Smrt Thatcherové vyvolala u některých lidí oslavy

8. 4. 2013

Mezi vlnou oslavných projevů a kondolencí projevují kritikové Margaret Thatcherové své názory stejně energicky, píše skotský deník The Herald.

Poslanec George Galloway za stranu Respect napsal na Twitteru: "Zašlápněte tu špínu do země." Později dodal: "Spravedlnost pro horníky!" a ještě napsal: "Thatcherová označila Nelsona Mandelu za 'teroristu'. Byl jsem tam. Viděl jsem, jak to říká. Kéž se smaží v pekle!"

Kontroverzní komik Frankie Boyle napsal: "Konečně si můžu vzít černé šaty a zároveň i boty pro tancování!"

Sochař Robert Florence napsal na twitteru: "Škoda, že není v Glasgow socha Thatcherové. Moc rád bych viděl ve zprávách, jak ji lidé svrhnou, a pak bych ji chtěl zasáhnout svými botami."

Autor komiksů Mark Millar zdůraznil: "Kdokoliv, kdo dnes truchlí za Thatcherovou, zřejmě od roku 1979 nečetl noviny."

 9418

Stovky lidí se shromáždily v Glasgow a oslavují smrt Margaret Thatcherové

8. 4. 2013

Více než 300 osob se shromáždilo v pondělí večer v centru Glasgow, kde oslavují smrt Margaret Thatcherové, uvádí komerční televizní stanice Scottish Television. Akce byla zorganizována prostřednictvím sociálních sítí. Členové různých organizací se účastní v Glasgow narychlo zorganizované party. Jsou to především členové Federace proti dani z ložnic, Komunistické strany, Socialistické strany, Socialistické dělnické strany, Mezinárodního socialistického konsorcia a mnozí neorganizovaní, spontánně přišedší občané města Glasgow.

Komunální úřad města Glasgow vyzval občany, kteří chtějí oslavovat smrt Margaret Thatcherové, aby se nevydávali do centra města. Jedna skupina na Facebooku "Thatcherová je mrtvá - Mejdan na George Square - Dnes večer!" (George Square je centrum města) měla více než 1000 stoupenců a dalších 6500 osob bylo pozváno.

Mluvčí skotské policie uvedl: "Jsme si vědomi zpráv, že na George Square je shromáždění, a budeme na ně přiměřenou měrou policejně dohlížet."

Komunální úřad města Glasgow vydal prohlášení, v němž naléhá na veřejnost, aby se oslav neúčastnila.

V prohlášení se praví: "Bez ohledu na to, zda je vhodné uspořádat party na oslavu něčí smrti, tato akce byla zorganizována bez účasti či souhlasu komunálního úřadu a máme obavy o bezpečnost účastníků.

Organizátoři legitimních akcí musejí požádat o svolení použít náměstí. Musejí také uspokojit řádné podmínky, že podniknou požadovaná bezpečnostní opatření, že bude na místě první pomoc, dostatečné množství veřejných toalet a organizátorů a musejí také mít pro akci pojištění. Naléháme na veřejnost, aby se těchto oslav neúčastnila."

Antikapitalističtí aktivisté používají v centru Glasgow megafony, a skandují: "Maggie, Maggie, Maggie!" a dav odpovídá: "Mrtvá, mrtvá, mrtvá!!"

Jak uvádí Skotská televize, jeden účastník, Joshua Brown z hnutí Unite the Resistance, uvedl: "Oslavujeme výborně!! Máme tu transparenty, ozvučení - a je tady opravdu atmosféra jako na oslavě!"

Ostatní demonstranti uvedli, že oslavují smrt ženy, která měla krev na rukou - od Falklandských ostrovů a od horníků.

V roce 2011 vydala glasgowská rocková skupina Mogwai hudební album, nazvané Hardcore will never Die, but you will (Hardcore nikdy nezemře, ale ty ano). Na albu je i skladba nazvaná George Square Thatcher Death Party (Oslava smrti Thatcherové na George Square). Mnozí poznamenávají, že tato skladba byla zřejmě impulsem k pondělním večerním oslavám.

Zdroj v angličtině ZDE

Herald Scotland: Thatcherová: Skoti ji nenáviděli

8. 4. 2013

Citujeme z redakčního komentáře skotského deníku The Herald:

Jejím cílem bylo zbarvit volební mapu Skotska konzervativní modrou, avšak Thatcherová přiměla Skoty vidět rudě

Do doby, kdy v roce 1990 Thatcherová přestala být šéfkou britského státu, zpolarizovala politické postoje ve Skotsku tak jako žádný politik před ní.

Od své první návštěvy v Edinburku v únoru 1975 (kdy měli konzervativci ve Skotsku ještě 16 poslanců) do doby svého slzavého odchodu z Downing Street v listopadu 1990 se stala Thatcherová pro mnoho Skotů terčem nenávisti. V době, kdy Thatcherová odešla z premiérské funkce, zůstávalo ve Skotsku už jen 10 konzervativních poslanců. Sedm let po jejím pádu, r. 1997, neměli konzervativci ve Skotsku vůbec žádného poslance. V současnosti má ve Skotsku Konzervativní strana v Dolní sněmovně jen jediného poslance.

Thatcherovou ve Skotsku nenáviděli za to, že tam zavedla daň z hlavy (poll tax), rok před jejím zavedením v Anglii, nenáviděli ji za likvidaci průmyslu, v jehož důsledku byly propuštěny tisíce zaměstnanců z dolů, z oceláren a z dalších tradičních průmyslových odvětví.

Gorbačovovi při pádu berlínské zdi telefonovali zděšení Thatcherová a Mitterrand, aby použil vojsk

8. 4. 2013

Tyto tři články vyšly v Britských listech poprvé v listopadu 2009. Vydáváme je znovu k úmrtí Margaret Thatcherové

Pád komunismu ve středovýchodní Evropě nezpůsobil Západ. Ten požadoval stabilitu a změny režimu se obával a s rozmontováním komunistického režimu nesouhlasil. Komunistické režimy ve středovýchodní Evropě se nerozložily ani v důsledku činnosti místních disidentů. Ti byli -- snad s výjimkou Polska -- na to příliš slabí. Rozklad komunistického režimu způsobili sami jeho komunističtí bossové, i když nechtěli -- konec konců to byl jejich režim. V tom spočívá paradox pádu komunismu ve středovýchodní Evropě v roce 1989, uvedl na konferenci americké asociace slavistů v Bostonu v sobotu profesor Igor Lukeš z Bostonské univerzity.

Tehdejší vedoucí představitelé Spojených států, Británie a Francie Bush senior, Thatcherová a Mitterrand v žádném případě neusilovali o jakékoliv změny ve středovýchodní Evropě. Sovětský vedoucí představitel Michail Gorbačov svědčí podle Lukeše v rozhovorech, které poskytl společnosti BBC, že když došlo k otevření berlínské zdi, Thatcherová a Mitterrand ho rozčíleně telefonicky žádali, aby proti svobodomyslným demonstrantům v Berlíně použil síly. "Zastavte to," požadovali. "Jak?" ptal se Gorbačov. "Máte vojáky, ne?" Gorbačov vojensky zasáhnout odmítl.

Nevím, co je na postojích Thatcherové, Reagana a Mitterranda v roce 1989 tak šokujícího

8. 4. 2013

Docela jim rozumím. Jejich političtí analytikové je zřejmě varovali, že případný pád komunismu bude doprovázen vražděnín, občanskou válkou, chaosem a vlnou uprchlíků do západní Evropy. Když budeme ignorovat v dobré víře Lukešův názor, že západním politikům status quo sovětského impéria vyhovoval, je docela logické, že se děsili blížícího se rozkladu politických struktur ve středovýchodní Evropě jako by se toho děsil asi každý politik kvůli možnému nezvládnutelnému chaosu.

Původně vydáno ZDE

Rčení "O mrtvých jen dobré" neplatí pro veřejné osobnosti

8. 4. 2013

Thatcherová se podílela na neuvěřitelně razantních rozhodnutích, které ovlivnily životy lidí po celém světě, píše v deníku Guardian Glenn Greenwald. Hrála klíčovou roli nejen při vyvolání první války v Perském zálivu, ale také využila svého vlivu a veřejně podporovala útok na Irák r. 2003. Odsoudila Nelsona Mandelu a jeho Africký národní kongres jako "teroristy", což je něco, o čem přiznal dokonce i David Cameron, že to bylo nesprávné. Byla tvrdošíjnou podporovatelkou brutálních tyranů jako byl Augusto Pinochet, Saddam Husajn a indonéský diktátor generál Suharto. Po celé Británii je Thatcherová dodnes nenáviděna za škody, které tam způsobila - za její politické dědictví drsné sociální nerovnosti, za prosazování chamtivosti, privatizace a rozkladu společenských struktur.

Jak napsal v Americe v pondělí dopoledne David Wearing: "Osoby, které chválí Thatcherovo dědictvím by měly projevit určitý respekt pro její oběti. Je to nevkusné."

Zdroj ZDE

Když někdo vládne, vždycky je to proto, že se to někomu v zákulisí moc dobře hodí

Film o samotě a o zneužití jedné obsedantní osoby

8. 4. 2013 / Jan Čulík

Nemohu souhlasit s tvrzením Tomáše Koloce, že britský film Železná lady s Meryl Streepovou v hlavní roli je propaganda amerických republikánů. Ve filmu jde o něco úplně jiného. Je to studie zneužití jedné osobnosti. Je to studie odkopnutí a samoty.

Tuto recenzi jsme poprvé publikovali v dubnu 2012.

Zemřela hokynářova dcera

8. 4. 2013 / Jan Čulík

Přistěhoval jsem se do Británie začátkem roku 1978, ještě v posledních měsících éry labouristického premiéra Jamese Callaghana. Vládla doba starosvětského, pomalého britského úpadku. Pak vyhrála Margaret Thatcherová volby. Nechápal jsem to a dodneška nechápu mentalitu Angličanů (nikoliv Skotů), kteří ji zvolili. Od samého počátku mi svou tupou ideologičností a umanutostí, neschopností vnímat jemnosti a složitosti problémů a politiky Thatcherová připomínala stalinské sekerníky. Přirozená realita je složitá a inteligentním člověkem nezvládnutelná. Ten se asi raději vzdá, než by světu vnucoval své primitivní, zjednodušené řešení. Ze svého - velmi omezeného - osobního styku s některými mezinárodními politiky mi vyplývá, že aby mohli jednat, musejí si vytlačit z mozku vědomí, že situace je složitá - a musejí tvrdošíjně prosadit právě své jednoduché a omezené řešení. V politice, jako v byznysu, nakonec vítězí sociopati, drsně jednající lidé s ostrými lokty, kteří se neštítí sprosťáren a jimž normální, slušní lidé prostě ustoupí.

 1356

Margaret Thatcher: Politička bipolárního světa, která otevřela dveře dnešnímu úpadku Británie

8. 4. 2013 / Karel Dolejší

Odkaz právě zesnulé britské expremiérky Margaret Thatcher je opředen řadou mýtů. Některé jsou specificky pravicové, ještě jiné specificky postkomunistické. Začnu těmi druhými.

"Železná lady" je v postkomunistických zemích oslavována coby apoštolka politické svobody. Jak ale na stránkách Britských listů opakovaně upozorňuje Jan Čulík, ve skutečnosti byla tím úplně posledním, kdo by chtěl těm, jež na východní straně železné opony o svobodu usilovali, nějak pomáhat. Husákovo Československo sice vedlo proti její Británii mediální kampaně v kauzách hornických protestů, severoirských vězňů-hladovkářů či války o Falklandy/Malvíny, nicméně za těmito rituály probíhala velice živá ekonomická spolupráce, která svým způsobem režim držela nad vodou. Němečtí nebo francouzští politici podporovali disent v komunistických státech, stejně jako britští intelektuálové - ale premiérka nikoliv. Bipolarita "železné lady" náramně vyhovovala, jak se ukázalo ještě během pádu Berlínské zdi. Kdyby to záleželo na jejich idolu, čeští pravičáci mohli dodnes nanejvýš tak pořádat bytové semináře.

Konec éry Margaret Thatcherové

8. 4. 2013

Publikujeme několik citací z komentáře slavného, nyní už zemřelého, britského novináře Hugo Younga, který vyšel v deníku Guardian 23.listopadu 1990, v den, kdy byla Thatcherová zbavena moci.

Byl to pozoruhodný konec, ale byl v souladu se vším důležitým, co předcházelo. Existovala kontinuita nejen v textuře těchto událostí, avšak i v okolnostech jejího dlouhého života a rychlého konce. Tak jak byly její triumfy často zakořeněny v jejím zápalu pro boj, v jejím odmítání naslouchat radám, a její neochotě přiznat, že se může mýlit, stejné byly zdroje jejího konečného osudu.

Byl to šokující způsob, jímž byla svržena. Neprohrála ani ve Sněmovně, ani v zemi, ale přesto se jí zbavili v důsledku vůle méně než 400 politiků. Dosud se nikdy nic takového v éře demokracie nestalo: žádný verdikt zjevně tak perverzní a nevyprovokovaný, který vládnoucí strana pronesla nad svou šéfkou, jíž podlézala a díky níž tloustla po dobu mnoha let. Mnoho konzervativců bude šokováno tím, co včera provedli, někteří, dokonce i někteří z těch, kteří se na tom podíleli, se budou stydět. Poprvé totiž v době svého premiérského úřadu jí bylo zapotřebí, i když o to nezažádala, lidských sympatií pro bezmocnou bytost, nechanou na holičkách.

Vezměme si stát. Nikdo nám ho nedá zadarmo

8. 4. 2013 / Milan Daniel

Obrovskou velkoplošnou obrazovku jsem viděl na Václaváku naposledy loni v dubnu, kdy se před ni narovnalo kolem sta tisíce lidí.

Včera jsem ji míjel cestou z Hlavního nádraží. Předtím jsem znamenal v přilehlých ulicích připravené antony, na náměstí samotném nenápané skupinky modrošedých policistů, jejichž součet nebyl o mnoho menší než počet účastníků demonstrace. Co kdyby přece jen...

Na pódiu se právě producíroval Vladimír Stehlík a současné mocné častoval vulgarismy. Poslouchalo ho na tři sta lidí plus nespočítatelný počet čumilů na chodnících. Občas někdo zatleskal.

Karel Dolejší soudí, že Holešovská výzva svou akcí nazvanou Soumrak kmotrů na dlouho "diskreditovala legitimní občanské protesty". Z jiné pozice, ale v podstatě týmiž slovy charakterizovala demonstranty Karolína Peake: "Jsou to nebezpeční magoři."

I sebevražední atentátníci mají odvahu - zabíjet, ničit, učinit svět ještě horším

8. 4. 2013 / Karel Dolejší

Jestliže se náhodou stane, že Karolína Peake prohlásí "Venku prší", nebudu za každou cenu trvat na tom, že padají ropuchy, jen proto, abych se od ní distancoval. Zejména v tom případě, jestliže doopravdy prší.

Na webu ultrapravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti její předseda Tomáš Vandas o včerejší protestní akci mimo jiné píše:

Jsou tomu asi tři týdny, co mi volal pan Slávek Popelka, organizátor této akce, a žádal mě o osobní setkání. Vyhověl jsem mu a on přišel spolu s dalšími kolegy ze spolku, který si říká Holešovská výzva (pomíjím skutečnost, že tento název má zaregistrováno nám blízké občanské sdružení). Na této schůzce přednesl svoje pozvání mojí osobě a členům a sympatizantům dělnické strany s tím, že chtějí oslovit všechny protivládní strany a občanská sdružení. Zároveň mi sdělil, že s projevem rovněž vystoupí senátor Okamura a poslanec Vít Bárta.

Normální blázinec

8. 4. 2013 / Lubomír Brožek

K tomu, aby se člověk ocitl v blázinci, samozřejmě není nutné se hned propracovat do řádné psychiatrické léčebny (kde je o potřebného jakžtakž profesionálně postaráno). Pro začátek stačí se rozhlédnout kolem sebe, případně si přečíst noviny, pokochat se televizním zpravodajstvím (zvlášť vhodné pro masochisty) a jednomu je hned jasné, že s rozumem si na téhle pouti absurdit a chamtivosti utržené ze řetězu nevystřelí ani papírovou růži.

Mnozí si zajisté ještě vzpomenou na pouťovou atrakci zvanou Staročeská střelnice, v níž byla k vidění též žertovná věcička zvaná Mlýn na staré báby, jež se, po zasažení terčíku, dala do pohybu, semílajíc na jednom konci babky, které z konce opačného vylézaly proměněné v mladice. Za jistou analogii se zmíněnou atrakcí lze považovat například politický kariérní mlýnek, do něhož jedním koncem vejdou solidní páni a dámy s ústy plnými ušlechtilých vizí, kterak spravovati k obecnému blahu věci veřejné, aby se poté, co volič zatočí osudím, vynořili z konce opačného změněni k nepoznání a připraveni témuž voliči (který se mezi tím změnil v  daňového poplatníka a svůdně bezbrannou kořist), názorně ukázat, jak se věci doopravdy mají. Protože jestli sis, holoubku, myslel, že když sis nás zvolil (a platíš!), budeme ti dělat pomyšlení, anebo ti dokonce sloužit, my ti teď ukážeme, jak vypadá naše "Pravda vítězí"! (Ano, ta vlající ve větru, až se korouhvičkám hlava točí.) K čemuž nám (vyvoleným) dopomáhej Bůh a přičinlivá média, o nichž už nemá sebemenší iluze vůbec nikdo, včetně novinářů samotných, z jejichž středu pochází i následující citát (jehož autora uvedu později, aby si laskavý čtenář mohl tipnout alespoň provenienci).

Světové sociální fórum: zápas pokračuje

8. 4. 2013 / Immanuel Wallerstein

Právě skončilo pravidelné zasedání Světového sociálního fóra (WSF), poslední dobou konané jednou za dva roky. Tentokrát se sešlo v Tunisu. Světová média hlavního proudu ho většinou ignorovala. Zúčastnilo se jej mnoho skeptiků tvrdících, že fórum ztratilo smysl; tyto hlasy je slyšet už od druhého WSF roku 2002. Zasedání bylo rozdíráno debatami o samotné struktuře WSF. Bylo plné sporů o správné politické strategii pro světovou levici. A přes to všechno bylo obrovským úspěchem.

Lucembursko je ochotno přehodnotit ochranu bankovního tajemství

8. 4. 2013

Lucemburský ministr financí Luc Frieden řekl listu Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, že jeho země zváží kroky vedoucí k vyšší transparentnosti bankovního sektoru. Reagoval tak na silnou kritiku partnerů v eurozóně.

Lucembursko připravuje jisté drobné uvolnění kontroverzní praxe banovního tajemství ve snaze omezit daňové úniky zahraničních vkladatelů.

Klub v minovém poli

8. 4. 2013 / Václav Dušek

Koukni na to! Najednou kolem pusto, neveselo, kamarádi odešli do nebe či pekla. A jeden si uvědomí, že slova o jediné spravedlnosti -- že každého čeká cesta do posledního ráje -- se naplňují. Mladí volci a jalovičky jaksi o stáří vědí velké čínské kulové, takže semotamo kvákají pitominy; staří se hrdlí -- hle, neúcta! Pakáž! Nu, ptejme se lidičky: staříci milí, jakpak jste kdysi vy sami pohlíželi ku starším spoluobčanům? Nevzpomínáte?

Proč je předpovídání počasí stále tvrdším oříškem

8. 4. 2013

Zrychlující se oteplování v Arktidě způsobilo rozpad atmosférického teplotního gradientu, který vyvolával výškové proudění (jet stream) teplého vzduchu z tropů směrem na sever. Přitom toto proudění bylo unášeno zemskou rotací a směřovalo tedy částečně také ze západu na východ. Určovalo celkový charakter počasí po celou dobu, co ho klimatologové studují. Ale teď začal proud vzduchu z tropů zpomalovat a "meandrovat", vytváří jakési lokální zálivy či kapsy, které na dlouhá období konzervují extrémní počasí. A pro vědce je velice těžké v takové situaci předkládat spolehlivé předpovědi.

Zamyšlení nad Dolanovým cadillacem

8. 4. 2013 / Miroslav Tejkl

Na televizi se kromě nedělního Kalendária, Toulavé kamery a Objektivu hned po Kalendáriu se prakticky vůbec nedívám.

Bývá to skutečně výjimka.

Ale pustil jsem si doma o víkendu film "Dolanův cadillac" na DVD.

Knihu Steva Kinga, podle které byl tento film natočen, jsem četl už před mnoha lety.

Hannoverský veletrh nedokáže překrýt napětí v rusko-německých vztazích

8. 4. 2013

Rusko se podruhé v této dekádě stalo partnerskou zemí hannoverského průmyslového veletrhu, který představuje největší akci tohoto druhu na světě. Zatímco ekonomické vztahy obou zemí se bouřlivě rozvíjejí, politické problémy atmosféru značně zhoršují.

Podle kancléřky Merkelové partnerství Ruské federace v rámci letošního ročníku veletrhu přichází v pravý čas, stejně jako úzká spolupráce obou zemí na projektech "Ruský rok v Německu" a "Německý rok v Rusku". Hannoverský veletrh dle kancléřky nabízí příležitost k prohloubení vztahů mezi oběma zeměmi.

O tom komunismu

8. 4. 2013 / Karel Dolejší

Papež František o Velikonocích otevřel cestu blahořečení několika katolíků, které česká média charakterizují jako oběti komunismu a nacismu. Nehledě k tomu, že některé z těchto obětí mohou být ve skutečnosti dosti kontroverzními postavami, které si třeba zadaly s diktaturou, poukázal tímto papež na nepříliš radostně přiznávaný fakt, že se během španělské občanské války či osvobozování Itálie děla různá v podstatě ideologicky motivovaná zvěrstva i z té "pokrokové" strany. Až se celý proces beatifikace náležitě rozběhne, jistě se sesypou námitky českých antiklerikálů (=skupina nikoliv nutně totožná s atheisty). A jednou z nich bude věčně se vracející stížnost, že prý žádný komunismus ve skutečnosti nikdy neexistoval, tudíž nemohl mít ani žádných obětí.

POZVÁNKA NA DISKUSI:

"Penzijní reforma a její dopady"

8. 4. 2013

Hosté:

Ing. Jiří Šteg, ekonom, ProAlt
Ing. Jaroslav Šulc, CSc., Makroekonomické odd. ČMKOS
RNDR. Tomáš Fiala, CSC., demograf, ProAlt

Diskuse se koná v úterý 9.4. od 18 hodin,

v Kruhovém sále DK Metropol, Senovážné náměstí 2, České Budějovice.
VSTUP VOLNÝ

Úpadek západního kapitalismu trvá přes třicet let. Trochu pozdě na mravoličnou historku

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Na přelomu 19. a 20. století se evropští přistěhovalci v USA nestačili divit. Evropský kontinentální trh práce, zejména v Německu, byl dosud velmi poznačen tradicí středověkého cechovního řemesla, takže zpravidla měl každý dělník nějakou určitou kvalifikaci a do jisté míry se řídil pravidly, která omezovala vzájemnou konkurenci. V USA tomu tak ovšem nebylo: Americký dělník byl zvyklý najít si práci, kde byla, postupně se zaučit a po čase třeba zase přejít jinam. Evropané věru nechápali, jak může Američan žít bez jasné profesionální identity, a neustále měli sklon posuzovat různé situace podle měřítek, která měli sami zažita.

Jenže budoucnost celkem záhy ukázala, že větší rozvojové šance měl před sebou americký průmyslový kapitalismus, než ten tradičnější německý. I navzdory tomu, že německé zboží bylo v průměru kvalitnější než americké.

 9416

Válka jako pokračování... války jinými prostředky

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Simpson, E.: War From The Ground Up: Twenty-First Century Combat as Politics. C Hurst & Co Publishers Ltd, 2012. 256 stran. ISBN 978-1849042550.

Známá anekdota vypráví o rozhovoru amerického plukovníka Summerse se severovietnamským plukovníkem Tu během mírových jednání v Paříži 25. dubna 1975. "Víte, nikdy jste nás na bojišti neporazili," prohlásil Američan. Na to se Vietnamec krátce zamyslel a odvětil: "To je možné, ale také je to irelevantní". Při četbě studie veterána jednotek Royal Gurkhas nasazených v Afghánistánu Emile Simpsona, kterou Michael Howard v The Times Literary Supplement označil za "dodatek ke Clausewitzovi", si na tuto charakteristickou příhodu nelze nevzpomenout. V zásadě se za války všechno, čemu dezinfikovaný odbornický žargon říká "kinetické operace", provádí proto, aby protivník uznal porážku a požádal vítěze o sdělení mírových podmínek. Pokud ale protistrana výsledek kinetických operací za porážku nikdy neuzná, cíle není dosaženo a celý masakr byl od začátku do konce k ničemu.

Kterak dodat neoblíbené vládě důvod její existence

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Několik set demonstrantů z Okruhu Holešovské výzvy, spolupracující s Asociací samostatných odborů a původně podpořené i ultrapravicovou DSSS, dnes uspořádalo na Václavském náměstí demonstraci za "demisi vlády, výměnu zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd." Vyjádřili současně záměr usilovat o obnovu soběstačnosti České republiky v tradičních odvětvích průmyslu i zemědělství. Na akci, na níž vystoupil mj. senátor Okamura proslavený rasistickými poznámkami na adresu Romů, byl sťat hadrový panák představující neoblíbeného politika. Pokud vláda nepřistoupí na požadavky několika set demonstrantů a neodstoupí, chtějí od zítřejšího rána blokovat přístup do úřadu vlády.

Volby v 90. letech - Díl druhý

7. 4. 2013 / Věra Říhová

V prvním díle jsem psala o tématu, na který se již pozapomnělo, o tom, že proti metodám privatizace a později celé vlády Václava Klause nestála pouze levice, ale i některé malé pravicové strany. Psala jsem pouze o DEU, protože jsem byla členkou této strany a nemám právo mluvit o jiných stranách, ve kterých jsem nebyla, ale z předvolebních mítinků, předvolebních televizních i rozhlasových besed a vzájemných politických klání, ze vzájemné spolupráce nebo nevraživosti mezi malými politickými stranami, z toho všeho vím, že protiklausovského boje se zúčastnilo mnoho občanů.

Paměti textaře čínské národní hymny

7. 4. 2013 / Tomáš Koloc

Cyklus veřejných rozhovorů "Host TK", který se odehrává ve spolupráci s královéhradeckou Studijní a vědeckou knihovnou, je nejnovější podobou mé snahy o to, aby veřejnosti byla zprostředkována paměť zralých osobností, uznávaných umělců a vědců, z nichž zároveň vyzařuje jistý duchovní přesah. Od konce loňského roku jsme uskutečnili tři pořady, jejichž hosty byli přední český gynekolog a duchovní otec českých nemocnic v Ugandě a na Srí Lance Prof. MUDr. Josef Donát, spisovatel Martin Petiška (Eduard P. Martin) a nejnověji pětaosmdesátiletý moravský bard, divadelník, esejista, překladatel muzikálů a oper z mnoha (a do mnoha) světových jazyků a především spoluzakladatel legendárního plodu 60. let, divadla malých forem Večerní Brno, Ing. Vladimír Fux. Jeho vyprávění, plné charakteristických her s jazykem, zahrnuje polovinu dvacátého století, počínaje brněnským recitačním souborem Fučíkovci pod vedením tehdy dvacetiletého Jaroslava Dietla, přátelství s Josefem Kainarem, přes nastínění kulturní situace v legendárních 60. letech až po dělnickou práci ve vodním hospodářství po dobrovolném odchodu ze znormalizovaného českého rozhlasu na konci 60. let (a jiné, včetně příhody, jak se VF stal textařem stávající čínské národní hymny). Pořad měl tradičně autorský hudební doprovod, který tentokrát vytvořila "písničkářka s kytarou a harfou" Lenka Mitášová, která jindy tvoří koncertní duo s Janou Lewitovou.

 9415

Klusák a Remunda o tom, jak se Češi chovají

6. 4. 2013 / Jan Čulík

Spřízněni přímou volbou. (52 minut). Režie Vít Klusák a Filip Remunda. ČT 2, neděle 7. 4. 2013 ve 20 hodin

Ve svých novějších dokumentárních filmech nastavují Klusák a Remunda zrcadlo české společnosti. Ukazují, většinou bez komentáře, jak se Češi chovají. Jejich filmy jsou tristní komedie. Vedou k zamyšlení.

Je dobře, že aspoň někdo zaznamenává neuvěřitelné, trapné panoptikum, v něž se proměnila česká společnost téměř čtvrt století po pádu komunismu. Jiná věc je, že se asi těžko něco změní, všichni se na tyto filmy podívají, potřesou hlavou a zůstanou v nečinnosti, protože, jak napsal v těchto dnech britský týdeník Economist o Ukrajině, "pojem elity - tedy třídy lidí, která by pociťovala odpovědnost za svou zemi - téměř ztratil jakýkoliv význam".

Nebo ne?

Dokumenty Víta Klusáka a Filipa Remundy především opravdu dokazují, že česká společnost asi opravdu přišla o elity -- totiž o přemýšlivé lidi, ochotné ku prospěchu společnosti pracovat nezištně s osobním nasazením za dodržování spravedlnosti a určité civilizační úrovně. Jeden z filmů, tematizujících toto deprimující zjištění, je dokument o nedávné volbě českého prezidenta, Spřízněni přímou volbou, který se bude vysílat tuto neděli 7. dubna ve 20 hodin na ČT 2. Druhý film, který na jiném tématu dokumentuje totéž, je snímek Svobodu pro Smetanu!, líčící historii stíhání "tykadlového řidiče" Romana Smetany, který se bude vysílat na ČT 2 příští neděli, 14. dubna ve 20 hodin. Před vysíláním se k filmu o Romanu Smetanovi ještě vrátíme.

O středověké Středozemi

6. 4. 2013 / Karel Dolejší

Středoevropský středověk se vyznačoval jedním docela zajímavým a dnešnímu člověku zajisté zcela neznámým rysem: Velká část palčivých společenských problémů mívala chronický charakter a vlastně se kolem nich přes časté a docela krkolomné výměny vládců dohromady nic nedělo. Zatímco bylo považováno za zcela realistické a přirozené, že evropská vojska překreslí mapu Blízkého východu okupovaného muslimskými teroristy (od nichž se Evropa naučila používat mj. koření, spodní prádlo a Aristotela), s hladomorem a bídou lidu si elity zdaleka tolik starostí nedělaly. Za prvé zjevně proto, že průměrný místní šlechtic býval vlastně takový poněkud honosnější lapka, jen s pozitivním vztahem k autoritám, a o situaci svých poddaných se všeobecně zajímal pouze potud, pokud z nich mohl něco vyždímat. Za druhé z toho důvodu, že takových pánů, co nedisponovali pouze plzeňským, brněnským či maďarským titulem, ale dovedli aspoň trochu obstojně číst a psát, bývalo velice poskrovnu, takže i kdyby třeba něco udělat chtěli, nevěděli by vlastně, jak na to. A za třetí z té příčiny, že tehdejší ideologové označovali chronické a palčivé obtíže společnosti za cosi od věčnosti daného a neměnného, co jaksi samozřejmě plyne z porušené lidské přirozenosti; nakonec prý je to i dobře, protože to přivádí hříšníky zpět do náruče církve, která pokaždé vysvětlí, že i ta poslední rána osudu nebyla než oprávněným trestem za spáchané hříchy.

"Otrocká práce" v britských supermarketech

6. 4. 2013

Britský supermarket Homebase, specializující se na prodej potřeb pro domácnost byl obviněn z predátorských obchodních praktik poté, co byl prozrazen interní dokumenty firmy, podporující strategii používání neplacených pracovníků z armády britských nezaměstnaných ve snaze snížit náklady na zaměstnance.

Pobočka supermarketu Homebase v londýnské čtvrti Haringey zaměstnává 25 nezaměstnaných. Pracují zadarmo po dobu 8 týdnů 30 hodin týdně. Firma potvrdila, že pro interní diskusi mezi manažery řetězce byla v podniku distribuována fotografie asi desítky nezaměstnaných s titulkem "Prospělo by 750 hodin práce zadarmo vaší pobočce?" Firma popírá, že byla tato rozšířená fotografie zamýšlena jako reklama na projekt zaměstnávající nezaměstnané zadarmo.

Největší britský odborový svaz Unite poukázal na to, že "konečně bylo to celé spiknutí prozrazeno" - jde o státem sponzorované otroctví. Ministr práce a sociálních věcí Iain Duncan Smith se nedávno vyjádřil, že takovéto projekty neznamenají, že nezaměstnaní pracují zadarmo, protože pracují za podporu v nezaměstnanosti v hodnotě cca 1500 Kč týdně.

Nezaměstnaní sdělili deníku Guardian, že jim bylo vyhrožováno, že jim bude zastavena výplata podpory v nezaměstnanosti, anebo budou posláni do povinné práce, pokud se odmítnou takovýchto projektů účastnit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Podle jakých not?

6. 4. 2013 / Marek Řezanka

Soud s Bártou a Škárkou skončil, fraška plná sprostoty a degradace politické kultury vyšuměla -- i když svého času rozněcovala emoce a plnila přední stránky novin a obrazovky televizních zpráv. Brzy se média zřejmě začnou zabývat jiným senzačním procesem.

Procesem, který dá nadobro zapomenout na Klausovy amnestie. Ty sice hnuly žlučí kdekomu -- a v médiích se o nich mluvilo více než dost - nakonec ale vše skončilo v duchu "co jsme si, to jsme si, jedeme dál."

Naposledy jsme se v souvislosti s Klausovými amnestiemi dozvěděli, že si i předseda vlády -- stejně jako bývalý prezident republiky, může oddechnout. Premiér Petr Nečas (ODS) za kontrasignaci novoroční dílčí amnestie prezidenta Václava Klause trestného činu stíhán nebude. Státní zastupitelství pro Prahu 1 smetlo žalobu ze stolu.

"Nikde není dána povinnost předsedy vlády, aby to předložil před svým podpisem vládě. Není v tom spatřována žádná trestná činnost," uvedla šéfka žalobců, Šárka Pokorná.

Proti rozhodnutí se mohou iniciátoři žaloby, Milan Štěch a Miroslav Antl odvolat.

V tuto chvíli je ohledně amnestií jasno několik věcí. Shrňme si je:

Kleptokracie jako rys pokročilého kapitalismu

6. 4. 2013 / Boris Cvek

Obávám se, že zpráva deníku Guardian, na jejímž zpracování se podílely mezi jinými také listy Süddeutsche Zeitung či Le Monde, o tom, že 130 tisíc boháčů uniká před zdaněním ve svých zemích do daňového ráje na britských Panenských ostrovech a shromažďují si tam nelegální bilion dolarů, vystihuje velmi přesně povahu dnešního "kapitalismu", který už s podnikáním, výrobou, inovacemi a investicemi nemá skoro nic společného.

Vzdor je za určitých okolností legitimní a povinný

5. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Podřídí se většinová společnost násilí, nebo se dá na odpor a stejnými metodami to menšině jednou "oplatí"? Uprostřed násilí totiž již žijeme. Je zbytečné pořád dokola hovořit o tom, jak stát ve stále větší míře dovoluje ničit lidské existence. Rozebírat nové šokující případy. To vše už tu dávno je jako součást systému, který svou brutalitou přitvrzuje. Ve své podstatě to je válečný stav sui generis. Ti, kteří podlehli a jsou v zápase poraženi, přestávají být fakticky občany. K čemu potřebují ten doklad, že jsou občany takového státu, který dovolil zničit jejich lidskou existenci? K tomu, aby podle úředně stanoveného "bydliště" někde na adrese úřadu jim šlo vyměřit různé poplatky a dál je terorizovat?

Čtení z internetu

5. 4. 2013 / Václav Dušek

Neveselé čtení je kniha Michaela Morrisna s názvem CO neSMÍTE VĚDĚT! V překladu z německého originálu Zuzany Žáčkové se hned úvodem dozvíme, že: Celý západní svět patří jen několika rodinám a nyní chtějí zbytek...

Klikněte na www. Anch-books.eu. Dozvíte se více.

Co vědět určitě smíte. Přinejmenším o Římském klubu

5. 4. 2013 / Karel Dolejší

Ne že bych chtěl nějak obšírně komentovat bědování pana Duška. Každý si ostatně může z aktuálního dění kolem jmenování českých velvyslanců snadno zjistit, jak mizerné mocenské postavení má ve skutečnosti v ČR zástupce údajně všemocného Bilderbergu Karel Schwarzenberg.

Leč pověst Bilderbergu je mi opravdu srdečně ukradena. Co mě ale naopak nenechává chladným jsou opakované útoky konspiračních teoretiků na Římský klub.

Jak se do lesa (ne)volá

5. 4. 2013 / Marek Řezanka

Vždy mě rozčílí, když se sociální otázka smrskne na blahosklonné dobrodiní ušlechtilých bohatých, kteří občas utrousí nějaký ten drobet pro nuzáka. Ten ho má přijmout s povděkem, a dojatý se má poníženě a uctivě poklonit až k zemi.

Takto si řešení sociálních problémů skutečně nepředstavuji. Za nepřijatelné potom považuji stav, kdy se k podobným scénářům uchyluje čelný představitel sociálně demokratického proudu. Michal Hašek přišel s nápadem, jak uklízet v Lesích České republiky. Nejde ovšem o reakci na loňské zprávy BIS o propojení státní správy s organizovaným zločinem, ale má se jednat o vytvoření desítek tisíc pracovních míst pro nezaměstnané. Že by se české bory hemžily lidmi i mimo houbařskou sezónu a šuměly úlevou těch, kteří by jinak přešlapovali na úřadech práce? Toto má být "zemský ráj na pohled" z dílny někoho, kdo před časem prohlásil, že sociální stát je dávno překonaný model?

Spor o parazitování: Kohoutova obhajoba švarcsystému je ryze účelová

5. 4. 2013 / Petr Gočev

Server Česká pozice publikoval článek Pavla Kohouta "Živnostníci, zaměstnanci a aritmetika ze základní školy". Pavel Kohout je ředitelem pro strategii společnosti Partners, která patrně funguje na bází švarcystému, jak už to u prodeje finančních produktů bývá. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč na obhajobu švarcsystému sepsal článek, který neobsahuje jediný dobrý argument, o to agresivněji ale kritizuje stoupence daňové rovnoprávnosti.

Omyly a nepřesnosti Petra Gočeva

5. 4. 2013 / Pavel Kohout

Rád bych uvedl na pravou míru některé nepřesnosti a omyly, jichž se dopustil pan Petr Gočev.

V první řadě, společnost Partners Financial Services, a.s., nefunguje na základě švarc systému. Společnost má přibližně sto zaměstnanců v centrále, kteří vykonávají služby pro obchodní síť čítající velmi zhruba 3000 osob. Finanční poradci Partners fungují jako samostatní živnostníci v oboru finanční zprostředkování a investiční poradenství a jako takoví podléhají dozoru České národní banky. Sami si financují své kanceláře a pracovní pomůcky. Sami si vedou účetnictví a po všech ostatních stránkách fungují nezávisle.

Když dva politici chtějí totéž, tak to nemusí být totéž

5. 4. 2013 / František Štván

Nesouhlasím s církevními restitucemi. Přesněji s jejich rozsahem. Proto vítám každou politickou aktivitu, která tuto nelogickou velkorysost může zmírnit. Už proto, že to byla církev, která formou děkovné bohoslužby (Te deum) vyšperkovala prezidentskou inauguraci prvního dělnického prezidenta Gottwalda. Z dnešního vnímání politické odpovědnosti má tak i ona za existenci socialistického režimu, stejně jako za počáteční úspěch fašistických zbraní, kterým také žehnala, svou porci másla na hlavě.

Ty domácí úkoly!

5. 4. 2013 / Jan Sláma

"Že bych vám nedal žádný domácí úkol?!" s údivem pravil profesor Hrbolek ve filmu Marečku podejte mi pero. A tu jsme se z TV dozvěděli, že se stále pracuje na myšlence zrušit ve školách domácí úkoly. Už jsem v tom smyslu něco napsal, ale musím se k tomu, nerad, vrátit.

Bylo prý zjištěno, že po zrušení domácích úkolů se někteří žáci zklidnili a jejich prospěch se zlepšil.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Starší, než co povolil papež, aneb žádná radost pro rasisty a nacionalisty

5. 4. 2013 / Uwe Ladwig

V přednášce prof. Stephana Kirschnera na hamburské univerzitě o historii biologie jsem si náhle a k svému překvapení vzpomněl nejen na nového papeže římskokatolické církve, ale také na pravicové zabijáky z NSU (viz Nationalsozialistische Untergrund), kteří v posledních letech zabili v Německu několik přistěhovalců. Příčinou toho a mé dnešní poznámky byla jeho informace o historii Homo sapiens a neandrtálců.

Nepřipomíná vám to něco?

5. 4. 2013

"Ta země zjevně není demokracie. Ale není to ani diktatura. Politická moc je tam nástrojem obohacování, nikoliv vlády. Pouliční protesty se nekonají, ne že by se lidé báli útlaku, ale protože je země stále více atomizována. Opoziční politikové jsou prodlouženou rukou podnikatelských skupin, proti kterým údajně bojují. Předpisy jsou pružné, spojenectví nepevná a pojem elity - tedy třídy lidí, která by pociťovala odpovědnost za svou zemi - téměř ztratil jakýkoliv význam. Oligarchové využívají zemi jako dojnou krávu. Slovy jednoho zahraničního pozorovatele, ta země "připomíná automobil v mlze bez světel a bez mapy." Je překvapivé, že stále ještě jede."

Toto je charakteristika, kterou publikoval týdeník Economist o Ukrajině. Nepřipomíná vám ta charakteristika určitou zemi ve střední Evropě? (JČ)

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

35160