BBC o uprchlících: Svědectví z Turecka

15. 2. 2016

"Motor přestal jít. Stalo se to asi v osm ráno. Urazili jsme jen půlku cesty, byli jsme stále ještě v tureckých vodách. Začala do člunu téct voda. Člun se začal potápět. Deset dětí a několik žen uvízlo v podpalubí. Byli jsme ve vodě čtyři hodiny. Pak nás zachránili rybáři. Zavolali pobřežní hlídky. Řekli jsme jim, že třináct lidí je stále pod vodou a prosili jsme je, aby něco udělali. Říkali jsme, Bratři, prosíme vás, udělejte něco, pro Boha a pro proroka Mohameda!"

Uprchlická krize se s ruským bombardováním zhoršuje. Publicistický pořad rozhlasu BBC The World this Weekend byl celý v neděli věnován uprchlické situaci v Turecku. Reportér Mark Mardell informoval z města Izmir a z jeho okolí. Zde je překlad prvních cca 10 minut z třicetiminutové reportáže.

Mark Mardell: Syrská občanská válka se zintenzivňuje, navzdory diplomatické dohodě, že dojde k příměří. Syrská armáda, podporovaná ruským leteckým bombardováním, provádí ofenzívu. Turecko nyní ostřeluje kurdská postavení v Sýrii a turecký ministr zahraničí uvádí, že Turecko uvažuje o pozemní invazi. Uprchlická krize, která zahlcuje Evropu, se zřejmě ještě daleko více zhorší.

OSN a EU požadují, aby Turecko otevřelo své hranice uprchlíkům z Aleppa, avšak v Turecku se zvyšuje zuřivost, že přislíbené peníze z EU na pomoc s krizí ještě nedorazily. I kdyby ty peníze dorazily, dokázalo by Turecko zastavit proud uprchlíků do Evropy, vzhledem k tomu, že vzniká jejich nová vlna? Byl jsem v tureckém Izmiru, abych to zjistil.

Mark Mardell: Jak Džamal hovoří, má v ruce sedm vybledlých, pomačkaných fotografií. "To je moje manželka, moje snacha, moji dva vnuci." Z fotografií se na něho dívají tváře třinácti mrtvých členů jeho rodiny. Všechno jsou to Kurdové ze Sýrie, kteří se utopili, když se jejich člun potopil u tureckého pobřeží cestou do Řecka.

Džamil: "Motor přestal jít. Stalo se to asi v osm ráno. Urazili jsme jen půlku cesty, byli jsme stále ještě v tureckých vodách. Začala do člunu téct voda. Člun se začal potápět. Deset dětí a několik žen uvízlo v podpalubí. Byli jsme ve vodě čtyři hodiny. Pak nás zachránili rybáři. Zavolali pobřežní hlídky. Řekli jsme jim, že třináct lidí je stále pod vodou a prosili jsme je, aby něco udělali. Říkali jsme, Bratři, prosíme vás, udělejte něco, pro Boha a pro proroka Mohameda!"

Mark Mardell: To všechno se stalo před třemi měsíci. Jsme v miniaturním domku v Izmiru s Džamilem a dalšími, kteří přežili. Jeho syn, jeho žena a tři náctileté dcery. Hemry je čtrnáct.

Hemry: "Moc si toho o tom nepamatuju. Myslela jsem, že se odtamtud nedostaneme živí. A když nás zachránili, pořád jsem brečela, nemohla jsem přestat. Pořád jsem si říkala: Kde je moje maminka? Ptala jsem se, prosila jsem rybáře, prosím, podívejte se všude."

Mark Mardell: Její otec chce, aby z moře vyzvedli mrtvoly. Uvízly v člunu tři sta metrů pod vodou. Pobřežní hlídky říkají, že bude nemožné je vyzvednout.

Mark Mardell: "Lidi ze Sýrie, z Iráku, slyší otřesné příběhy, jako je ten váš. Přesto se snaží přeplout do Řecka. Co byste jim řekl?"

Džamil: "Sýrie už není. Sýrie už neexistuje."

Mark Mardell: "Nemohli by lidi zůstat v Turecku?"

Džamil: "Je tady strašně draho. Činže za tenhle malý, rozbitý dům je 300 amerických dolarů měsíčně. Děti tady nemají možnost chodit do školy. Evropa je lepší, protože Evropané jsou laskavější a respektují lidi jako lidské bytosti. Dodržují lidská práva."

(Zvuk vln moře)

Mark Mardell: Vlny nic nezastaví, nic nezastaví lidi ani jejich tragédie. Stojím uprostřed křoví na kopci, dívám se na kamenité pobřeží. Ve vzdálenosti 10 kilometrů přes šedivé moře je vidět řecký ostrov Lesbos. Lákavá brána do Evropy. Na druhé straně tohoto zálivu moře vyplavilo 5. ledna na břeh 34 mrtvol. Tady byl nedávno šťastnější konec.

Muž: "Když je našli, proděravěli je, aby je nikdo nemohl znovu použít. Říkají jim ne záchranné vesty, ale smrtící vesty."

Mark Mardell: Toto je Hamid Husajn, muž se smyslem pro černý humor. Pracuje pro zdejší počišťovací firmu a ukazuje mi nepořádek, který tady zbývá. Kufr, několik záchranných vest, nebudu hrabat v těch černých pytlích. Kabáty, přikrývky... Ti lidi se zjevně dostali na druhou stranu.

Mark Mardell: Lidi si často neuvědomují, že dostat se sem na pobřeží znamená cestovat mnoho kilometrů po kroutících se silnicích. Takže představa, že by bylo možné to tady nějak policejně uzavřít, je lichá. Jen v tomto okrese je asi 70 kilometrů pobřeží, spousta křoví, spousta míst, kde se lidi mohou schovat.

Náměstkyně starosty města Dikili: "Přicházejí až od syrské hranice, stovky kilometrů odsud. Až k našemu dlouhému pobřeží. Spousta malých zálivů, míst, kde se můžete skrýt. Starosta požádal bezpečnostní jednotky, aby zablokovaly cesty na pláže. Jenže se to nestalo. Dneska jsem slyšela, že dva Syřané pijí na pláži pivo. Když se jich lidi zeptali, co tam dělají, řekli: Dopijeme a pak budeme plavat do Řecka. Starosta je přesvědčil, že se utopí. Poslali je zpátky do města, ale pokusí se asi znovu.

Peníze jsou důvodem, proč tenhle problém roste. Zavírají pašeráky do vězení, ale další lidi se dávají na pašeráctví. Někdo jim vždycky pomůže vydělat."

Mark Mardell: Jsem rád, že zprávy o tom, že moře vyplavilo u Dikili mrtvolku malého dítěte, se ukázaly jako nepravdivé. Více než 400 lidí se tu ale už letos utopilo. Kamal Rufad je Kurd a chodí do márnice tlumočit.

Kamal Rufad: "Je to velmi chaotické. Většinou jsou to cestující rodiny, nikoliv jednotlivci. Ne všichni členové rodiny zemřou, někdy přežije otec, jindy matka. A když jdete do nemocnice, vidíte všechny tyto lidi, jak čekají na mrtvoly svých dětí nebo manželských partnerů. Jsou to velmi smutné scény.

Mark Mardell: Jaký to má dopad na vás?

Kamal Rufad: Je to velmi těžké. Já jsem na takové scény ale zvyklý, protože jsem z Iráku a viděl jsem tam spoustu tragedií, ale ještě nikdy něco takového jako tady. Tady na těch plážích se odehrává skutečná tragédie.

Mark Mardell: Myslíte si, že Turecko může udělat něco, aby to přestalo?

Kamal Rufad: Myslím, že se zvýšeným dohledem by turecká vláda mohla lidem zabránit v tom, aby vyplouvali.

Mark Mardell: Ale pak tady všichni uvíznou, budou zuřit, že chtějí jít do Evropy?

Kamal Rufad: Znám někoho, kdo přišel o všechny své děti i o svou manželku, ale trval na tom, že popluje znovu. Protože řekl: Ve své zemi už nemám nic. Protože už obětoval všechno a přišel o všechno.

Mark Mardell: Co by ty lidi přimělo, aby nevyplouvali?

Kamal Rufad: Lidé, s kterými se setkávám, mají problém ve svých domovech. Kdyby se mohli vrátit domů a měli tam bezpečí, nikdy by se nepokoušeli o cestu do Evropy.

Mark Mardell: Ale co těch 700 lidí, kteří byli chyceni tento týden? Byli odvezeni autobusy zpět do Izmiru, tureckého třetího největšího města.

(...)

Zdroj (audio) ZDE

0
Vytisknout
2542

Diskuse

Obsah vydání | 17. 2. 2016