíků směřujících na sever, našel spolu s Asadem zbraň, jíž může děsit, oslabovat a rozdělovat EU a NATO. To je dlouhodobý ruský cíl. Syrská intervence také pomáhá znovu učinit z Ruska vlivného hráče na Blízkém východě, zatímco vliv USA výrazně slábne.

Americká armáda je posedlá bojem proti Isis, nestará se o potřebu zvítězit v širší syrské válce. Nepravděpodobná předsteava, že by v Sýrii intervenovala Saúdská Arábie, o níž tento týden hovořil americký ministr obrany Ash Carter, ukazuje, jak je Obamova vláda, snažící se vyhnout jakémukoliv riziku, naprosto mimo.

Putin ještě nevyhrál. Ale určitě nemůže ani věřit, jaké má štěstí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5287

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2016