Několik poznámek nejen k příspěvku Milana Valacha

Nejde jako dříve svět popisovat a vysvětlovat, ale změnit

10. 4. 2013 / Milan Dubský

Komentářem k nedělní demonstraci udělal Milan Valach logický, prospěšný a poučný rozbor reality dnešní situace. Malá účast na demonstraci ukázala, že občané, jimiž se organizátoři ohánějí, respektive, že vyjadřují mínění většiny občanů, tam nepřišli, byť mají mnoho skutečných argumentů nejen pro kritiku, ale i odvolání této vlády, která potopila ČR a její ekonomiku o hezkých pár metrů a stovky miliard ke dnu. Nemají dosud ale dost vážných pohnutek, aby se k těmto demonstracím přidávali.

To má ovšem mnoho různých a někdy i protikladných příčin. Již mnohokrát nahlas zazněly a v tisku, rozhlase a v televizích byly formulovány a jsou shromážděny argumenty o škodlivosti politiky, kterou současná vláda dělá. Situace, která by dohnala občany zúčastnit se účinných akcí, jež by nastartovaly podstatnější změny není stále dosud zralá. Když se člověk podívá co se všechno vyhazuje do kontejnerů nebo u nich odkládá od velikého počtu občanů, šatstvo, starší elektrospotřebiče, knihy, obuv, chléb, rohlíky, kusy salámů a mnoho dalších potravin, hračky nádobí, sklenice, talíře, vysavače prachu a mnoho dalších věcí, nesvědčí o hranici nespokojenosti, která by dohnala většinu "na barikády".

Když stovky ba tisíce fanoušků jezdí nejen v tuzemsku, ale i do zahraničí nejen příhraničního se svými oblíbenými kluby na zápasy, když statisíce českých občanů vyjíždějí každoročně na dovolenou k moři nejen do Chorvatska, ale i do exotických destinací, když je zcela běžné pro velký počet Čechů vyjíždět si na lyže do Rakouska, Itálie, Francie nebo na ledovce, tak se v této zemi, která potřebuje ovšem mnoho zlepšit, nežije špatně. Vůbec to není obhajoba současného systému, který dokázal předehnat ve špatném vládnutí řadu dalších států i banánových republik.

Je mezi námi mnoho těch, které často napadá, že to, s čím se takřka denně potkáváme korupce, zlodějny, kradený materiál, kolejnice, spojovací kabely jsou bez jakýchkoliv následků přijímány ve sběrnách a policie, ani zastupitelé a zákonodárci s tím nic nedělají, poslední amnestie, stovky nespravedlivých rozsudků soudů, anonymní akcie, církevní restituce a nebetyčně rostoucí rozdíly mezi stále bohatnoucími jedinci, i v krizi přibývajícími milionáři a statisícovou masou nezaměstnaných, velkým počtem lidí žijících pod hranicí chudoby, bezdomovců je už dost důvodů k emigraci. Tisíce Čechů v zahraničí pracuje, vydělávají si tam slušné peníze a jen málo jich tam natrvalo zůstává a zůstane. Ono to totiž i v ostatních zemích není o mnoho jiné a málokde lepší. Že se tu za bílých dní i nocí dějí neustále a po mnoho let krádeže ve velkém při státních zakázkách, řízené bankroty, maligní exekuce, odklánění peněz, mizející dotace z Evropské unie, odliv zisků z bank, které jsou těmi největšími pijavicemi na živném vemeni občanů a státu, do zahraničí, ačkoli jsou zisky vytvářeny zde v naší zemi, to odpovědné orgány, dle jejich činů a jednání, nezajímá.

Zamýšlet se nad smyslem života a jeho existenčními formami je nutnost a platila vždy, platí a bude platit. Není pravda, že nic není problém, jak často říkají apologeti maligní formy současného kapitalismu, že nic se nesmí zakazovat, že nic neplatí. To, že se svět globalizuje, on se globalizuje již tisíce let, že mizí hranice mezi státy vůbec neznamená, že se smysl života ztrácí. To je cílená, zlá mlha lidí ve všech zemích a kontinentech, kteří mají mozky naplněné touhou po mamonu, po bohatství a penězích, po vlivu a moci. Neuvědomují si ovšem, že právě to je vede k jejich vlastnímu zániku. Bipolární svět nezmizel. Jako se všechno mění i on se změnil v multipolární. Nejsou zde bloky, politické ideologie, demokracie a diktatury a mnohé další např. levice-pravice, ale je tu chudoba a bohatství, které objímá celý náš svět, celou planetu. Ekonomové, politici, politologové svět a děje v něm popisují a vysvětlují, ale tak jako dříve jej nemění.

Nejde tedy jako dříve jej popisovat a vysvětlovat, ale změnit jej, hlavně a především společnost a systémy v ní panující. Napřed v jednotlivých státech, pak ve stávajících seskupení, pak na kontinentech a pak v celém světě. A k tomu je ovšem potřeba sjednocovat síly. Nikdy nebudou všichni mít jeden a tentýž názor. Ale rozhodne vždy většina při respektování menšinových názorů i práv menšin. Tento proces již nastal. Je pomalý a obtížný, jak to vidíme i v naší zemi. Pokud chceme zachovat svět bez velkých násilných převratů, nikdy ovoce nepřinášejících revolucí anebo dosáhnout úplné zničení civilizace a změn v přírodě, které se neslučují s lidským životem, bude nutné získávat další a další lidi pro rozumné návrhy jak lidskou společnost a její systémy vylepšit a uspořádat jinak.

0
Vytisknout
3123

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2013