Jaký měla vliv Margaret Thatcherová na ekonomiku?

9. 4. 2013

V době, kdy se v roce 1979 dostala Thatcherová v Británii k moci, dosahovala britská inflace 25 procent, bylo nedlouho po době, kdy stávky odborářů zemi zcela ochromily a pracovala jen tři dny v týdnu.

Thatcherová zlikvidovala pozůstatky britského poválečného konsensu, rozdrtila odbory, deregulovala finanční služby, podporovala investice, zavedla snížení daní, pokoušela se umenšit stát, ve skutečnosti však britský stát centralizovala a posílila roli státu, velkých příjmů z těžby ropy v severním moři využívala na placení podpory armády více než dvou milionů nezaměstnaných, podporovala vytvoření evropského jednotného trhu.

Podle stoupenců Thatcherové se jí prý podařilo oživit britskou ekonomiku, britská ekonomika se stala více konkurenceschopnou a začala přinášet nové zisky. Vyvolalo to v Británii hospodářský rozkvět, který trval od roku 1992 do roku 2008.

Podle kritiků Thatcherová zlikvidovala více než 15 procent průmyslové základny Británie svým dogmatickým monetarismem, vyplýtvala jednorázové zisky z těžby ropy v Severním moři na podporu v nezaměstnanosti a na snížení daní a proměnila Británii v nevyváženou a třídně ostře rozdělenou zemí, jíž zůstává dodneška.

Podle hospodářského editora deníku Guardian Larryho Elliota je pravda někde mezi těmito extrémy. Thatcherová se dostala k moci v kritické situaci po třech desetíletích britského hospodářského úpadku. Už její předchůdci se snažili reformovat.

Thatcherismus jako ideologie v roce 1979, kdy se Thatcherová dostala k moci, ještě neexistoval. Privatizace nebyla součástí předvolební kampaně konzervativců a tvrdý postoj vůči odborům vznikl také až později.

V polovině osmdesátých let však začalo být jasné, že konzervativní hospodářská politika je založena na několika základních principech. Zaprvé se stal středobodem hospodářské politiky vlády Thatcherové boj proti inflaci. Vláda snižovala inflaci, nebyla ochotna podporovat růst vyvoláváním poptávky.

Zadruhé, rovnováha moci se přesunula rozhodně na stranu manažerů. Tři zákony postupně omezily moc odborů. Symbolickým vítězstvím nad odbory bylo vítězství Thatcherové nad rok trvající stávkou horníků.

Zatřetí, vláda Thatcherové opustila jakoukoliv průmyslovou strategii. Stát si zachoval kontrolu nad některými státními podniky, avšak Britský telecom, Britské ocelárny, Britské plynárny a britská letiště byla zprivatizována. Thatcherová udělala Británii trhem pro prodej japonských automobilů a výrazně omezila výrobní sektor ve prospěch finančního průmyslu.

Začtvrté, Thatcherová podporovala osobní podnikavost. Radikálně snížila daně osob s nejvyššími příjmy, protože si myslela, že to podpoří rozvoj podnikání. Snížila také daně pro obyčejné občany: r. 1988 snížila nejvyšší daně z 60 procent na 40 procent a základní daňovou saznu z 27 procent na 25 procent. Prodávala občanům státní bytový fond za zlevněné ceny.

Z krátkodobého hlediska byla ekonomická strategie Thatcherové úspěšná. Relativní hospodářský úpadek Británie skončil, ale bylo to nikoliv rozvojem britské ekonomiky, spíš úpadkem hospodářství ve Francii a v Německu. Poklesl počet dní ztracených stávkami.

Na druhé straně však Thatcherová potlačila hospodářský růst, protože slabé odbory už nedokázaly přimět zaměstnavatele, aby platy udržovaly paritu s růstem cen. Státní výdaje se obrovským způsobem zvětšily v důsledku vyplácené podpory v nezaměstnanosti a v důsledku prodeje státního bytového fondu. Británie dál tragicky zaostávala v oblasti inovací a investic a likvidace výrobního sektoru způsobila, že se Británie stala nebezpečně závislou na finančním sektoru. Příjmy z ropy Thatcherové výrazně pomohly, avšak Británie se nenaučila, jak platit své výdaje. Naposledy měla Británie obchodní přebytek v době války o Falklandské ostrovy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
12159

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2013