Válka jako pokračování... války jinými prostředky

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Simpson, E.: War From The Ground Up: Twenty-First Century Combat as Politics. C Hurst & Co Publishers Ltd, 2012. 256 stran. ISBN 978-1849042550.

Známá anekdota vypráví o rozhovoru amerického plukovníka Summerse se severovietnamským plukovníkem Tu během mírových jednání v Paříži 25. dubna 1975. "Víte, nikdy jste nás na bojišti neporazili," prohlásil Američan. Na to se Vietnamec krátce zamyslel a odvětil: "To je možné, ale také je to irelevantní". Při četbě studie veterána jednotek Royal Gurkhas nasazených v Afghánistánu Emile Simpsona, kterou Michael Howard v The Times Literary Supplement označil za "dodatek ke Clausewitzovi", si na tuto charakteristickou příhodu nelze nevzpomenout. V zásadě se za války všechno, čemu dezinfikovaný odbornický žargon říká "kinetické operace", provádí proto, aby protivník uznal porážku a požádal vítěze o sdělení mírových podmínek. Pokud ale protistrana výsledek kinetických operací za porážku nikdy neuzná, cíle není dosaženo a celý masakr byl od začátku do konce k ničemu.

Hlavní zásluhou aforistickým stylem napsané Simpsonovy studie je distinkce mezi klasickou válkou, která má za účel otevřít "kinetickými operacemi" cestu k politickému řešení, a válkami, jaké vede Západ v poslední době - jež nejsou už prostředkem k politickému cíli, ale samy o sobě jsou to války politické. Stát jako politická instituce totiž "zmizel" na straně protivníka (válčí se s nestátními aktéry) a ve svých důsledcích je pak státní moc přinejmenším marginalizována i na "naší" straně. Nemá s kým jednat, i kdyby fakticky nějaký politický představitel uznávaný větší než malou částí znepřátelené koalice existoval, odmítal by komunikovat o mírových podmínkách. Proto jsou to akce ozbrojených složek samotné, co zde definuje politický rozměr války. Nebo přesněji, je to percepce těchto akcí velmi diverzifikovaným publikem na "nepřátelské" straně, ale také třeba někde na druhé straně planety. To co armáda sama pokládá za bojový úspěch může globální publikum vidět jako neskutečné mravní selhání a protivník to zase interpretovat jako své vítězství. Důležité není počítat nepřátelské mrtvoly, ale zjistit, co se o včerejší přestřelce povídá na místním bazaru. Bez toho si nelze o politické dimenzi války udělat naprosto žádnou představu. A kromě toho, ve vedlejší vsi může být záležitost vnímána ještě úplně jinak.

V takové válce jsou ale politici v obdobném postavení jako zámečtí generálové 1. světové války - příliš daleko a příliš neiformovaní o skutečném stavu věci, než aby mohli přijímat nějaká kvalifikovaná rozhodnutí ohledně situace na bojišti. Politickou dimenzi války zde musí vyhodnocovat přímý pozorovatel.

Simpsonova představa navíc vznáší velký tučný otazník nad celou klasickou liberální koncepcí politické kontroly armády. Jak by to vlastně z ústavního hlediska vypadalo? Politik nařídí zahájení války - a dál v podstatě už nemá do konfliktu co mluvit, protože ničemu nerozumí a vše ostatní už je záležitostí samotných vojáků? O čem by vlastně politici ještě rozhodovali? A nejsou snad z tohoto pohledu takřka k ničemu? (A v jaké oblasti dnes ještě na nich skutečně sejde...?)

Definovat takový komplikovaný a nuancovaný konflikt jako třeba válku v Afghánistánu, Libyi či Sýrii coby "střet civilizací" si dnes může dovolit jenom neinformovaný idiot - nebo naprostý politik. Voják, který s celou záležitostí měl zatraceně zblízka co do činění, a ještě navíc voják přemýšlivý jako Simpson, na takový propagandistický luxus jaksi nedosáhne. Nebojuje s "islámskou anticivilizací", ale s celou řadou různě vyprofilovaných kmenových skupin, přičemž pro každou z nich je probíhající válka něčím zcela jiným - pro jednoho součástí džihádu proti Západu, pro jiného čistě afghánská záležitost, pro naprostou většinu jde dokonce především o záležitosti regionální mikropolitiky. Nikdy se nám nevzdají. A na jejich názorech záleží.

Kdo tohle nechápe, nemůže rozumět ani Simpsonovu varování, že Západ náměsíčně vrávorá do válek bez konce.

0
Vytisknout
5819

Diskuse

Obsah vydání | 8. 4. 2013