Klub v minovém poli

8. 4. 2013 / Václav Dušek

Koukni na to! Najednou kolem pusto, neveselo, kamarádi odešli do nebe či pekla. A jeden si uvědomí, že slova o jediné spravedlnosti -- že každého čeká cesta do posledního ráje -- se naplňují. Mladí volci a jalovičky jaksi o stáří vědí velké čínské kulové, takže semotamo kvákají pitominy; staří se hrdlí -- hle, neúcta! Pakáž! Nu, ptejme se lidičky: staříci milí, jakpak jste kdysi vy sami pohlíželi ku starším spoluobčanům? Nevzpomínáte?

Jak člověk po životních cestách vandruje dlouho, zapomíná a kostrbatě vzpomíná. Na zpozdilé hrdiny, reky udatné, přísné prokurátorské amatéry, těžké rusofily, co přešli zlehka po plyšáku k vítězným amerikanofilům; chceš-li plouti po proudu, zbojníku, vesluj a nekecej! Hleďme ptáčky, co v každé době, i nečase, pějí písně žádané. Sluhy dvěma pánům sloužícím nasety široširé lány. Důstojnické špičky ve světě nevídané -- přísahaly hned dvakrát, u nás doma na slovo nic nedáme -- slova nic nestojí!

Belhám světem, v duši poraněný, kamarádi věrní, přátelé laskaví, a říkám si, jak bych vás rád potkal u Vltavy, Berounky, Labe; pod nohami minové pole tetky smrtky chroupá mi hladově podpatky...

Koukni na to, čas nezastavíš. Bože, pravda je neměnná!

0
Vytisknout
5018

Diskuse

Obsah vydání | 8. 4. 2013