O tom komunismu

8. 4. 2013 / Karel Dolejší

Papež František o Velikonocích otevřel cestu blahořečení několika katolíků, které česká média charakterizují jako oběti komunismu a nacismu. Nehledě k tomu, že některé z těchto obětí mohou být ve skutečnosti dosti kontroverzními postavami, které si třeba zadaly s diktaturou, poukázal tímto papež na nepříliš radostně přiznávaný fakt, že se během španělské občanské války či osvobozování Itálie děla různá v podstatě ideologicky motivovaná zvěrstva i z té "pokrokové" strany. Až se celý proces beatifikace náležitě rozběhne, jistě se sesypou námitky českých antiklerikálů (=skupina nikoliv nutně totožná s atheisty). A jednou z nich bude věčně se vracející stížnost, že prý žádný komunismus ve skutečnosti nikdy neexistoval, tudíž nemohl mít ani žádných obětí.

Jak už to tak v podobných případech bývá, komunismus byl i nebyl, v říjnové revoluci v listopadu zvítězil i nezvítězil. Sám svatý Marx komunismus výslovně odlišil od nějakého budoucího ideálního zřízení zobrazovaného komunismem utopickým, předmarxistickým. Pro Marxe bylo komunismem hnutí, které má způsobit odstranění stávajícího stavu společnosti. A z tohoto hlediska komunismus nepochybně existoval, jak si může každý zjistit v nejbližším antikvariátu, pokud obsahuje alespoň jeden ošoupaný titul pojednávající o "dějinách mezinárodního dělnického hnutí a KSČ".

Naproti tomu absolventi VUMLu, ale i jiní, kterým v hlavě uvízl letmo naznačený výčet stádií údajné budoucí společnosti - prostě spíše lekce paskvilu zvaného "vědecký komunismus" než sám prorok Marx - tvrdí, že jelikož nebylo dosaženo zrušení peněz atd., žádný komunismus vlastně neexistoval.

Dalo by se tedy stále z ortodoxně marxistického hlediska uzavřít, že komunismus jako hnutí existoval, ale jako společenskoekonomická formace nikoliv.

Ovšem ani tohle ještě není celá pravda.

Pamatuji si to velmi živě kvůli následující příhodě: Naše soudružka zeměpisářka na druhém stupni základní školy od jisté doby přicházela do hodin opravdu velice pozdě. Mívala "sekeru" i třicet minut. Jednou se zase takhle z ničeho nic otevřely dveře, ve kterých si ještě dopínala sukni a pomalu nakráčela do třídy, aby opět vyčerpaným hlasem oznámila "Byla jsem u soudruha ředitele". (Zakrátko byla jmenována jeho zástupkyní.) Nato usedla za stůl, ztěžka na něj zvedla nohy a lakem v barvě krve námořníků Kronštadtského povstání si na nich začala přizdobovat nehty. Mezitím se ještě snažila alespoň trochu dohnat výuku a pozvednout tak třídní uvědomění zanedbaných dítek z dělnické čtvrti.

"Zapamatujte si, že státy světové socialistické soustavy budují vyspělý socialismus, kdežto Sovětský svaz buduje komunismus", řekla tenkrát, když si zničeně lakovala nehty s nohama na stole a půl třídy plné puberťáků se div nezadusilo smíchy.

Tak jsem si to tedy zapamatoval - spolu s vůbec první názornou lekcí o tom, jakým způsobem vlastně minulý režim vyzdvihoval a oceňoval především zcela odosobněné nasazení ve prospěch celospolečenského zájmu.

Dokonce i ten komunismus coby společenskoekonomická formace byl i nebyl. Budoval se. Pan Jírovec tvrdí, že co komunisté slíbili, to také vesměs splnili. A když se něco takhle usilovně buduje, neříkejte mi, že toho tam pak nemusí někde aspoň kousek zbýt.

Ostatně copak Rusko pár let nato nezažilo stav, kdy se prakticky vůbec nepoužívaly peníze?

0
Vytisknout
6822

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2013