Podle jakých not?

6. 4. 2013 / Marek Řezanka

Soud s Bártou a Škárkou skončil, fraška plná sprostoty a degradace politické kultury vyšuměla -- i když svého času rozněcovala emoce a plnila přední stránky novin a obrazovky televizních zpráv. Brzy se média zřejmě začnou zabývat jiným senzačním procesem.

Procesem, který dá nadobro zapomenout na Klausovy amnestie. Ty sice hnuly žlučí kdekomu -- a v médiích se o nich mluvilo více než dost - nakonec ale vše skončilo v duchu "co jsme si, to jsme si, jedeme dál."

Naposledy jsme se v souvislosti s Klausovými amnestiemi dozvěděli, že si i předseda vlády -- stejně jako bývalý prezident republiky, může oddechnout. Premiér Petr Nečas (ODS) za kontrasignaci novoroční dílčí amnestie prezidenta Václava Klause trestného činu stíhán nebude. Státní zastupitelství pro Prahu 1 smetlo žalobu ze stolu.

"Nikde není dána povinnost předsedy vlády, aby to předložil před svým podpisem vládě. Není v tom spatřována žádná trestná činnost," uvedla šéfka žalobců, Šárka Pokorná.

Proti rozhodnutí se mohou iniciátoři žaloby, Milan Štěch a Miroslav Antl odvolat.

V tuto chvíli je ohledně amnestií jasno několik věcí. Shrňme si je:

1) Lednová amnestie exprezidenta Václava Klause umožňuje mj. propuštění osob stíhaných v kauzách velmi závažné a rozsáhlé hospodářské kriminality (např. H-System, CS fondy, Trend).

2) Prezident se za amnestie nikomu nezodpovídá. Amnestie však kontrasignuje premiér a schvaluje vláda jako celek. Pokud amnestie způsobí škody či ohrozí důvěru v právní systém, je relevantní se ptát, kdo za ně nese právní zodpovědnost.

3) Dosud nebylo přesně sděleno, kdy přesně premiér Nečas Klausovy amnestie podepsal. Jsou právně platné? A kdo všechno je připravoval? Ani tento dotaz není doposud uspokojivě zodpovězen.

4) Dozvěděli jsme se, že Václav Klaus za své amnestie za velezradu souzen nebude, protože již není prezidentem. Nic nám to ovšem neříká o povaze samotných amnestií.

5) Klausovy amnestie vyvolaly odpor laické i odborné veřejnosti. Otázka nezní, zda prezident má právo je udělit -- podle Ústavy toto právo má -- otázka ovšem zní, co tyto milosti způsobily ve společnosti. Václav Láska například tvrdí: "Amnestie má dvě základní části, které je potřeba posuzovat odděleně, protože mají úplně jiné následky. Ta první část je, řekněme, standardní, obvyklá, občas k ní dojde a ne jenom u nás ale i v západní Evropě. To je amnestie, která promíjí část, nebo některé drobné tresty. Tedy u lidí, kteří už byli pravomocně odsouzeni. Například člověk byl odsouzen na 8 měsíců nepodmíněně, bude mu ten trest odpuštěn. Ale pokud tam jsou další tresty s tím související, například zákazy řízení, úhrada škody a další, ty zůstávají zachovány. To je standardní. Ale pak má amnestie ještě druhou část. A ta je velmi nestandardní, ojedinělá. Při ní se zastaví běžící trestní řízení se vším všudy! To znamená, že na ty osoby bude hleděno jako na nevinné. Nebude rozhodnuto o náhradě škody, nebude rozhodnuto o dalších trestech. To má řadu dalších následků. Na lidi, kteří byli zbaveni svého zaměstnání v důsledku toho, že spáchali nějaký trestný čin a byli za něj souzeni, se bude pohlížet, jako kdyby nic neudělali. Bude se jim muset doplatit ušlá mzda a budou mít možnost se vrátit do svého zaměstnání..."

Bývalý detektiv z protikorupční policie, Karel Tichý, řekl ke Klausovým amnestiím následující: "Cítím obrovský pocit zmaru a zklamání. A troufám si tvrdit, že v tomhle směru můžu mluvit i za své bývalé kolegy. Celé to dlouholeté vyšetřování mělo zásadní dopady na naše životy, zdraví, nebo rodiny a teď vidíme, že to celé bylo k ničemu. Moje soukromé přesvědčení je, že to bylo velmi dobře připravené..." Navíc ho děsí vzkaz Klausových amnestií v podobě nebezpečného precedentu: "Oni (protikorupční detektivové) teď vidí, že i když se budou snažit sebevíc, jako jsme se snažili v těchto případech my, může se vždy stát za pár let něco podobného."

Signál směrem k veřejnosti, že je možné zastavit stíhání těch nejzávažnějších kriminálních kauz prostým mávnutím proutku či ruky, je negativní - demotivující, frustrující, pobuřující.

Celý obraz výše popisovaného zmaru dokresluje kauza H-Systemu z druhé strany, ze strany obětí. "Původně slibované levné bydlení se tak proměnilo na pořádně předražený zlý sen - poprvé lidé o peníze za dům přišli po krachu H-Systemu, podruhé investovali podobně vysoké částky do dostavby rozpracovaného projektu a potřetí budou muset platit v plánované dražbě, jinak o majetek přijdou," uvedl v tiskovém prohlášení mluvčí družstva Svatopluk, které sdružuje stovky poškozených klientů, Martin Junek.

Šéf Legislativní rady vlády, Petr Mlsna hájí premiéra Nečase následovně (Právo, 30. 3. 2013):

"Kontrasignační úkon nikdy nebyl předkládán vládě jako materiál k rozhodnutí a je historicky vnímán jako určitá premiérova výsada, jestli jako šéf vlády amnestii podepíše nebo ne.

Teoreticky se můžete bavit, že premiér může odmítnout kontrasignovat rozhodnutí. Vyčítat dnes Petru Nečasovi, že si měl ve vládě kontrasignaci posvětit, neodpovídá dosavadní dvacetileté praxi. Za druhé od roku 1918 žádný předseda vlády amnestii kontrasignovat neodmítl...

Ale je otázka, jestli máme vůbec o rozhodnutí pochybnosti, nebo podlehneme mediální masáži několika advokátů spočívající na jedné jediné kritice: že se poškození v trestních kauzách nebudou moci domoci náhrady škody, která jim byla způsobena trestným činem. Na jedné straně je zájem poškozených, ale ti se mohou domáhat náhrady škody v civilním řízení. Příští týden bude vláda projednávat novelu zákona, díky níž mají být osvobozeni od soudních poplatků."

To, že premiér o ničem nevěděl, či že je zde nějaká zaběhaná praxe, nijak nesmazává odpovědnost premiéra. Podstatné je, zda přijmeme Klausovy amnestie jako něco, co je v pořádku. A právě to by měly soudy posoudit. Dojdou-li k závěru, že nebylo, bylo by poněkud tragikomické oznámit, že za to nikdo není zodpovědný, a že nikdo nic, každý muzikant. Ve státě, kde je prý muzikantem každý, lze ovšem očekávat, že se nějaká písnička zpívat bude. Jde jenom o to, zda unisono -- a podle jakých not.

0
Vytisknout
4309

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2013